Křesťané věří, že v době, kterou dnes slavíme jako Boží hod velikonoční, vstal Ježíš z mrtvých – a to k nesmrtelnosti. Jak se na to dívá věda? Ta zmrtvýchvstání neuznává. Ježíš umírá na kříži zhruba za tři až šest hodin po přibití.

V případě klasického ukřižování hlavou vzhůru je to neobvykle brzy – lidé umírají i celé dny. Z toho se odvíjí podezření: Byl vážně mrtev?

Na co se na kříži vlastně umírá? A na co v pojetí bez přihlédnutí k víře mohl zemřít i Ježíš? V první řadě na udušení, protože tělo s roztaženými pažemi časem znemožní fungování svalstva. Umírá se ale i na infarkt.

Podle profesora Benjamina Brennera z Haifské univerzity v Izraeli může za Ježíšův předčasný kolaps krevní sraženina, která se dostane do plic a zablokuje průtok krve.

Jiné teorie zase poukazují na Ježíšův pád pod tíhou kříže, který by mohl způsobit značné pohmoždění hrudníku a poškodit i srdce. Po ukřižování mohlo dojít k ruptuře srdeční stěny…

Tajemství kopí osudu: Kdo bodl do Ježíše?

Voják natáhne ruce a Ježíše přibitého ke kříži bodne do boku. Zbraň v jeho dlaních se v tu chvíli stává kopím osudu a on nechvalně proslulým Longinem, který brzy na to uvěří v Boha.

I tento příběh má mnoho neznámých. Tím hlavním je totožnost vojáka. Longinus je přezdívka, lóngché je totiž dlouhé legionářské kopí.

Podle apokryfního Nikodémova evangelia z 6. století je oním mužem pomalu slepnoucí setník jménem Gaius Cassius. Krev mu stříkne do oka a je uzdraven! Uvěří v Boha, začne kázat… a brzy na to je mučen a popraven.

Kopí osudu prý – stejně jako možná i grál – bere Josef z Arimatie do Anglie. Dnes po světě najdeme šest zaručeně pravých kousků.