S vášní i šetrností: Martina šije stylové tašky ze starých riflí a kůže

22. 4. 2025
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Martina měla vždy blízko k látkám a šití a posléze ji uchvátila kůže. Tu dokáže doplnit riflovinou a vyrobit unikátní doplňky. Poznejte ji.

Pod značkou Marabe vyrábí Martina Abertová autorské tašky a doplňky jak z pravé kůže, tak z recyklovaných materiálů. Využít tak dokáže například riflovinu.

Co se dozvíte v článku
  1. Z obchůdku do firmy
  2. Volba padla na jemnou kůži
  3. Důraz na české ruce
  4. Staré rifle nemusí kupovat
  5. Výrobky musí přinášet radost
  6. Učí se za pochodu
  7. Tip na další příběh

Z obchůdku do firmy

Martina Abertová na úvod prozrazuje, že šije přes třicet let a není vyučená. Je samouk. V době, kdy začínala, neexistoval internet. Lidé podle ní mají v dnešní době velkou výhodu, že si to, co neumí, mohou snadno najít například na YouTube. Ona musela vše zjišťovat metodou pokus-omyl. 

V roce 1997 měla v Ondrách vlastní obchůdek s látkami. Ten otevřela společně s manželem v domě, který koupili. Prodávala tam galanterii, oděvní i bytovou metráž, různé záclony nebo pletací příze. Navíc poskytovala i šicí služby, jako je šití oblečení na míru nebo bytových doplňků. K tomu se přidalo i šití tanečních kostýmů, různých rekvizit a kulis pro divadelní spolky. Pro různé pěvecké soubory jsem šila jednotné oblečení, šaty, halenky, co zrovna potřebovaly. Také pro různé hotely, restaurace, školky například ubrusy, závěsy nebo oblečení pro personál, vyjmenovává.

V roce 2008 však přišla krize a do obchůdku přestali chodit zákazníci. Proto se rozhodli jej zavřít. Martina byla tehdy na mateřské, ale stále byla OSVČ a šila to, co v rámci obchodu. Na konci léta 2012 ji oslovil místní podnikatel, který ve své firmě vyráběl produkty z kůže. Oslovil ji, zda by mu nepomohla s šitím opasků v rámci velké zakázky. Souhlasila jsem, začala dojíždět do firmy a šila jsem opasky. To bylo první setkání s kůží, kterou jsem si osahávala, a moc se mi všechno líbilo. Zjistila jsem, že musím být hodně pečlivá. Okouzlilo mě to. Když mi nabídli úvazek, už jsem ve firmě zůstala, dodává Martina.

Dokázala konstruovat střihy pro zákazníky. Stalo se to hlavní náplní její práce. Přicházeli k ní majitelé různých firem se svými požadavky, přáními a představami, co by chtěli vyrobit. Ona udělala střih a vyrobila prototyp. Pro Martinu to byla velká škola, která ji naučila především pečlivosti. Potvrdila si u toho pravidlo „dvakrát měř, jednou řež“. Také se díky tomu naučila jednat se zákazníky a dozvěděla se od nich, jakou mají představu.

Volba padla na jemnou kůži

Když Martina ve firmě skončila, uvažovala, co bude dělat dál. Doma tehdy dospěli k tomu, že když to umí, proč nepokračovat pod svou značkou. Musela hodně přemýšlet, z jaké kůže bude šít. Jsou kůže tvrdé, hrubé a měkké a ona začala mít problémy s rukama. Směřovala jsem k jemňoučkým, tenoučkým kůžím, šijí se z nich třeba kalhoty, je to taková oděvní kůže. Je jemná, dobře se s ní pracuje a ruce tolik netrpí, vysvětluje a uvádí, že poté začala vyrábět tašky, batohy a další doplňky.

V začátcích bylo pro Martinu Abertovou nejhorší prezentovat se na sociálních sítích. Sama na nich nikdy nebyla aktivní, a když nastoupila do firmy, tak ani neměla potřebu. Také z hlediska práce se pořád učí a snaží se nějakým způsobem zdokonalovat střih i finální výrobek. Jde to podle ní hodně pomalu. Jsou věci, které jsou rutinní, a pak ty, které dělám poprvé nebo jinak. Pořád zkouším, doplňuje s úsměvem.

Důraz na české ruce

Kůže Martinu hodně uchvátila, protože je krásná a voňavá. Navíc je každá jedinečná, protože každé zvíře, co ji mělo, bylo jiné. Je to přírodní a trvanlivý materiál. Zvířata se nechovají abychom z nich měli kůži, ale kvůli masu. A kůže je vedlejší produkt. Lidé se naučili přetvořit kůži, aby ji mohli používat dál. Neumím si představit tu hromadu kůže, která by na světě byla, kdyby se nezpracovala, protože maso jíme téměř všichni, popisuje Martina s tím, že i to ji uchvátilo. Že můžu pomoct něco zpracovat, aby to sloužilo dál.

Martina podotýká, že v Česku není mnoho výrobců kůží, jsou jen tři nebo čtyři. Volba pro ni tedy byla jasná, protože už v zaměstnání věděla, kdo vyrábí ty kůže, se kterými chtěla pracovat. Jedná se tedy o tenkou a jemnou kůži, to je pro Martinu priorita. Dala jsem si u mé značky za úkol pracovat opravdu s materiálem, který se vyrábí u nás v Česku, který vyrábí české ruce. Takže se stále snažím ubírat se tímhle směrem, přiznává s tím, že tam, kde nakupuje, jí vyhovuje také barevnost.

Staré rifle nemusí kupovat

Tím, že Martina tvoří větší projekty z kůže, vznikají jí kousky odřezků kůže, které nechce vyhazovat. Ví, že se z toho dají dělat další věci. Proto se rozhodla, že bude kombinovat kůži s riflovinou, ale ne novou. Tedy že bude zpracovávat staré už nepoužívané nebo nenošené rifle, které vyšly z mody nebo už se do nich člověk nevešel. Takových riflí je na světě opravdu hodně. Mám pocit, že se riflovina s kůží úžasně doplňuje. Jak riflovina, tak i kůže mají svoji patinu. Jsou to úžasné materiály. Vznikají pořád jedinečné kousky, žádný se neopakuje, popisuje s nadšením Martina.

Rifle přitom dostává hlavně od rodiny a známých. Mockrát se jí ale stalo, že se jí ozvali i cizí lidé, kteří viděli příspěvek na sítích. S riflovinou zkoušela pracovat už dříve. Například když šila kostýmy pro různé taneční skupiny, co neměly velké finanční rozpočty,. Snažila se ušetřit a toto byla jedna z cest. Riflovina mě fascinuje, je krásná, tak proč ji nepředělat, aby sloužila dále, shrnuje Martina.

Výrobky musí přinášet radost

Ohledně navrhování Martina říká, že už bylo v podstatě vše vymyšlené. Ona se tak snaží vložit do výrobků svou osobnost a dělat to jinak. Když se pustí do nového produktu, vždy začne nějakým nápadem. Potom přenesením na střih, aby jí to všechno sedělo, a pak ho vyrábí. U prototypu vždy zjistím, jestli má myšlenka byla správná, jestli to bude sloužit, jak má, nebo jestli mám někde něco posunout nebo udělat jinak. Je to dlouhá záležitost, klidně i deset hodin u jednoho vzorku, upřesňuje a zdůrazňuje, že ji to baví vše, od začátku do konce.

Kdyby Martina vyráběla desítky kusů produktů, proces výroby by se urychlil. Takto vždy záleží na typu tašek a její velikosti. Od začátku, kdy si položí materiál na stůl, přes řezání, lepení a šití může výroba trvat tři hodiny, ale také sedm nebo osm. Mám odpozorované, že když dělám malé kapsičky v kombinaci kůže a riflovina, tak mi to zabere zhruba dvě a půl až tři hodiny. Tím, jak všechno skládám, je to dlouhodobá záležitost, doplňuje.

Výrobky od Marabe musí být hlavně praktické, trvanlivé a přinášet radost. Martina si vždy představuje, jak zákazníci tašku používají, co do ní dávají, jak ji otevřou, jestli je bude bavit ji nosit. Vím, že ženy dávají do kabelek hodně věcí, já říkám cihly, že ji opravdu naplní a hodně zatíží, takže musí prostě vydržet, usmívá se Martina.

Martina hodně ráda šije také na zakázku, protože ji opravdu baví plnit představy zákazníků, plnit jejich sen. Většinou totiž chtějí tašku, kterou už třeba měli, co se jim rozpadá a oni si na ni zvykli a chtěli by ji vlastně okopírovat. Také do ní mohou přidat něco, co by jim ještě vyhovovalo. Hodně dělám takové věci, kdy si lidé donesou svoji tašku nebo fotku, případně obrázek a já jim ji podle toho vyrobím, zmiňuje Martina.

Učí se za pochodu

Marabe má e-shop a také profily na sociálních sítích. Martina v této souvislosti uznává, že v online prostředí není dlouho a vše kolem online podnikání se učí za pochodu. Je toho podle ní opravdu moc, hlavně věcí, co jsou za tím. Hodně důležitý je internetový obchod, který musí tvořit, starat se o něj, vkládat na něj výrobky. Jejich fotky musí být nějakým způsobem upravené, dále je potřeba k nim doplnit texty, které zaujmou potenciálního zákazníka.

Učím se pořád, a to nejen marketing. Je toho moc, spadá tam různé napojení a propojení, aby to fungovalo, například platby kartou. Nebo jak psát blogové články, nebo jak dělat emailing, což je také důležité v dnešní době. Je toho opravdu hodně a myslím si, že do konce života se to nenaučím všechno, popisuje Martina. Navíc když potřebuje pracovat rukama, nezbývá jí moc času se věnovat právě marketingu. Potřebovala bych nějakou výpomoc, na kterou teda zatím ještě nemám. Takže to musím všechno zvládat sama. Děti se k tomu moc nemají, nebaví je to, doplňuje.

Internet je tedy hlavní kanál, kterým dává Martina Abertová o sobě vědět. Ale zakázky získává také na základě doporučení, kdy přijdou zákazníci a zaklepou na dveře nebo zatelefonují. Občas vyjede také na nějaké jarmarky a trhy, ale to jen několikrát za rok, protože na to nezbývá moc času a je to náročné. Martina také sleduje práci podobných tvůrců jako je ona, je v hodně skupinkách, kde diskutují a radí si.

Školení pro účetní - podzimní novinky

Cílem Martiny je, aby se dostala do povědomí lidí s tím, co dělá, jak to dělá a proč. Do budoucna by chtěla začít dělat nějaké návody a střihy pro ty, kteří si chtějí ušít nějakou jednoduchou tašku, batůžek nebo kapsičku. Lidé by si díky tomu mohli zpracovat například právě riflovinu, protože kůži doma těžko někdo zpracuje na obyčejném šicím stroji. Chci, aby se Marabe ubíralo správným směrem, abych zaujala potenciální zákazníky a vše fungovalo, uzavírá Martina.

Tip na další příběh

Jako zakázkový krejčí džíny vždy podceňoval. Nyní je prodává za tisíce

K práci v oboru krejčovství byl Roman Humlíček téměř předurčen. Navrhoval pro známé české značky. Dokonce i vyučoval. Dnes se našel především v džínách. Seznamte se s jeho příběhem. Více v článku.

Zajímá vás toto téma? Chcete se o něm dozvědět víc?

Objednejte si upozornění na nově vydané články do vašeho mailu. Žádný článek vám tak neuteče.


Autor článku

Jana Langerová píše o marketingu, podnikatelských příbězích a digitálních trendech.​ Profil autorky →

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).