Nestíhám podat daňové přiznání ani elektronicky. Co s tím?

Právnické osoby, na rozdíl od fyzických osob, podávají přiznání k dani z příjmů bez výjimky – a to bez ohledu na výši příjmů, zisk či ztrátu. Každý případ je však zapotřebí posuzovat individuálně – zákon o daních z příjmů stanovuje výjimky.

Základní lhůty pro podání daňového přiznání

Zákon o daních z příjmů stanovuje několik různých termínů pro podání daňového přiznání, a to podle toho, jakým způsobem je přiznání podáno a kdo jej podává.

Právní úpravu najdeme v daňovém řádu, a to v § 136 odst. 1 a násl.: „Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Lhůta pro podání daňového přiznání podle odstavce 1 se prodlužuje na: 

• 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně bylo daňové přiznání podáno elektronicky, nebo
• 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňový subjekt má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně daňové přiznání podal poradce.“

Základní lhůta pro podání přiznání v listinné podobě je stanovena na 1. dubna následujícího roku (do tří měsíců od skončení zdaňovacího období), tedy pro daňová přiznání za rok 2024 jde o datum 1. dubna 2025.

Pokud poplatník podává daňové přiznání elektronicky, například prostřednictvím datové schránky nebo daňového portálu MOJE daně, pak se lhůta prodlužuje o jeden měsíc, konkrétně na 2. května 2025.

Další lhůta, která může být pro mnohé podnikatele velmi přívětivá, se vztahuje na situace, kdy daňové přiznání zpracovává daňový poradce nebo advokát na základě plné moci udělené poplatníkem. V takovém případě se termín podání posouvá až na 1. července 2025.

Odklad podání přiznání prostřednictvím daňového poradce

Jednou z nejčastěji využívaných možností, jak legálně získat více času na přípravu a podání daňového přiznání, je využití služeb daňového poradce nebo advokáta – tzv. poradce. 

Zákon v tomto případě umožňuje, aby daňové přiznání bylo podáno až do 1. července následujícího roku (do šesti měsíců po skončení zdaňovacího období), a to za předpokladu, že poplatník předloží správci daně plnou moc k zastupování daňovým poradcem, a to klidně až s podávaným daňovým přiznáním.

Tato možnost je velmi efektivní, zejména pro podnikatele s rozsáhlou podnikatelskou agendou, složitým účetnictvím nebo větším objemem dokladů, jejichž zpracování vyžaduje více času.

Využitím služeb poradce navíc poplatník získává nejen delší lhůtu, ale často i vyšší právní jistotu, že daňové přiznání bude zpracováno správně a v souladu s aktuální legislativou.

U právnických osob, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, platí lhůta 1. července bez ohledu na to, zda mají zmocněného daňového poradce.

Podání po termínu bez sankce v tzv. „pardon lhůtě“

Daňový řád v § 250 odst. 1 pamatuje na situace, kdy poplatník nestihne podat přiznání v řádném termínu, ale zpoždění je pouze mírné.

Pokud dojde k podání daňového přiznání do pěti pracovních dnů po uplynutí zákonné lhůty, správce daně automaticky neuplatní pokutu za opožděné tvrzení daně, a to i bez podání žádosti. Tato tzv. „pardon lhůta“ poskytuje jistou míru flexibility a může být velmi užitečná v situaci, kdy dojde ke zdržení o pár dní – například kvůli výpadku systému, chybě v datové schránce nebo zdržení při získávání podkladů.

Ideální však je podat i uhradit daň včas, případně alespoň v rámci těchto pěti dnů, aby se minimalizovalo riziko sankcí.

Co dělat, když už jste termín opravdu zmeškali?

Pokud dojde k tomu, že daňové přiznání nebylo podáno ani v rámci zákonné lhůty, ani v rámci zmíněné „pardon lhůty“, přicházejí na řadu sankce ze strany finanční správy. Nejčastěji se jedná o pokutu za opožděné tvrzení daně.

„Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši

• 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně,
• 0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu, nebo
• 0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.“

Pokud pokuta za opožděné tvrzení daně bude nižší než 1000 Kč, nevzniká povinnost daňovému subjektu tuto pokutu hradit a správce daně ji nepředepíše. Maximální výše částky pokuty zároveň nesmí přesáhnout částku 300 000 Kč.

V případě, kdy daňový subjekt nepodá daňové tvrzení, ačkoli měl tuto povinnost, a neučiní tak ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat toto tvrzení trvá, použije se při výpočtu částky podle odstavce 1 nebo 2 stanovená horní hranice; výše pokuty za opožděné tvrzení daně v tomto případě činí vždy nejméně 500 Kč.

Kromě této pokuty však hrozí i úrok z prodlení za opožděnou úhradu daně. Pokud je důvodem zmeškání podání například nemoc, živelní událost nebo jiná objektivní překážka, může poplatník požádat o prominutí pokuty nebo úroku z prodlení – ovšem musí být schopen prokázat relevantní důvody a doložit je odpovídajícími doklady.