Narodila se mezi dvěma světovými válkami. A do národnostně smíšené rodiny. V tehdejší politicky výbušné době první československé republiky to přinášelo nevyhnutelné potíže.

Německá škola v Mostě, obchodní akademie v Berouně

Její životní osud začíná 21. dubna 1929. Vyrůstala v Mostě. Zůstala zde spolu s babičkou i poté, co byly Sudety zabrány Němci. Rodiče se přestěhovali blízko Prahy, do Řevnic. Rodina byla rozdělená až do roku 1944, kdy se Judita připojila k rodičům.

V jejím životopisu najdete, že rodiče byli během války zatčeni za poslouchání zahraničního rozhlasu. To se totiž za okupace nesmělo. I když byli po nějaké době propuštěni, na zdraví matky se to podepsalo.

Zvlášť když byla po válce zatčena znovu, tentokrát proto, že byla Němka. Zemřela brzy poté a Judita zůstala sama s otcem. Vystudovala střední školu a vypadalo to, že další životní dráha bude velmi prozaická.

VIDEO: Podívejte se, jaká byla Judita Čeřovská. A co teprve její krásný hlas? Poslouchejte!

Svatba, děti, zaměstnání – a rozhodující vítězství v soutěži

Všechno šlo v obvyklých kolejích, které byly v té době jedině společensky přijatelné. Práci získala v podniku zahraničního obchodu díky své znalosti jazyků. O takové firmy měla Státní bezpečnost zájem, protože někteří úředníci se stýkali s lidmi ze západních zemí.

Judita Čeřovská byla snadný cíl – mladá, navíc vyděšená kvůli problému v práci, který dost možná ani nezpůsobila. Podpis spolupráce měl vést ke sledování kolegy, moc dlouho ale netrvala. Judita Čeřovská prý dotyčnému všechno řekla, a tak byl s možností donášení konec.

Už jí bylo sedmadvacet, ale rozhodla se zkusit štěstí. Přihlásila se na soutěž Hledáme mladé talenty a hned se dostala mezi nejlepší. Skončila na druhém místě. Její talent nemohl ujít dirigentovi Karlu Krautgartnerovi. Měla hodně osobitý hlasový projev, a tak se s ní počítalo jako se zpěvačkou šansonů. Okamžitě začala vystupovat v pražské Alhambře.

Vážná nehoda ji nezlomila, kariéra ale pokračovala hlavně v Německu

Rok 1959 se zapsal do kroniky jejího života černou barvou. Při návratu z vystoupení měla se svými kolegy autonehodu. Zranění, která utrpěla, byla velmi vážná. Přišla o ledvinu, a dokonce jí hrozila amputace nohy.

Po dlouhých dvou letech se zotavila a opět vystoupila na pódium. Vrátila se s plnou parádou, a navíc i s písní Je po dešti. Tu si snad pamatuje každý. Následky ji trápily po zbytek života. Ona ale úspěšně vystupovala po celé Evropě.

Samozřejmě to bylo hlavně v německy mluvících zemích. Popularita, kterou si tam získala, byla větší než na domácích pódiích. V osobním životě to ale idylické nebylo – rozvedla se s manželem.

Ještě ale po řadu let vystupovala. Bylo to především s jazzovým orchestrem, v němž působil její nový partner Ivan Smetáček. Zpívala v něm ještě v 90. letech. Její zdravotní problémy se bohužel zhoršovaly. V posledních letech života už nevystupovala, zemřela 9. října 2001 v 72 letech.