KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Předseda rakouské strany Svobodných (FPÖ) Herbert Kickl definitivně vyhrál soudní spor se sdružením, které ho nepřímo přirovnalo k Adolfu Hitlerovi. Možná je čas na to, abychom se zneužíváním historie v politickém boji začali více zabývat i v Česku.
Herbert Kickl se v odvolacím řízení před Vrchním soudem ve Vídni domohl toho, že proti němu nesmí být používána kampaň přirovnávající styl jeho politiky k praktikám nacistického vůdce. Už předtím o tom rozhodla nižší soudní instance.
Sdružení „Platform Austria“, vedené bývalým politikem strany Zelených a později hnutí NEOS Robertem Luschnikem, před posledními celostátními volbami varovalo před Kicklem ve videu s názvem „Chcete to? Naše Rakousko je v ohrožení“.
V díle, které bylo dostupné (ale už není) prostřednictvím odkazu na YouTube, autoři naznačili určité paralely mezi Adolfem Hitlerem a Herbertem Kicklem. Na začátku byl například promítán černobílý snímek bojiště z druhé světové války.
Na liště pak červeným písmem běžel titulek: „Opravdu chcete znovu lidového kancléře?" Poté byla modrým písmem na bílém pozadí zobrazena upoutávka na Kickla a jeho předvolení projekt, v němž sliboval voličům, že se stane skutečně lidovým kancléřem.
Už v první instanci, na kterou se Kickl obrátil, soud mimo jiné dospěl k závěru, že video nepochybně „spojovalo“ Kickla s druhou světovou válkou, národním socialismem a Adolfem Hitlerem.
Vzhledem k předchozímu jednání rakouského politika k tomu však podle soudu nebyl žádný ospravedlnitelný důvod. A to znamená, že spojení Kickla s Hitlerem je „pomlouvačné, poškozující politikovo dobré jméno, a proto je třeba se mu vyhnout“.
K této argumentaci se zcela přiklonil i Vrchní soud, proti jehož rozsudku už není odvolání. Soudci se shodli v tom, že i když šéf FPÖ sám používal nacionálně socialistický slovník („lidový kancléř“), nepostačuje to k přímému spojení s druhou světovou válkou, nacionálním socialismem, Adolfem Hitlerem, a tedy masovým vražděním.
Příklad pro Česko?
Nyní je třeba poukázat na to, v čem může být rozsudek poučný i pro Česko. Odpůrcům Herberta Kickla bylo soudem zakázáno srovnávat jeho politiku s praktikami nacistů a jejich vůdcem i přesto, že rakouští Svobodní nepochybně měli (a možná dosud mají) hodně společného s neonacismem.
O Svobodných se zcela otevřeně píše (a lze to snadno dokázat), že byli v roce 1956 založeni jako strana „bývalých nacistů pro neonacisty“. A celé dějiny FPÖ jsou protkány relativizací některých nacistických zločinů a naopak chválou zaměstnanecké politiky třetí říše.
Rakouské soudy ale velmi správně dospěly k závěru, že to samo o sobě nikoho neopravňuje srovnávat nynějšího předsedu Svobodných s Hitlerem, a to ani nepřímo. Hitler byl nacistická zrůda, která rozpoutala druhou světovou válku a měla na svědomí desítky milionů obětí.
Pokud tedy chtějí klást paralely mezi Kicklem a Hitlerem, pak o nich musejí přinést jednoznačné a konkrétní důkazy. Což podle soudu neudělali, a proto musejí inkriminované video navždy stáhnout a zaplatit Kicklovi dosud neurčené odškodné.
Odkaz padesátých let
Co to má společného s námi? V Česku se paralely s Hitlerem příliš nevyužívají, zato s účelovými odkazy na dobu socialismu se tady roztrhl pytel. Týká se to zejména nejhoršího období československých dějin po druhé světové válce, tedy období politických procesů v padesátých letech.
„Nevěřil jsem, že se ještě někdy vrátím do padesátých let, byť s opačným znaménkem. Nevěřil jsem, že budu ještě někdy bezmocně bouchat do stolu při poslouchání režimového rozhlasu a výroků našich vrcholných politických představitelů,“ reagoval už dříve exprezident Václav Klaus na kauzu výbuchu muničního skladu ve Vrběticích.
Expremiér Andrej Babiš zase použil odkaz na padesátá léta, když kritizoval žádost k jeho vydání k trestnímu stíhání. „Jsme jako v 50. letech. Je tu objednávka na osobu, která nevyhovuje korupčnímu systému.“ Proti tomu se zásadně ozval český PEN klub s tím, že se ohrazuje vůči tomu, aby někdo zneužíval stovky popravených a uvězněných z procesů padesátých let k nějakému srovnání s dnešním stavem společnosti.
Takové výroky ale nejsou v politické ani veřejné debatě zdaleka ojedinělé. Právě naopak. Jsou využívány a nadužívány takřka denně.
Často úplně bez obsahu, prostě jen tak. Politiky, komentátory, všemi, kteří si z doby totality, včetně tragických padesátých let, udělali nějakou zásobárnu bonmotů a varovných porovnání.
Opatrně s paralelami
Rakouský soud, i když v úplně jiné kauze, přitom neřekl nic jiného, než že by se v otázce historických a zvlášť osobních paralel mělo postupovat a rozhodovat velmi opatrně. Protože jinak nastane „inflace“ takových bezobsažných paralel, v níž každý bude moci tomu druhému dát nálepku, jakou si právě zamane. A to nejen osobám, ale i politickým stranám, hnutím, stylu politiky, způsobu života...
Nakonec bude paralel tolik, že úplně ztratí smysl. A to by byla škoda. Ve společnosti se určitě najdou lidé, kteří by snad i dnes chtěli napodobit Hitlera, stejně jako ti, kterým se snad stýská po padesátých letech.
Ovšem – jak řekl rakouský soud – musí být k takovým obviněním a historickým paralelám opravdu vážné a konkrétní důkazy. Tlachání nestačí.
Česko zjevně nutně potřebuje, aby dal někdo (podobně jako v případě Kicklova srovnání s Hitlerem) nějakého „srovnávače s padesátými lety“ konečně k soudu. A důrazně mu připomněl, o čem vlastně mluví.
Jinak si všichni začnou myslet, že žádný komunistický teror a s ním spojené justiční vraždy vlastně neexistovaly. A bylo to jen takové tlachání a politické rozmíšky, jaké známe z dnešní doby.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
