KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Prestižní soukromé americké školy jsou bohaté. Přesto se bez grantů od federální vlády neobejdou a v souboji s prezidentem tahají za kratší provaz. Chaosu a nejistoty však mohou využít evropské univerzity a výzkumné instituce.
Prestižní soukromé americké univerzity, tzv. „břečťanová liga“, se staly dalším z mnoha terčů Donalda Trumpa. Udělal si na něj čas mezi řešením války na Ukrajině, zvyšováním cel všem včetně tučňáků a deregulací tlaku vody v amerických sprchách.
Radost z toho představitelé univerzit určitě neměli. Většině záhy došlo, že tahají za kratší konec provazu a požadavkům Trumpovy administrativy se podvolili. Jedině Harvardova univerzita se rozhodla soudit.
O co vlastně jde? Trumpova administrativa se obrátila na univerzity a další poskytování federálních grantů podmínila nápravou současného stavu.
Konkrétně v dopise zaslaném Harvardově univerzitě se píše: „Harvard v posledních letech nedokázal dostát podmínkám intelektuálních a občanských práv, které ospravedlňují federální investice. Oceňujeme však vámi vyjádřené odhodlání tyto nedostatky napravit a vítáme vaši spolupráci na obnově univerzity. Proto předkládáme níže uvedená ustanovení jako základ pro principiální dohodu, která umožní zachovat finanční vztah Harvardu a federální vlády.“
Jak fungují americké univerzity
Je třeba zdůraznit, že ani ty nejbohatší univerzity – tedy ty, které mají vysoké školné a dostávají štědré sponzorské dary – se bez státních dotací (neboli grantů) neobejdou.
Dobrou představu o tom podává výroční zpráva Harvardovy univerzity. Z ní se dočteme, že za fiskální rok 2024 vykázala provozní zisk 45 milionů dolarů, a to zejména díky darům určeným k použití pro provozní rozpočet (výše darů přesáhla 525 milionů dolarů).
Co se týče nadačních fondů (v nichž má Harvard přes 50 miliard dolarů), 80 procent z nich je velmi jasně rozpočtově určeno – například na pomoc studentům, konkrétní profesorská místa apod. Čistý příjem ze studentů byl 1,4 miliardy dolarů (ovšem po započtení finanční pomoci) a činil 21 procent, tedy ani ne čtvrtinu celkových příjmů.
Velkou část peněz generuje Harvardova univerzita (stejně jako jiné soukromé univerzity) z investic svého nadačního fondu. Velký nadační fond a rezerva slouží i k pokrytí případných výpadků. Nicméně tyto výpadky z logiky věci nemohou být příliš velké a opakované.
Bez federálních grantů by se patrně žádná ze soukromých univerzit dlouhodobě neobešla: Federální granty tvoří 11 % rozpočtu Harvardu, 15 % Yale, 18 % Princetonu a 20 % Kolumbijské univerzity. Není náhodou, že posledně jmenovaná se Trumpovým požadavkům podvolila jako první.
Vedle odepření federálních grantů čelí soukromé univerzity ještě další hrozbě, a to vyššímu zdanění darů, které dostávají.
Soukromé univerzity se bez federálních financí neobejdou navzdory svému nezpochybnitelnému bohatství. To plyne hlavně z vysokého školného a příspěvku mecenášů. Nejbohatší Harvard v nadačním fondu (endowment) disponuje 52 miliardami dolarů. To je závratná částka. Velmi vysoké fondy mají i ostatní soukromé univerzity.
Nicméně použít je na běžný roční provoz je složité, ba přímo nemožné. Za prvé, jak bylo zmíněno, část peněz, jimiž soukromé univerzity disponují, je rozpočtově určena; za druhé, velká část těchto peněz byla (rozumně) investována do nelikvidních aktiv, takže je nemožné je použít na financování běžného provozu.
Řada soukromých univerzit navíc v posledních dvou letech, patrně v souvislosti s bouřlivým děním v kampusech, registrovala pokles mecenášské aktivity.
Vedle odepření federálních grantů čelí soukromé univerzity ještě další hrozbě, a to vyššímu zdanění darů, které dostávají. V současné době jsou dary zatíženy minimálně, a to sazbou 1,4 %. Jenže J. D. Vance, mimochodem absolvent práv na Harvardu, nedávno navrhl, aby to bylo 35 %. To by pro univerzity představovalo značnou ránu.
Co se týče fungování, dramatický rozdíl mezi soukromými a státními univerzitami není. Na obou se platí školné, které je značně vysoké. Například Michiganská státní univerzita, která s 22. místem v žebříčku Times Educational Supplement patří k nejlepším, uvádí školné kolem 30 tisíc dolarů pro rezidenty státu Michigan, kolem 80 tisíc pro ne-rezidenty.
Zatímco soukromé univerzity dostávají zejména federální granty, státní instituce (nejen univerzity, ale všechny instituce vyššího vzdělání) jsou financovány z několika zdrojů: federálních grantů, státních grantů, místních grantů, školného, prodeje služeb a darů.
Zároveň platí, že státní a místní granty často slouží k usměrňování zaměření dané školy, takže například v zemědělských státech bude důraz na zemědělské obory, v průmyslových na ty technické. Vysoké federální granty se pak na všech univerzitách používají především k dotování špičkového výzkumu.
