V Česku mizí schopnost spolupráce na udržitelných inovacích. Co ji nastartuje?

Zakladatelka Institutu cirkulární ekonomiky INCIEN Soňa Klepek Jonášová pozoruje, že ochota firem a dalších subjektů vstupovat do partnerství kolem cirkulární ekonomiky v posledních letech uvadá.

„Cirkulární ekonomika je koncept, který stojí na spolupráci. Žádná firma, která s tím konceptem pracuje, není schopna ho obsáhnout sama. Musí nacházet dodavatele a další partnery, kteří jsou ochotní udělat krok navíc. V posledních letech se ochota ke spolupráci téměř vypařila. Pro cirkularitu potřebujeme budovat prostředí, dělat systémové změny. Jasně se ukazuje, že nelze pokračovat dál na úrovni stran pro a proti, protože cirkularita potřebuje spolupráci obou stran. Myslím, že jsme v tomto trochu narazili,“ říká Soňa v podcastu, který vzniká ve spolupráci INFO.CZ a projektu [ta] Udržitelnost.

I ona připouští, že v tomto jí trochu došla trpělivost. Proto zavzpomínala na svá studia v nizozemském Wageningenu, kde se seznámila s inspirativními přístupy k oblasti udržitelnosti. 

„Studovala jsem tam v letech 2012 až 2014 a od té doby se tam pravidelně vracím. Vždy, když vidím něco zajímavého, třeba budovu ze dřeva nebo ekologickou inovaci uvedenou do praxe, ptám se, jak se to povedlo. A oni odpoví, že všichni zainteresovaní si sedli kolem stolu, pracovali na tom společně a podařilo se to zrealizovat. To zahrnuje různé aktéry – neziskovky, byznys, vládu. Už tehdy hovořili o konceptu Holandské zelené dohody, dávno před evropským Green Dealem,“ přibližuje Soňa.

Nizozemci jsou podle Klepek Jonášové od přírody obchodníci, proto poznají, když něco dává byznysovou příležitost, a to může a má být i případ environmentálních projektů. „Vidí v tom smysl, když eko inovace může přinést byznysu možnost akcelerace, škálování, vytvoření spin-offu. Jsou to obchodníci tělem i duší, cestují po světě, mají výtlak a poznají příležitost. A ještě jedna zajímavost – oni tomu říkají poldrové vyjednávání, protože doslova říkají ‚Nám teče do bot. Jako země musíme hledat rozumná řešení, abychom vůbec mohli fungovat‘,“ dodává.

Zhruba tak tedy vypadá „ideologické podhoubí“ iniciativy Bohémské dohody, přičemž autorství poeticky znějícího názvu Soňa připisuje Lukáši Rolfovi ze Změny k lepšímu. Oproti nizozemské realitě, kdy jsou účastníci do projektů tak trochu dotlačeni environmentálními okolnostmi, jsou Bohémské dohody postaveny na dobrovolnosti. Jak ale dostat stakeholdery k jednomu stolu, když tu (zatím) nikomu do bot neteče?

„První výzva je dát dohromady společnou agendu, kde jde třeba být velmi konkrétní. Teď třeba formujeme dobrovolnou dohodu, která se týká uplatnění nízkoemisních, tedy udržitelných recyklovaných materiálů do staveb. Na to každý řekne, že ho to zajímá, ale nikdo neví, co to vlastně znamená, a každý si to bude vykládat po svém.

Proto se snažíme definovat nejmenší možnou společnou bariéru, kterou ti hráči mohou překonat, které porozumí a budou ji považovat za vlastní. Teprve pak mohou dát na stůl konkrétní závazky,“ vysvětluje Soňa s tím, že právě stavebnictví patří k nejvýznamnějším sektorům, pokud jde o emise skleníkových plynů zabudované v použitých materiálech. 

„Pokud chceme, aby se do stavebnictví dostávalo dřevo, nízkoemisní cement, recyklované materiály a další udržitelné materiály, potřebujeme definovat, jakých staveb se to týká,“ dodává.

INCIEN podle Soni inicioval několik expertních kulatých stolů, z nichž některé závěry vyplynuly opakovaně. „Máme subjekty, které tyto materiály chtějí uplatňovat. Je to ministerstvo průmyslu a obchodu, které tomu fandí, ministerstvo zemědělství chce uplatňovat dřevo, máme výzkumné organizace s prototypy bytových domů pro municipality, které mohou řešit bytovou krizi a mohou projít zrychleným stavebním řízením, pokud to odpilotujeme,“ vypočítává Soňa Klepek Jonášová. 

Podle ní to otvírá potenciál i k příznivějšímu financování či možnému snížení daní. Výhody takového řešení by poznali i starostové obcí, protože dostanou hotový projekt, což přinese úsporu času i peněz a kombinuje to přínosy v environmentální i sociální oblasti. Soňa Klepek Jonášová též upozorňuje, že zatímco v Nizozemsku vznik těchto skupin iniciovala samotná vláda, v Česku to „jde odspoda“ – ale jak si Soňa pochvaluje, ministerstva jsou při tom. 

Na podzim se ale může změnit vládní sestava a spolu s ní i priority. „Teď to designujeme tak, aby to problém nebyl, abychom tam měli vedoucí kanceláří, náměstky, o nichž víme, že jsou v tématu tak etablovaní, že budou dál pokračovat v té agendě. Byli bychom bláhoví, kdybychom s tím nepočítali. Neustále proto opakujeme, že je to pilot, testujeme, jaké jsou proměnné, abychom mohli dál škálovat, včetně třeba projektů pro regiony,“ uvádí Soňa Klepek Jonášová.

Budou mít Bohémské dohody svého moderátora? Slyší byznys i vláda na stejné argumenty? A kolik projektů je podle Soni Klepek Jonášové v rámci Bohémských dohod možné realizovat? I to se dozvíte v podcastu Trendy v udržitelnosti.