KOMENTÁŘ RADKA KOVANDY | Římskokatolická církev je nejpočetnější, ale zdaleka ne jediná, jejímž „šéfem“ a zástupcem Krista na zemi je papež na vatikánském stolci.
Je leden 2013, ale teplota 40+ stupňů. S kolegou Pavlem Vondráčkem jsme na cestě po jižní Indii, ve státu Kérala, kde jsou často na vlajkoslávách na veřejných prostranstvích k vidění rudé hvězdy a portréty Marxe, Engelse a Julia Fučíka(!) – jde totiž po dlouhá desetiletí o stát s komunistickým parlamentem (a paradoxně na rozdíl od naší historické zkušenosti s velkorysou tolerancí náboženského vyznání).
Krajina v oblasti Kerala Backwaters je rovná jak placka, protkaná vodními kanály a porostlá palmami, banánovníky a dalším tropickým rostlinstvem. Najednou se před námi z bujné zeleně vyloupne kostel v rozmáchlém barokním stylu, bílý jak padlý sníh, ale se zářivě barevnými vitrážovými okny. Uvnitř právě probíhá mše, v mnohém připomínající ty „naše“, v mnohém spíše rituály hojnosti – prostor před oltářem je obložen mísami a koši s ovocem, květy a jinými „obětinami“.
Když se dav věřících po skončení obřadu rozchází, dáváme se do řeči s knězem, který mši celebroval – odhadem 30letým, drobným snědým mladíkem v běloskvoucí klerice, jakou nosívají papežové. Vysvětluje nám, že kostel náleží k církvi sv. Tomáše neboli syrsko-malabarské katolické církvi, kterou v tomto koutě světa založil již v prvním století apoštol Tomáš (ten nevěřící, který si musel sáhnout na rány na Kristově boku, aby uvěřil v jeho vzkříšení.)
Dlouhá staletí se o ní v západním světě vůbec nevědělo, a než ji pro něj „objevili“ portugalští mořeplavci, proběhlo mezitím tzv. Velké schizma, kdy se křesťané rozdělili na dvě skupiny, přičemž jen jedna uznává papeže coby svoji „hlavu“ a zástupce Ježíše Krista na zemi.
Ano, papež je náš „papa“ (otec) – potvrzuje nám kněz a stručně vysvětluje, že v minulosti proběhlo několik odtržení od Říma a poté zase návratů k němu, hlavním „kamenem úrazu“ byl ale jiný ritus (zejména zda má při mši stát kněz čelem k věřícím a zády k oltáři, či naopak), naposledy se v této otázce se snahou o smíření angažoval i papež František.
Nejvyšší zástupce této církve se účastní i konkláve, ale jelikož tomu současnému – kardinálovi Georgeovi Alencherrymu (papež František ho jmenoval v roce 2012) – bylo letos 80 let, je z volby nového papeže vyloučen.
Všichni papeženci světa
Papež není „otcem“ jen římsko-katolických věřících. Vedle zmíněné syromalabarské církve s cca 4,5 miliony členů je nejpočetnější ukrajinská řecko-katolická církev (cca 5,7 milionu členů).
Hlavní dělicí linií mezi jednotlivými východními katolickými církvemi jsou různé obřady (ritusy), které vycházejí z dávných tradic jednotlivých patriarchátů a kulturních oblastí: alexandrijský (Koptská, Etiopská, Eritrejská církev), antiochijský (Syrská, Maronitská a Syromalankarská), arménský (Arménská církev), chaldejský (Chaldejská a Syromalabarská) a byzantský – zvaný řeckokatolický (např. Ukrajinská, Melkitská, Rumunská, Maďarská řeckokatolická církev).
Konkláve se účastní i zástupci východních církví uznávajících papeže a mohou být na nejvyšší post i navrženi a zvoleni – zatím se to ale nikdy nestalo.
Celkově dosahuje počet věřících v těchto východních církvích téměř 17 milionů, ale protože některé autoritu papeže z různých historických důvodů neuznávají, je to „jen“ cca 15 milionů věřících, tedy pouhé jedno procento v celkovém globálním počtu pokřtěných katolíků – těch je dnes celkem cca 1,4 miliardy.
Pro srovnání – muslimů je něco málo přes 2 miliardy. Ale když započteme všechny ostatní církve od pravoslavných po protestanské, křesťané s celkovým odhadovaný počtem 2,4 miliardy věřících vítězí v poměru 1,2:1. A jejich řady stále rostou, zejména v katolické sféře vlivu.
Od pronásledované sekty k největšímu světovému náboženství
Letem světem: z pár desítek věřících po smrti Krista se během pár staletí stalo mnohamilionové a (po počátečních tvrdých perzekucích) i státně uznané náboženství. Od té doby zaznamenává na globální úrovni stabilní růst – s pár výjimkami v době morových ran a válek, zejména té třicetileté, kdy se obecně snížil početní stav populace.
Nejvyšší počet katolíků zaznamenal „mateřský“ region Evropy v 50. letech 20. století (cca 300 milionů) a od té doby zde setrvale klesá – což souvisí jak s celkovou populační stagnací a „vymíráním“ starého kontinentu, tak s narůstající sekularizací (poslední odhady hovoří o tom, že např. v Německu klesl počet katolíků za rok 2023 o 400 tisíc).
To ovšem bohatě kompenzuje nárůst věřících v Asii a Africe, což je dáno jednak neutuchající misijní činností katolických kněží, s níž souvisí i zakládání a provoz zdravotnických a vzdělávacích institucí, za druhé populačním růstem v těchto oblastech. Řady katolíků se tak nyní každoročně rozšiřují řádově o vyšší jednotky, resp. nižší desítky milionů duší.
Každopádně s papežem bude v sobotu při jeho pohřbu v myšlenkách nejen 1,4 miliardy lidí, pro které byl jejich duchovním otcem a zástupcem Krista na zemi, ale i mnoho jiných, věřících i ateistů, pro které vůdce jednoho z nejmenších států světa představoval morální kompas a svými vystoupeními ovlivňoval světovou politiku.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
