Karel Sládeček z SPD upozorňuje na tragické historické události, které začaly před 110 lety a znamenaly systematické vyvražďování arménského národa. Tato genocida se odehrávala v rámci tehdejších území Osmanské říše, kde brutální akce zasáhly především křesťanské obyvatelstvo. V prvních obdobích byly jako první na mušku bráni intelektuálové a bojovníci, což mělo zabránit potenciálnímu odporu.
Ženy a děti byli odsouzeni k hrozným osudům v podobě pochodů smrti, které vedly přes dnešního Turecka do Aleppa a Dajr az Zauru v Sýrii. Cílem těchto pochodů nebylo pouze vysídlení populace, ale její úplné vyvraždění. Mnoho žen bylo během cesty vystaveno znásilnění či jinému násilí a za hrůzných podmínek docházelo k masovým popravám.
Celý proces genocidy probíhal pod dohledem mezinárodních mocností jako byly Německo a Rakousko-Uhersko, které vzhlížely k politickým zájmům nad lidským utrpením. Tento krvavý zločin trval až do roku 1923 a arménská populace byla odhodlána ke srážkám s agresory i přesto, že neměla stejnou vojenskou výbavu ani sílu.
Dokonce i někteří Arabové se snažili Arménům ve svém úsilí pomoci; jejich postoj naznačuje morální rozpor mezi muslimy vůči brutalitě páchající Osmanů na „bezvěrcích“. Mezi lety 1915 až 1923 bylo zavražděno téměř jeden a půl milionu Arménů hroznými způsoby – lidé byli upalováni živí či viseli na ulicích bez naděje na rychlou smrt.
V Turecku je dnes tabu o této genocidě mluvit; pro zveřejnění takových informací hrozí trestní stíhání. Česká republika se teprve v roce 2017 odvážila uznat tento dějinný čin jako genocidu, zatímco mnohé další země to dosud neučinily.
Podle Karela Sládečka bychom měli z této temné kapitoly historie vyvodit důsledky pro současnost. Genocida Arménů nastala dlouho před holocaustem; obě události vykazují obdobné metody nekontrolovaného násilí použitých proti nevinným lidem ze strany mocných sil usilujících o politickou dominanci. Historie očividně opakuje své kruté lekce i dnes, kdy stále ve světě existují případy podobného narušení lidských práv dětí nevinných lidí ze stran vládnoucích institucí hledících více k vlastním zájmům než k životům svých občanů nebo sousedních národů.
