Co se děje po smrti? Tato otázka trápí lidstvo od počátku věků, a jedním z prvních, kdo se ji pokusil zodpovědět, byl antický filozof Platon.
Jeho mýtus o pamfýlském vojákovi Erovi, který se vrátil z posmrtné cesty, nabízí fascinující pohled na nebe, podsvětí a koloběh duší. Ponořte se do starověké představy o životě po životě a objevte, jak formovala naše myšlení.
Otázka, co nás čeká po smrti, fascinuje lidstvo odnepaměti a lze ji bezesporu považovat za jednu z největších záhad celého vesmíru. Už po tisíciletí se obyčejní lidé i učenci snaží zjistit, co nás čeká, až naše srdce definitivně přestanou tlouct. Co by to vlastně mohl být ten „onen svět“!

Nad bojištěm krouží černí ptáci a zablácená vlajka se třepotá ve větru. Pláň je posetá mrtvými, jejichž duše se pomalu odebírají do záhrobí. Mezi nimi leží i pamfýlský voják jménem Er, syn Armeniův.
(Pamfýlie byla v antice regionem ve středu jižního pobřeží Malé Asie, zhruba mezi dnešní Antalyí a Alanyí, ze severu ohraničeným pohořím Taurus – pozn. red.) Spolu s dalšími dušemi míří Er na prazvláštní místo, kde tajemní soudci posílají zesnulé na jejich cestu – ty dobré do nebe, a ty zlé dolů pod zem.
Jenže místo toho, aby byl Er poslán na svou poslední pouť, je mu nakázáno, aby zůstal a pozoroval. A tak se postupně dozvídá od duší, které létají okolo, jak to vypadá nahoře v nebi, a naopak jak strašlivé je to dole v podzemí.
A cesta pokračuje až tam, k Vřetenu nutnosti, kde si duše volí svůj další život, a nakonec k Řece zapomnění, ze které je potřeba se napít a vykročit pak k novému zrození. Er se však z řeky nenapije.
Místo toho se náhle vrací zpět do svého těla – probouzí se na pohřební hranici se vzpomínkami na vše, co zažil. A tak se lidé konečně dozvídají, co se nachází po smrti.

Prastará otázka
Zmíněný příběh je ve skutečnosti jedním z nejstarších ucelených mýtů, který popisuje zážitek blízké smrti a to, co se po skonání tělesné schránky odehrává. Autorem není nikdo menší než slavný antický filozof Platon (427 př. n.
l.–347 př.n.l.), který mýtem podporuje tezi, že je duše nesmrtelná a nemůže být nijak zničena. Pro moderní badatele jde pak o jeden z nejzajímavějších důkazů, že se o posmrtný život zajímali učenci už v těch nejstarších lidských společnostech. A aby ne!
Zatímco zrození a vznik života jsou po tisíciletí považovány za zázračný a bezezbytku šťastný moment, smrt lidstvo fascinuje i děsí zároveň.
Nejistota ohledně toho, co přijde, je věčným námětem příběhů i klíčovým aspektem v doktrínách všech světových náboženství.
Platonův mýtus o Erovi je nejen poutavým příběhem, ale také důkazem, jak hluboce lidstvo přemýšlelo o smrti a posmrtném životě již před tisíci lety.
Představa duše, která putuje mezi nebem a podsvětím, volí si nový život a zapomíná na minulost, zůstává inspirací pro filozofy, vědce i vypravěče. Tento starověký pohled nám připomíná, že touha po odpovědi na otázku „co přijde poté?“ je univerzální a nadčasová.