REPORTÁŽ MARTINA KOVÁŘE | Po úmrtí papeže Františka byl ve čtvrtém kole volby na kardinálském konkláve zvolen jeho nástupcem relativně překvapivě, aniž by to ovšem byla nějaká senzace, Američan Robert Francis Prevost (* 1955). Stal se tak prvním papežem, který se narodil v Severní Americe, a druhým, jehož mateřským jazykem je angličtina (po Hadriánovi IV.). Vzhledem k tomu, že bezmála celý svět „řeší“ politiku prezidenta USA Donalda Trumpa, je zvolení dalšího Američana do vysokého postavení tématem k úvahám, které zdaleka přesahují církevní rámec.
Večer a ráno u newyorské katedrály svatého Patrika
Neogotická katedrála svatého Patrika na křižovatce newyorské Páté avenue a padesáté ulice je farním kostelem a sídlem newyorského arcibiskupa, kterým je v současné době, od roku 2009, kardinál Timothy Michael Dolan (* 1950), a jedním z nejdůležitějších katolických sídel v celé zemi, ne-li tím vůbec nejdůležitějším.
Arcibiskup „obhospodařuje“ 2,8 milionu newyorských katolíků z 296 farností, což je druhá největší diecéze v celých Spojených státech, a to jí (do)dává patřičný význam. Postavena byla v letech 1858–1878, pojme něco málo přes dva tisíce a dvě stě věřících.
Její návštěva stojí za to i pro bezvěrce – má totiž nenapodobitelnou atmosféru, mimo jiné proto, že se nachází uprostřed mrakodrapů, které jsou tak vysoké, že jejich špičky nejsou, padne-li na New York City mlha, jako je tomu dnes, vidět…

Vzhledem k tomu, že jsem v New Yorku v době, kdy byl zvolen nový papež, a s ohledem na to, že shodou okolností bydlím kousíček od ní, v jihozápadním růžku Central Parku, byl jsem se u katedrály podívat bezprostředně po volbě nové hlavy katolické církve i dnes dopoledne.
Zatímco ve všední dny míří k Patrikovi především turisté, jichž je NYC plný, včera i dnes tomu bylo jinak. Mezi příchozími zjevně převažovali věřící – Irové, Italové a Latinoameričané, nechyběli ale ani Američané, ať už ti z New Yorku, nebo ti, kteří do města přicestovali z různých důvodů z jiných částí USA.
Prakticky všichni byli viditelně vzrušení či pohnuti, mnozí měli v rukou fotografie kardinála Prevosta, ještě ne v „papežském“, tak rychlí včera nebyli ani obchodníci v NYC, a to je co říct. Lidé se za novou hlavu církve modlili, přáli jí zdraví a štěstí a Američané se nezdráhali dát najevo, jak moc je těší, že nový papež pochází z jejich vlasti, byť jeho kariéra úplně „americká“ není.
„Zasloužili jsme si to,“ řekla mi za přikyvování ostatních starší, přibližně sedmdesátiletá dobře oblečená paní hovořící velmi kultivovanou angličtinou. „Myslel jsem si, že se toho nikdy nedožiju,“ přizvukoval jí o něco mladší, rovněž velmi dobře oblečený pán s apartní hůlkou, „že bude papežem Američan…“

Dnešní ráno už bylo „obchodně“ a „manažersky“ úplně jiné – mnozí lidé měli fotografie kardinála Prevosta v papežském úboru s nápisem „Leo XIV.“, které se prodávaly hned na několika místech v blízkosti katedrály i v jejím širším okolí, včetně nedalekého Rockefellerova centra.
Americký byznys se zjevně rozjel na plné obrátky a bude v tom pokračovat po celou dobu pontifikátu Lva XIV., o tom není nejmenších pochyb.
Dnes ráno jsem zaznamenal rovněž první politické reakce na zvolení nového papeže – dva mladí lidé drželi v rukou ručně namalovaný plakát „Papež je víc než prezident“ a pod ním nápis Trump přeškrtnutý červenou čárou. Ostatní po nich pokukovali; během chvilky, kdy jsem byl u katedrály, s nimi ale nikdo nemluvil a oni sami nevypadali na to, že by o to stáli.
Jak je to v USA s vírou, s náboženstvím a s církvemi
V souvislosti se zvolením amerického papeže není, myslím, od věci podívat se alespoň ve stručnosti na to, jak důležitou roli náboženství, respektive víra a církve včetně té katolické v USA hrají.
Poslední odhady říkají, že v Boha věří kolem 85 % Američanů s tím, že jejich počet i počet praktikujících pozvolna klesá. Kolem 15 % Američanů je bez vyznání a toto číslo naopak mírně roste (podle některých statistik/výzkumů už možná překročilo 20 %).
Aktivně se, mají-li pravdu nesčetné pečlivé průzkumy, každý den modlí něco málo přes 50 % Američanů, do kostela zajde alespoň jednou měsíčně „jen“ mezi 45–50 % z nich. Tato čísla velmi pozvolna, ale setrvale, dlouhodobě klesají.

Celkový počet křesťanů v americké populaci činí kolem 75 %. Z nich mají největší podíl tzv. evangelikáni (konzervativní „odnož“ protestantismu, pro jejíž příslušníky je jediným zdrojem víry a Božího zjevení Bible; důraz je kladen zejména na evangelizaci a autenticitu pokání), a to kolem 25 % (toto číslo se, v daném rozmezí, shoduje téměř ve všech sledovaných statistikách, bez ohledu na to, kdo je jejich autorem).
Druhou nejpočetnější skupinu věřících křesťanů v USA tvoří stoupenci tzv. tradičních protestantských církví (anglicky Mainline Protestants), kteří tvoří necelých 15 %.
Ty lze rozdělit, pokud jde o nejvýznamnější skupiny, na baptisty a metodisty, nedenominační protestanty, stoupence letničního hnutí, presbyteriány, luterány a mnohé další (čímž jsme přibližně na 40 %).
Následují afro-američtí protestanti (Historically Black Protestants), kterých je kolem 6–7 %, možná více (nejčastěji baptisté, metodisté a, znovu, stoupenci letničního hnutí) a poté stoupenci mnoha dalších církví, hnutí atd., jejichž počet je téměř nekonečný (celkem kolem 50 %).
Dalších přibližně 20 % věřících tvoří američtí katolíci, o nichž je dnes řeč především, po nich následují mormoni (kolem 1,5 %), Svědkové Jehovovi (0,75 %), ortodoxní křesťané (0,5 %) a další, čímž se dostáváme k výše uvedenému číslu 75 %. Takže asi tak.