
Příměří mezi Indií a Pákistánem, které oznámila administrativa Donalda Trumpa, může působit jako výrazný diplomatický moment, ve skutečnosti však zapadá do dlouhé řady obdobných epizod. Od roku 1947 se konflikt mezi oběma zeměmi vyznačuje opakujícím se vzorcem. Období relativního klidu střídají výbuchy násilí, zatímco hluboká nedůvěra a historické resentimenty brání jakémukoli trvalému řešení. Ani tentokrát není důvod čekat něco jiného.
Minulý týden rozhořelý konflikt mezi Indií a Pákistánem skončil stejně překvapivě, jako začal. V době, kdy si obě země intenzivně vyměňovaly palbu podél Linie kontroly (LoC) v Kašmíru a zároveň došlo k několika závažným přeshraničním úderům, oznámila administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa, že sehrála klíčovou roli při zprostředkování příměří.
„Po dlouhé noci jednání zprostředkovaných Spojenými státy s potěšením oznamuji, že Indie a Pákistán souhlasily s PLNÝM A OKAMŽITÝM PŘÍMĚŘÍM,“ napsal Trump na své platformě Truth Social, přičemž obě země pochválil za „zdravý rozum a vynikající inteligenci“.
Jen krátce nato potvrdil dohodu i současný ministr zahraničí USA Marco Rubio. Na platformě X uvedl, že se obě vlády dohodly nejen na zastavení bojů, ale také na zahájení diplomatického dialogu „na neutrální půdě“. Rubio současně ocenil premiéra Naréndru Módího a předsedu pákistánské vlády Šáhbáze Šarífa za „moudrost a státnické rozhodnutí zvolit mír před konfrontací“. Podle vyjádření amerického ministerstva zahraničí proběhly v sobotu telefonické konzultace mezi Rubiem a ministry zahraničí obou zemí – jednání, která měla údajně klíčový vliv na deeskalaci.
Přestože jsou tato diplomatická gesta vítaná a mediálně vděčná, z hlediska širšího geopolitického rámce nepředstavují žádný zásadní průlom. Naopak – příměří tohoto typu nejsou v bilaterální historii Indie a Pákistánu ničím výjimečným. Od krvavého rozdělení Britské Indie v roce 1947 a následného vzniku dvou soupeřících národních států se jejich vztahy odehrávají v cyklech nestability, kdy periodické snahy o dialog a příměří opakovaně selhávají pod tíhou vzájemné nedůvěry, terorismu, a především nevyřešené otázky Kašmíru.
Není tedy žádný rozumný důvod domnívat se, že současné příměří přinese trvalý mír nebo strukturální posun ve vzájemných vztazích. Historická zkušenost ukazuje pravý opak, že každé uklidnění napětí představuje spíš dočasné přerušení, nikoli konec sporu. Nyní ohlášená pauza může trvat týdny, možná měsíce či roky – ale s ohledem na vnitropolitické tlaky v obou zemích, vliv třetích aktérů v regionu a přetrvávající teritoriální spory je realistické očekávat spíš dřívější než pozdější návrat k napětí.
Tím spíš, že poslední eskalace ukázala nové, znepokojující rysy. Zatímco v minulosti byly ozbrojené střety koncentrovány především kolem LoC, nyní indická armáda zasáhla cíle hluboko uvnitř pákistánského území – včetně vojenských zařízení nedaleko hlavního města Islámábádu. Tento krok překračuje nejen dosavadní bezpečnostní praxi, ale i rámec deklarované indické strategie boje proti terorismu. Útoky nebyly směřovány výhradně proti infrastruktuře militantních skupin, ale i proti regulérním vojenským objektům. Jde tedy o významný posun – ne ve směru k míru, nýbrž k možnosti otevřeného mezistátního konfliktu.
Reakce pákistánského vedení zůstávají zatím zdrženlivé, ale rétorika v tamních médiích i prohlášení vysoce postavených představitelů armády ukazují, že tlak na odvetu roste. A přestože současné politické vedení v Islámábádu deklaruje ochotu k dialogu, není jasné, jak dlouho bude schopno čelit domácímu očekávání tvrdé odpovědi.
Spojené státy, historicky považované za klíčového arbitra v mnoha regionálních konfliktech v Asii, sice deklarovaly, že v aktuální eskalaci sehrály zprostředkovatelskou roli, avšak jejich reálný vliv v regionu je dnes značně oslabený a nejednotný. Washington se už dávno nenachází v pozici, kdy by mohl jednostranně diktovat tempo diplomatického vývoje mezi Indií a Pákistánem.
Ačkoliv se prezident Trump i šéf diplomacie Rubio snaží vykreslit příměří jako úspěch americké zahraniční politiky, jde spíše o pokus o symbolický návrat k roli, kterou Spojené státy tradičně hrávaly v období studené války a bezprostředně po ní – tedy roli mocnosti schopné formovat regionální realitu prostřednictvím přímého tlaku i zákulisní diplomacie.
Tento obraz však již neodpovídá realitě. Důvody jsou zčásti vnitropolitické – nestálost americké zahraničněpolitické strategie, střídání priorit mezi administrativami a oslabující transatlantické vazby podkopávají Washingtonu důvěryhodnost. Zčásti jsou však tyto limity dány novými geopolitickými vazbami, které se v posledních letech zformovaly mimo kontrolu USA.
Indie, byť s USA spolupracuje v rámci formátů jako Quad, současně prohlubuje svou vojenskou a energetickou spolupráci s Ruskem a ekonomické vazby na Čínu. Pákistán mezitím zůstává strukturálně závislý na čínském kapitálu, infrastruktuře i zbrojní technologii – a jeho stále těsnější napojení na projekt Pásu a stezky (BRI) činí z Pekingu faktického garanta jeho bezpečnostního zázemí.
To vše znamená, že schopnost USA prosazovat jakýkoli konsenzus mezi těmito dvěma soupeřícími státy je minimální. Trumpova okázalá rétorika, stejně jako Rubiovo diplomatické vyjádření, tedy působí spíš jako domácí politická signalizace, než odraz skutečné vyjednávací síly Spojených států.
Otázka, kdo (pokud vůbec někdo) může v tomto konfliktu fungovat jako důvěryhodný prostředník, zůstává nezodpovězena. Evropská unie je ve vztahu k regionu dlouhodobě irelevantní, OSN paralyzovaná rivalitou mezi stálými členy Rady bezpečnosti, a regionální organizace jako SAARC nejsou dostatečně akceschopné. Čína, byť má v regionu nesporný vliv, není vnímána jako neutrální aktér.
Vzhledem k těmto strukturálním limitům nelze dnešní příměří chápat jinak než jako epizodu v dlouhodobém vzorci opakujících se konfrontací. Tento konflikt není pouze výsledkem aktuálních incidentů nebo rozhodnutí konkrétních lídrů. Je hluboce zakořeněn v historickém dědictví dekolonizace, etnického rozdělení a nerealizovaných národních ambicí obou stran. Od roku 1947 se vztahy mezi Indií a Pákistánem pohybují ve stále stejné spirále. Krátká období míru jsou následovaná destabilizací, ozbrojenými střety, příměřím – a opět novým cyklem napětí.
Současné příměří tak nelze číst jako skutečný začátek nové éry vzájemného porozumění. Spíše se jedná o předvídatelný „time-out“, omezující se na technické zastavení palby bez jakéhokoli institucionálního nebo politického rámce, který by nabízel trvalé řešení. Neexistuje žádná mezinárodní záruka, žádný multilaterální mechanismus, který by zajistil dodržování podmínek příměří, natož směřoval ke komplexnímu vypořádání kašmírské otázky nebo k redefinici bezpečnostní architektury regionu.
Právě absence takového rámce činí příměří křehkým – a neudržitelným. Pokud se opětovně vynoří lokální provokace, útoky militantních skupin, nebo dojde k politickému posunu v některé z vlád, logika eskalace se okamžitě vrátí. V tomto světle je mnohem realističtější číst současnou situaci nikoli jako naději na stabilizaci, ale jako dočasné uklidnění před další, pravděpodobně agresivnější fází konfliktu.
Související

Počasí v Indii zabíjelo: Přes Dillí se prohnala masivní bouře, šest mrtvých

Trump opět překrucuje fakta? Indie nabídla USA nulová cla, tvrdí. Dillí říká něco jiného
Aktuálně se děje
před 44 minutami

Rusko po masivním útoku na Ukrajinu obvinilo Kyjev z odkladu rozsáhlé výměny zajatců
před 53 minutami

Zkáza Hitlerovy námořní pýchy. Krátký, ale nezapomenutelný příběh Bismarcku
před 1 hodinou

Ukrajina sestřelila ruský stíhací letoun Su-35 v Kurské oblasti
před 2 hodinami

Pandemická generace: Jak covid-19 zanechal dlouhodobé stopy na dětech
před 3 hodinami

USA jsou zranitelné zranitelné víc, než si myslely. Ukrajinský útok drony odhalil slabinu americké obrany
před 5 hodinami

Evropa se připravuje na kybernetickou katastrofu: EU posiluje spolupráci s armádami, průmyslem a NATO
před 6 hodinami

Souboj Trumpa s Muskem není jen obyčejná hádka. Bílému domu může pořádně zavařit
před 7 hodinami

Největší útok na Charkov od začátku války: Starosta hovoří o „otevřeném teroru“
před 8 hodinami

Ani předpověď počasí na víkend není bez bouřek. Teplejší bude sobota
včera

Novinka ohledně důchodů se osvědčuje, hlásí ministerstvo
včera

Podvodníci přišli s novou metodou na WhatsAppu. Zneužívají důvěry v kamarády
včera

Bundeswehr musí posílit o dalších 60 tisíc vojáků. Vyloučena není povinná služba
včera

Až sedmicentimetrové kroupy a downbursty. Meteorologové zhodnotili čtvrteční bouřky
včera

Ze smrti ženy na Pardubicku je vražda na objednávku. Dva lidé čelí obvinění
včera

Hromadná nehoda na D10. Pět zraněných, dálnice je uzavřena
včera

Česku se nevyhnou bouřky ani o víkendu. Na sobotu už platí varování
včera

Historický objev se nekoná. Vědci krotí nadšení, údaje se pletly, na exoplanetě K2-18b život není
včera

Důrazné varování EMA: Léky Ozempic a Wegovy vás mohou připravit o zrak
včera

Za nejpřísnějšími opatřeními proti imigraci v Evropě stojí země, kde vládne levice. Příběh Dánska a jeho nečekaně tvrdé politiky
včera
Varování před spalničkami: Počet případů v Evropě dosáhl rekordního maxima
Britští zdravotníci varují rodiny plánující letní dovolenou nebo návštěvy příbuzných v zahraničí, že Evropou a dalšími regiony se šíří nebezpečné epidemie spalniček. Vzhledem k dramatickému nárůstu případů v zemích jako Francie, Španělsko, Itálie či Německo, doporučuje britská agentura pro zdravotní bezpečnost (UKHSA) lidem zkontrolovat, zda jsou oni i jejich děti plně očkováni proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR).
Zdroj: Libor Novák