Bekasina otavní: Z naší krajiny mizí hlas „nebeské kozy“
Z dat České společnosti ornitologické vyplývá, že v České republice se ve volné přírodě vyskytuje 403 druhů ptáků. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to počet vysoký, a tedy že ptactvo na našem území je ve výborném stavu. Opak je ale bohužel pravdou.
Některé skupiny ptačích druhů jsou ohroženy méně, u jiných je ale stav skutečně alarmující, konkrétně skupina polních ptáků zažívá v posledních letech krušné časy. A právě do této kategorie řadíme i výše zmíněnou „nebeskou kozu“. Počet jedinců tohoto druhu nadále nekompromisně klesá, odhadovaný počet hnízdících páru mezi lety 2014–2017 byl jen mezi 400–600. Pro porovnání mezi koncem 80. let, konkrétně mezi lety 1985-89 bylo na našem území odhadováno až 2400 hnízdících párů bekasiny otavní.
Proč k tomuto rapidnímu úbytku dochází? Bekasina otavní je velmi úzce navázána na jeden konkrétní biotop, a to zamokřené travní porosty, které jí poskytují jednak vhodné podmínky vytvoření hnízda v trávě, a současně umožňují získávat v mokřadních částech potravu.
Pokud vymizí tyto biotopy, bekasina se k nám na hnízdění již vracet nebude. A k úbytku těchto biotopů dochází především v důsledku intenzifikace zemědělství. Jmenovitě pak především odvodňování mokřadů a zarůstání luk nebo příliš častá a plošná seč. Vhodná jsou různé kombinace extenzivního hospodaření, jako je například pastva kopytníků nebo mozaiková seč.
A proč vlastně bekasinu chránit? Jak již bylo zmíněno výše, jedná se o relativně známý ptačí druh s dlouhou tradicí výskytu na našem území. Při snahách o ochranu bekasiny otavní musíme chránit mokřady a zamokřené louky. Zkvalitněním péče o tyto mizející biotopy poskytneme bekasině otavní a celé řadě dalších rostlinných i živočišných druhům lepší podmínky k životu.
Pokud zastavíme úbytek zamokřených ploch u nás a umožníme vznik nových mokřadů na vhodných místech, podpoříme biodiverzitu celé České republiky. V tomto směru hraje „nebeská koza“ roli vlajkové druhu, jehož ochrana zachrání mnoha dalších méně viditelných a ne méně důležitých druhů.
reklama

Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (11)

Karel Zvářal
17.5.2025 06:12Slavomil Vinkler
17.5.2025 08:01Ano o přírodu je třeba pečovat. Ale to je práce a ta není zdarma. Něměl by stát, místo jiných věcí, spíše dotovat takovou péči o krajinu?
Jaroslav Řezáč
17.5.2025 12:59 Reaguje na Slavomil VinklerNějaká živočišná výroba už skončila.
Některé "položky" zemědělství by se měli zapsat do červené knihy.
Drží se jen výroba obilnin a pícnin. Někde trochu ovoce, zeleniny... je to ale takové, že ta půda je intenzivně vysílená. Pěstuje se jen to, na čem se vydělá nebo neprodělá tolik, jenže to tak z dlouhodobého hlediska fungovat nemůže.
Když to řeknete politikům, tak řeknou, že jsme otevřená ekonomika, ale každému asi to napoví, že jsme otevřeně deb.lní, když si necháme zlikvidovat produkci dumpingovými cenami dovozů.
smějící se bestie
17.5.2025 15:28 Reaguje na Jaroslav Řezáčaž tak to dopracovali ti, co nejsou jako oni - za 35let,
sedlák Švehla by na ně vzal bič !
Josef Valenta
18.5.2025 22:57 Reaguje na Slavomil Vinkler
Bořivoj Holínek
20.5.2025 03:23“Sucho letos v Česku podle Martina Rulíka z katedry ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého udeřilo mnohem dříve než v předchozích letech. Následkem bude další výrazný pokles hladiny podzemních vod i průtoků v řekách a potocích...” – těmito slovy začíná zpráva ČT.
K tomu dodávám, že TI, kteří nám od komunistického převratu ´48 vládnou, v otázce životního prostředí a zemědělství, kde zničující následky jsou nevratné, VŽDY mystifikovali veřejnost, a umlčovali každého, kdo na jejich trestuhodné aktivity poukázal.
Mam stále v živé paměti, kolika posměškům, urážkám a mnohdy i vyhrožování se mi za totality dostalo, když jsem – stejně jako můj otec – opakovaně poukazoval na nesmyslné meliorace, rekultivace, narovnáváni koryt vodních toků a dláždění jejich břehů, likvidace remízků a mezí, vč. zavádění lesních monokultur, přemnožení vysoké a černé zvěře, drancování nerostného bohatství (např. uran), a jiné trestuhodné zásahy do přírody (korespondenci v dané věci mám dodnes založenu v mém archivu).
Katastrofální následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Dnes i laik je všude kolem sebe vidí ➡️ nedostatek vody (vláhy), nekonečné lány řepky kam jen oko dohlédne, smrkové porosty sežrané kůrovcem, a tak bych mohl dlouze pokračovat.
Proč tomu tak je?
Odpověď je nasnadě. O našem (nejen) životním prostředí stále povětšinou rozhoduji ti, kteří podělali, na co sáhli. A pokud to nejsou ti samí, pak jsou to jejich potomci, nebo jejich SOUdruzi.
Pro příklad nemusíme chodit daleko. Syn bývalého zemědělského tajemníka OV KSČ v Šumperku, Milka, zahříval ministerskou sesli v budově, s adresou Praha, Těšnov 65/17 ještě nedávno, a jeho předchůdce a současně i následník v jedné osobě - Toman, který do ní po Milkovi zasedl, má rovněž tu správnou rodinnou průpravu (jeho otec působil coby ministr zemědělství a výživy, ten dokonce za ÚV KSČ)…
Otisk rudého komunistického “palce” na naší krajině je dnes vidět všude…
Ono totiž v době komunistické normalizace se vládnoucí představitelé, spolu s rádoby novináři po svém boku, snažili ututlat především zprávy z oblasti životního prostředí (černobylská havárie, nesmyslné zásahy do přírody atd.).
Přístup bolševických i současných “kádrů” k životnímu prostředí a jejich snahu ututlat následky jejich trestuhodných rozhodnutí, budu demonstrovat na konkrétním případu …
Byl jsem očitým svědkem toho, když počátkem osmdesátých let m.s. mladý zemědělský inženýr v terénu “kolíkoval” trasu, kde měly být položeny drenážní (meliorační) trubky.
Jednalo se o travnatý mokřad o výměře necelých čtrnácti hektarů. Lokalita, ve které každoročně hnízdil minimálně jeden pár velmi vzácné bekasiny otavní, do deseti párů čejky chocholaté, vzácná vachta trojlistá nebyla vzácností, a zjara bujně kvetoucí, růžovo-fialový porost vstavače bahenního, nemohlo oko milovníka přírody přehlédnout…
Tento trvalý přírodní rezervoár vody, který nevysychal ani v nejteplejším letním období, se SOUDRUZI z okresní zemědělské správy rozhodli “zkulturnit”, tedy zúrodnit, jak mi na můj dotaz – “Co tu děláte?” – pravil onen mladičký inženýr.
Když jsem se snažil sdělit mu, o jakou zvrácenost se jedná, a jak vzácnou lokalitu tímto “dílem” nenávratně zničí, mi arogantně s úšklebkem odvětil – “A k čemu pro lidi budou nějaký čejky…”
Na tuto stupidní reakci jsem neměl sílu již jakkoliv verbálně reagovat, odplivl jsem si před něj na zem, sedl na bicykl a pokračoval v cestě. Následně jsem příslušnou OSZ písemně upozornil na nežádoucí účinky, které vzniknou nešetrným zásahem do dané lokality. (bez odezvy)
Po melioračním “ZKULTURNĚNÍ” krajiny se soudruzi ze státního statku nejdříve pokusili o pěstování obilí. Když se mu tam nedařilo, tak přešli na kukuřici. Ani ta si odvodněnou plochu příliš nepochvalovala, tak se pokusili (to již po převratu) znovu plochu zatravnit. Nebudu to příliš dlouze dramatizovat, zkrátka, dnes se jedná o takřka mrtvou plochu “spraše”.
A pointa nakonec ➡️ Onen mladičký zemědělský soudruh inženýr, který se podílel na zničení kousku panenské přírody, dnes – coby skoro důchodce – z rozhodující státní pozice radí, jak z té SUCHA-bídy ven… A tak je tomu u nás takřka všude, a ve všem…!!! (jak nahoře, tak i dole)
Jak jsem veřejně již mnohokrát konstatoval - “…věšet všechny TY falmerovic bureše a many nikdo nechce, ale izolovat je v chládku vězeňské cely jsme je měli již dávno…!”
Jiné cesty k nápravě již N E N Í.
P.S.
Od listopadového převratu se na naší politické scéně pohybovaly tři osobnosti, kterých jsem si opravdu vážil pro jejich vztah k přírodě, životnímu prostředí a v neposlední řadě i k otázce svobody jednotlivce.
Dva z nich již nežijí (Josef VAVROUŠEK a Ivan DEJMAL) a i třetího (Bedřich MOLDAN) potkal stejný osud, a sice to, že je dřevařská lobby, tvořena především komunistickou nomenklaturou, doslova vyštvala z jejich vlivových pozic.
A jsme opět tam, čím jsem končil můj úvodní příspěvek ... "Do chládku s nimi!"
+
V devadesátých letech, kdy všechny tři mnou výše jmenované osobnosti “odstavili od válu”, byla ta “komunistická nomenklatura stará” mezi 30 až 55 roky.
V době, kdy bylo možno v naší přírodě ještě něco zachránit, jsem se – mnohdy na úkor mé rodiny – ozýval hlasitě.
Dnes ať si ta rudá chátra tady poradí sama… chcípnou, a ani nakradené miliardy je nezachrání.
Já jsem opatření k přežití přijal již před časem. Nyní po nás na hranicích již nikdo střílet nebude...
⚜️


