V extralize objevil beka pro NHL. Český skaut Floridy o krajanech i Bobrovském

(HERNING, od našeho zpravodaje) Nejen juniorské šampionáty, také ty seniorské budí pozornost skautů NHL. V hledištích herningské Jyske Bank Boxen a stockholmské Avicii Areny lze potkat i Andrého Niece, ostravského rodáka s rakouským pasem, jenž už pátým rokem pracuje pro úřadujícího šampiona Stanley Cupu – Floridu Panthers.

Jak si zatím letošní MS užíváte?
Po dlouhé sezoně je to samozřejmě vždycky těžké, ale určitě si to užívám. Hlavně když vidíte dobré zápasy. Jsou tady dobré týmy, dobří hráči a pro mě je to pokaždé něco mimořádného. Mám možnost vidět nejlepší hráče na světě. Respektive ty, co už mají po klubové sezoně, můžou přijet a chtějí uspět.

Co je přesně náplní vaší práce?
Poté, co si zařídíte příjezd do země, seženete si hotel a vyzvednete akreditaci, chodíte na zápasy, sledujete je, děláte si poznámky. Ráno vstanete, všechno si projdete. Musíte se podívat, kdo hraje, kdo je v týmu, jaké hráče sledovat, podívat se na starší, mladší a připravíte si poznámky u hráčů, které už jste třeba viděl v sezoně.

Jak vypadá takové hodnocení hráče během zápasu?
Víceméně se soustředíme na to, jaký typ to je. Díváme se na bruslení, hokejové dovednosti, hru do těla, jakou pozici by dokázal hrát na vyšší úrovni nebo jestli všechny jeho dominantní schopnosti jsou možné ještě zlepšit. Což je vždycky těžké. Díváte se na něj a říkáte si – může jít ještě o jeden level výš? Může udělat i dva kroky? Nebo už je to ukončený hráč?

Když vidíte hráče, poznáte na první dobrou, že by mohl do vaší organizace zapadnout?
Někdy vidíte výborné hráče hned, ale nejde se dívat jenom na jeden zápas. Sledujete je pak celou sezonu, díváte se, jak hrají, jestli mají zlepšení, zhoršení. Každý hráč má v sezoně horší zápasy a období. Taky se díváte, jak na to reaguje. Jestli se z toho zhroutí, nebo se dokáže přizpůsobit a góly, body nahradí zvýšenou bojovností. Je to taky o charakteru daného hráče. Jedna z nejhlavnějších věcí je sebedůvěra v sebe, jestli dokážete hrát. Někdo třeba hraje výborně v extralize, najednou přijede, je tam více diváků, mezinárodní úroveň a proti vám stojí Sidney Crosby nebo Kevin Fiala. Potom je to o tom, jestli si vůbec troufnete hrát proti takovým hráčům.

Jak moc důležitá je charakterová stránka?
Je to hodně důležité. Musíte se podívat i na to, jaké mají chování. Hodně lidí říká, proč je to důležité, když je to dobrý hráč. I nejlepší hráč vám může zkazit tým. Může být impuls, který vám rozhodí celý mančaft. Díváme se, jaké jsou jeho sklony, jak se chová mezi lidmi, voláme trenérům, spoluhráčům a dalším lidem, kteří jej mohou znát. Zjistíme si informace, pak se s daným hráčem taky potkáme, musíte na to jít i pocitově. Někdy si člověk řekne, že všechno je super a přitom je tam nějaká chyba. To jsou takové červené vlajky, kdy si řeknete, kde je chyba, co se stalo, proč se tak chová? Takových hráčů je hodně, kteří měli talent, ale kvůli charakteru se nikdy nedostali do NHL.

Začal jste jako amatérský skaut, nyní už jste profesionální...
Amatérského jsem dělal tři roky, ale to vám strašně otevře oči. Vidíte, jak hráči rostou. V prvním roce draftu jsou někde, za dva roky najednou úplně někde jinde. Ti kluci strašně rychle vyspívají, hrozně se mění. Před půl rokem si řeknete, že to není ono, a pak koukáte, kde se to v něm vzalo. Musíte být ale opatrní, než vůbec řeknete, zda je špatný nebo dobrý, protože se fakt strašně mění. Ještě i ve starším věku. V Česku máme takový pozdní sběr. Hokejisty, kteří do komplexního hráče dozrají až časem.

Co se pro vás změnilo při sledování hráčů?
Pro mě je dobré, že jsem viděl hodně mladých hráčů a mám tudíž přehled, co mě čeká do budoucna. Mám o nich poznámky, po celém světě. Může se stát, že nějaký hráč, kterého jsem v té době špatně ohodnotil nebo nebyl tak dobrý, najednou může vystřelit. Podívám se do svých poznámek a vidím, že se zlepšil v bruslení, zmužněl, je z něj chlap. V tom okamžiku vidíte progres a můžete se zpátky podívat do svých poznámek, na co si příště dávat větší pozor. Když někdo začne být skautem, první tři roky jsou těžké, první rok vůbec nevíte, co vás čeká, protože si myslíte, že musíte najít hráče. Ale nejde o to najít, musíte se dívat, který vás zaujme nějakým stylem. Musíte mít na to i cit. Druhý rok si řeknete, že už byste to měli vědět. Ale ještě furt si nejste jistí, tak si říkáte, co se děje, a že asi nejste dobří. To ale není tím. Každým rokem jsou noví hráči a někdo se změní. Říkáte si, co vlastně děláte špatně. Ale neděláte nic špatně, musíte tomu dát čas. Třetím rokem najednou zjistíte, že už kluky znáte, takže vidíte třeba podobný typ hráče někde jinde nebo o dva roky mladšího a řeknete si, že ten by mohl dospět k němu a mít takový vývoj. Už jste více připravený.

Jak se vůbec člověk dostane k práci skauta?
Je to taky hodně o štěstí. Měl jsem štěstí, že jsem v roce 2015 pracoval pro americký tým na mistrovství světa v Česku, pomáhal jsem jim se vším, co potřebovali. Tam jsem se seznámil s generálními manažery, asistenty, vedoucími týmu i s naším GM Floridy. Zůstali jsme potom v kontaktu nějakých šest let a já pak odjel do Ameriky trénovat nižší soutěž. Z ničeho nic se najednou ozval a ptal se, co dělám. Byl jsem v autobuse z New Yorku do Severní Karolíny, tak mi řekl, že je novým GM Floridy a chtěl by mě jako skauta. Určitě jsem to zvažoval, dařilo se mi jako trenérovi, strašně mě to bavilo, ale v tom okamžiku, jak slyšíte NHL, řeknete si, že je to krok dopředu. Poznáte nové lidi a zase se můžete posunout. I jako skaut se musíte furt zdokonalovat. Že něco víte, neznamená, že víte všechno. Bavil jsem se s hodně skauty, kteří jsou v byznysu třeba už třicet let a říkají, že se něco nového učí a každý rok je něco překvapí. Je to práce, kdy musíte být na všechno připravení.

Mají čeští hráči po úspěších na dvacítkách či zlatu z Prahy zase větší zvuk?
Český hokej byl vždy na vysoké úrovni. Ať už v dospělém nebo juniorském hokeji se daří. Horší roky se vždycky stanou. Jeden rok je silný draft, kde je spoustu českých hráčů, a pak zase takový, kdy přijde na řadu pět hráčů. Němci taky měli silné drafty, jak tam byli Stützle, Seider a další. Teď je to zase trochu slabší. Nikdy nevíte. Taky je to o tom, aby svaz tlačil na mládež, aby se zlepšovala. Začíná to u trenérů, rodičů a samozřejmě taky děti musejí chtít. Budu letos klukům na draftu držet palce, nechme se překvapit.

Jaké soutěže máte na starost?
Dělal jsem Česko, Slovensko, Švýcarsko, Německo, teď už celou Evropu. Někdy se stane, že máme přiletět do Ameriky na naše kluky, kteří jsou třeba na farmě. Ať máme porovnání, což je strašně důležité. Když neznáte svoje hráče, je pak těžké hodnotit, jestli je vůbec schopný tam hrát. Musíte se podívat na ten level. Čekáte, že vás někdo zaujme. Někdy už máte hráče vytipované z předchozích let. Hráli v juniorce, najednou někde za áčko a daří se jim, tak se na ně jdete znovu podívat a říkáte si, jak se zlepšil. Když je super, tak ho budete sledovat dál. Někdy třeba tři roky. Za tři roky si řeknete, že teď už je připravený jít na farmu a zabojovat o NHL. Ale je strašně těžké se dostat z Evropy přímo do NHL a stabilně se tam usadit.

Jak vás tak poslouchám, vy se taky hodně nacestujete...
To všichni skauti. Klobouk dolů před všemi, mají rodiny, děti, které nevidí. Není to lehké. Někdy zmeškáte narozeniny, svátky, kdy nemůžete být doma, ale zase je to krásná práce. Dostanete se do zemí a míst, kam byste se nikdy nepodíval.

Co říkáte na českou extraligu, která šla v posledních letech hodně nahoru?
Je to tak, což je super. Navíc se v naší lize dobře sledují hráči. Když se dívám na jiné soutěže, tak je ten hokej jiný. Evropský, zatímco extraligu už více přirovnávám k americkému stylu.

Z extraligy se na Floridu před dvěma lety přesunul i lotyšský obránce Uvis Balinskis...
Narazil jsem na něj, strašně se mi zalíbil, tlačil jsem, tlačil, aby se na něj podíval i někdo jiný, aby jej schválilo vedení. Přijeli naši senior advisers, podívali se na něj a řekli, že je to výborný hokejista. A že jsem udělal dobrou práci. Je to hráč, který má bruslení, hokejové dovednosti, ale nejvíc mu v té době pomohl charakter. Nechtěl se vzdát, chtěl dokázat, že na to má, tlačil a i když dostával rány a facky, že jednou hrál, jednou ne a poslali ho na farmu, tak pochopil, že tím musí projít, ale když bude trpělivý, tak se dostane do NHL a bude ji hrát. Tuto sezonu hrál 80 zápasů a celkem jich má odehraných už 106. Zaslouženě.

Čím vás tehdy zaujal?
Vůbec jsem o něm nevěděl, jel jsem do Liberce a narazil na něj. Hned přišlo wau, jel jsem se na něj podívat znovu a znovu. Viděl jsem ho spoustu zápasů, pak už jsem hledal chyby, kde by mohly být, ale nemohl jsem žádné najít. Zaujal mě, měl jsem jasno, že by to mohl být náš hráč. Navíc se ještě zlepšuje. Není stále na levelu, kde může být. Pořád může něco dodat.

Důležitým hráčem pro Panthers je i Tomáš Nosek...
Je to tak, důležitá součást týmu, výborný hokejista. Hlavně v defenzivní hře, ale přispívá i k nějakým gólům a šancím. Dělá svou práci výborně a je typem hráče, který si našel svou roli v týmu, aby byl úspěšný. Proto hraje v NHL.

Součástí týmu je také Vítek Vaněček, ale dostat se přes Sergeje Bobrovského není lehké...
Vítek je výborný gólman, ale Sergej brankář světové extratřídy. Hlavně strašně pracovitý, neskutečný profesionál. Když jsme vyhráli Stanley Cup, všichni už slavili a on šel ještě do jiné místnosti se protahovat, protože zápas pro něj ještě neskončil. Říkal, že se musí protáhnout, aby jeho tělo mohlo regenerovat. Až potom šel slavit. Takový je profesionál.

Na farmě v Charlotte hrají Marek Alscher, Mikuláš Hovorka nebo z extraligy známý Oliver Okuliar. Jaké jsou jejich šance probojovat se do NHL?
Šanci všichni určitě mají. Marek je talent, skvělý kluk. Mikuláš má velké parametry. Musí si zvykat na americký styl, bude mu to asi chvilku trvat, ale má velké šance uspět. A Oliver se na začátku trošku trápil, ale najednou se zvedl. Bojovný a strašně inteligentní hokejista. Přál bych si, aby všichni tři dostali šanci zahrát si NHL, dávají do toho maximum.

Floridou byl draftován i Jakub Kos z Komety, taky jej sledujete?
Sledoval jsem ho, ale víceméně ho teď sleduje náš šéf development týmu. Volají si s ním, píší mu a předávají informace, kde by se musel zlepšit.

Florida před rokem slavila premiérový Stanley Cup, co ji k němu dovedlo?
Myslím, že týmová práce. Od generálního manažera až k poslednímu člověku, všichni na tom pracovali a složili výborný tým. Strašně moc práce dělají lidé v pozadí. I skauti. Je to velký proces. V NHL se nestává často, že přijde tým s tím, že tento rok chce vyhrát a vyhraje. Někdy to trvá.

Zatím mají Panthers slušně nakročeno k obhajobě...
Máme silný tým, hrajeme výborný hokej, vyhráli jsme třikrát v řadě a vedeme nad Torontem 3:2 na zápasy. Ale dobře víte, jak je play off nevyzpytatelné. Je to vidět nejen v NHL, třeba i na mistrovství světa. Nikdy nevíte, kde se to může nějakým způsobem zlomit.

Užil jste si taky mistrovské oslavy s týmem?
Byl jsem v šatně, když jsme vyhráli, zvedl jsem si pohár, napil se z něj. Byl to nějaký mix šampaňské, kořalky a piva. Byl jsem i politý. Něco neskutečného, krásný zážitek. Ten večer a následující den jsem slavil, ale pak už jsem byl rád, že si můžu odpočinout. Sezona skautingu je strašně dlouhá.

Figuruje na Stanley Cupu i vaše jméno?
Bohužel ne, ale dostal jsem prsten. To je taky neskutečně krásná věc, kterou budu mít na celý život. Má pro mě velkou hodnotu a jsem šťastný, že mohu být v této organizaci.

• Reprezentace
• Mládež
• MS hokej 2025