Matěj Pomahač: Co najdeš v žitě

Do půlky května musí zemědělci podat na úřady své osevní postupy s přesně zakreslenými tvary parcel pro dotační žádosti. Současně se sejí poslední jařiny, dokončuje se přihnojování ozimů, porosty se ošetřují a začíná seč luk. Zkrátka fofr.
Zvládnout termínově sklizeň zeleného žita pro krmení vyžaduje neustálou kontrolu polí a perfektní přípravu strojů i lidí – mělo by se sklízet právě těsně před metáním (kdy má hodně energie), pozdější sklizeň ve fázi mléčné zralosti jde obvykle do bioplynové stanice. Výhodou žita na zeleno je díky prokořenění půdy výborná ochrana proti erozi, zvýšení obsahu organické hmoty, zemědělec navíc získává další sklizeň v tomtéž roce kompenzující případný slabší výnos hlavní plodiny. Znamená to také zpestření osevního postupu – po žitě se obvykle sejí poslední kukuřice.

Na žitech je také vidět, jak zásadně letošní hospodaření komplikuje rozkolísané klima a prohlubující se sucho: příroda je prakticky o několik týdnů „napřed“. Vždyť „metání“ žita obvykle spadalo na přelom května a června, kdy „za teplých a suchých dnů pluly nad žitništěm žlutavé obláčky pylu“.
Proto také pranostika „na svatého Víta kouří se z žita“ (Sv. Vít ovšem připadá až na 15. června). Po žitech kvetly ječmeny, pšenice a naposledy ovsy, a také vznikaly první odhady termínu sklizně, viz pranostika:

„Žito dva týdny metá, dva týdny tvoří klasy, dva týdny kvete, dva týdny se nalévá a dva týdny zraje.“
Metání obilovin zakončuje fázi prodlužování stébel a znamená zduření listové pochvy posledního – praporcového – listu, která praskne a vyrůstá z ní květenství (klas či lata). Poté následuje kvetení a dále „nalévání“ budoucího zrna.
Při nepříznivém suchém a horkém počasí v tomto období docházelo k redukci klásků a kvítků – některé z nich za nedostatku vláhy špatně vymetají a proto se nedostatek vláhy vždy nepříznivě odrážel na výnosech ozimů, jařin i pícnin. Také proto se v tomto období konávala prosebná náboženská procesí a veřejné modlitby za déšť.

Riziko poklesu výnosů hlásí i Intersucho.cz – letos chybí zimní i jarní vláha, takže nezbývá než se modlit za „chladný a vlhký máj“ – májový deštík je totiž doslova za milion. Tož bojujme proti příčinám klimatické krize a modleme se – třeba s touto překrásnou písní o žitě z centrální Ukrajiny, regionu s ohromnou písňovou kulturou, která postupně migrovala na severovýchod Slovenska, a dnes ji můžeme slýchat i u nás. Lidi, rostliny, klima, migrace – to vše spolu úzce souvisí. Tady na zemi je totiž vše propojeno.
reklama

Dále čtěte |



Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (14)
Jarek Schindler
19.5.2025 06:51DAG
19.5.2025 12:38 Reaguje na Jarek SchindlerNesmíte vše posuzovat jen podle toho jak vypadá cesta do nejbližšího supermarketu.
Jarek Schindler
19.5.2025 13:16 Reaguje na DAGDAG
19.5.2025 16:10 Reaguje na Jarek SchindlerTak vyražte do nějakého vzdálenějšího supermarketu nebo se podívejte na intersucho.
Michal Uhrovič
19.5.2025 12:55 Reaguje na Jarek SchindlerJarní srážky hodně malé, bez studny by nic nevyrostlo. Můj otec a děda zalévali až v červnu.
Ale v záchodu je voda pořád, to máte pravdu
Jarek Schindler
19.5.2025 13:46 Reaguje na Michal UhrovičMichal Ukropec
19.5.2025 08:53Michal Uhrovič
19.5.2025 12:56 Reaguje na Michal Ukropecsmějící se bestie
19.5.2025 17:42 Reaguje na Michal UhrovičMichal Ukropec
19.5.2025 19:17 Reaguje na smějící se bestieBřetislav Machaček
20.5.2025 09:47vědecké prognózy se mýlí téměř pořád. Po suchu přijdou povodně a naopak
a po prognóze horkého jara přijde ledový květen místy srážkově docela až
moc vydatný. U nás spadlo za pět dnů 50 mm srážek a světe div se hezky
pomalu tak, že zasákly i do půdy bez života a humusu. Schází ale nyní
to předpovídané teplo a vychází pouze prognóza starých zemědělců o ráji
ve stodole po studeném máji, což se ale lidem z měst a nebo pěstitelům
teplomilných rostlin nelíbí. Počasí bylo je a bude nevyzpytatelné a ano,
je třeba se umět výkyvům přizpůsobit. Pokud se něco v malém osvědčí, tak
proč to neaplikovat ve velkém, ale nechvalme dne, před večerem. Zažil
jsem v minulosti dostatek jarní vláhy tolik, že vydržela v půdě až do
podzimu a nešlo usušit seno, sklidit obilniny a obrovské brambory hnily
v mokré půdě ještě před sklizní. Zažil jsem i sucha, kdy se bez závlah
nic neurodilo. To ale ty závlahy stát podporoval výstavbou nádrží i pro
to zavlažování a dálkovými rozvody vody k zavlažování. Z Pováží byla
doslova rajská zahrada stejně, jako z Hané a jiných oblastí, ale to tu
vládli moudří lidé a nikoliv hlupáci odvolávající se na rozmary přírody.
Těm čelili lidí tisíce let a kdo to uměl, tak přežil a kdo ne, tak umřel
hlady. Byla to selekce, kdy přežívali moudří a pracovití lidé, ale dnes
přežijí i hloupí a líní lidé ohánějící se pouze výmluvami na přírodu.
Jeden z mých dědů v dešti chodil po poli s motykou a překopával brázdy
a rygoly tak, aby přebytečnou vodu odváděl tam, kde ji bylo dosud méně.
Nesděl doma za oknem a nenadával na mokro, či sucho, kdy zapřáhl krávu
a jeli k potoku na vodu k zalévání. Už jsem tu popisoval příběh bezzemka,
který si koupil bezcennou chudou louku od bohatého sedláka a tu zoral
a půdu vylepšil lesní hrabankou, bezprizorní trávou z okolí řeky Olše
a z města tahal s celou rodinou na vozíku sud s obsahem žump. Za tři roky
už měl takovou úrodu, že se sedlák chytal za hlavu, že mu louku tak levně
prodal. I po převzetí pozemku Státními statky bylo pole stále hnojeno
a obhospodařováno, ale nyní je z něho zase bývalá louka zarůstající nálety.
Ono to je vše v lidech, pracovitosti a potřebnosti pro ty lidi. Dnes jeho
potomci pracují mimo zemědělství a o pozemek v zátopové oblasti nemají
zájem ani okolní zemědělci. Takto končí řada pozemků s kdysi náročně a pracně zúrodněnou půdou a plýtvá se dál a dál. Návrat k produkci na této
půdě bude ale složitější a dražší, než ji udržovat alespoň v neutrálním režimu. To bohužel ale taky něco stojí a tak to nikdo zbytečně nedělá.
Můj druhý děda měl takovou louku, kterou za války zoral a osel, protože
zjistil, že na splnění kontingentu(povinný výkup) dosavadní pole nebude
stačit. Tráva se místo z louky kosila i na břehu řeky a v lužním lese
a na té louce rostla pšenice. Louka byla železnou rezervou udržovanou
v pohotovostním stavu a nikoliv navěky odepsanou ornou půdou.