„Jako malá jsem se rodičů ptala, kam jdou odpadky, které hodíme do koše… Teď jsem na misi. Chci dostávat životní prostředí mezi co nejvíc lidí,“ říká influencerka Rozárie Haškovcová alias na instagramu „shluk.bunek“. S webem iROZHLAS.cz mluvila na konferenci o evropské politice v Praze. „Být optimistická a dát lidem možnosti je lepší, než se trápit žalem v posteli,“ vysvětluje svoji motivaci a popisuje, jak ji od „hejtů“ zachránil Karel Čapek.

Rozhovor Praha 8:30 19. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Potkáváme se na konferenci, kde jste v panelu s dalšími mladými lidmi debatovala o evropské politice a budoucnosti. Co pro vás Evropská unie znamená?
Je něčím, co je jasně dané. Když se mi nelíbí něco, co udělá vláda, taky neřeknu, že chci vystoupit z České republiky. Budu chtít změnit vedení, udělat petici, budu to veřejně kritizovat. Stejně vnímám i Evropskou unii. Je to něco, co je pro nás extrémně výhodné, a být sama malá zemička v téhle geopolitické situaci výhodné není.

Jsem z generace, která je v Unii už zvyklá žít, a proto když lidi říkají, „vystupme z EU“, přijde mi to jako nesmysl. Pokud chceme být konkurenceschopní a být na tom ekonomicky dobře, zkrátka potřebujeme spolupracovat.

I v debatě jsem mluvila o jednotném trhu, a že když jsme nedostatečně propojení, klade to překážky inovacím, podnikání, a to i těm, které se týkají environmentální politiky.

Strávila jste měsíc na stáži u europoslance Luďka Niedermayera (TOP 09). Bylo pro vás náročné najít cestu do fungování evropské politiky, která je proslulá tím, že jí většina lidí moc nerozumí?
Jen úvodem bych chtěla říct, že jsem se snažila k tomu přistoupit maximálně eticky a pozastavila jsem influencování na těch šest týdnů a dala jsem si pauzu.

Dekarbonizace je jen nástroj. Konečným cílem je blahobyt lidí, říká exprezident Kostariky

Číst článek

Je pravda, že žádný obsah jsem z toho neviděl.
Dělala jsem jen závěrečné shrnutí. K tomu proniknutí mi pomohly dva semestry evropské integrace ve škole a bez toho bych byla ztracenější. Komplikované to určitě je, ale myslím, že ten systém je vytvořený velmi dobře.

Demokracie je o tom, že má své pojistky a protiváhy, včetně byrokracie, která může působit zdlouhavě a složitě, ale právě díky tomu se důležitá rozhodnutí nedělají ukvapeně. Beru to tak, že každý průměrný Čech nemusí vědět, jak fungují procesy v Evropské unii. Co mi chybí, že naše vláda, která rozhoduje v Radě EU, neinformuje o tom, co se tam děje.

Málokdy slyšíme od členů vlády, že teď byli v Bruselu a něco dohodli. Takže ano, pomohla mi škola a pomohlo mi to, že jsem se už v patnácti letech dostala k simulacím Evropského parlamentu a OSN a tím pádem mám představu, jak ty věci fungují.

Ale samozřejmě když člověk přijde k té skutečné věci, je to jiné. Něco mě překvapilo, musela jsem se učit. Pomohly mi taky stáže v Poslanecké sněmovně a na ministerstvu životního prostředí, kde jsem dělala částečně i evropskou agendu, protože životní prostředí často vychází z evropské legislativy.

Láska k učení

Řekla byste, že máte velkou vůli k učení?
Vždycky říkám, že jakkoliv můžu kritizovat české školství, tak já jsem měla štěstí a vyhovovalo mi to. Miluju se učit ze všech možných koutů. Jasně, že jsem občas byla nevrlá, když jsem se měla na chemii učit o optické otáčivosti.

Přijedu někam, jsem tam poprvé a v kavárně hrají moji písničku. Je to zvláštní, říká zpěvák Ambor

Číst článek

To popravdě nevím, co je.
Já taky ne. U těch jsem si říkala, že s chemií končím. Celkově mi ale přijde důležité se vzdělávat ve všemožných oborech a ráda chodím na panely a diskuze, které vůbec nesouvisí s mým tématem, a snažím se tohle probouzet i u svých sledujících.

Na střední jsem vždycky byla člověk, co se hodně hlásil, chodil na různé akce, organizovala jsem, byla jsem šprt a na instagramu ráda ukazuju, že je super být šprt a že lidi by jimi měli být taky a nestydět se za to. Hodně lidí v sobě potenciál udusává, protože nechtějí být vidění a vystupovat z řady.

I když vás to baví, necítíte se někdy být zavalená podněty?
Těch věcí je samozřejmě hodně a já se nemůžu zajímat úplně o každé téma. O válce na Ukrajině třeba vím základní fakta, ale že bych každý den sledovala, kam se posunuje fronta, to ne. Jsem takový „generalista“, vím o spoustě věcí základní informace a pak samozřejmě o mém tématu životního prostředí čtu nejvíc.

Ale asi to neberu tak, že jsem zahlcená, ale tak, že jsem na misi, a ta je jasná. Chci co nejvíc dostávat životní prostředí mezi lidi a jsem díky tomu schopná jet na 110 procent, i když to ne vždycky je úplně zdravé. Pro mě je to ale naplnění.

A co vás k té misi dostalo? Nějaká frustrace, že se věci nehýbou tak, jak by měly?
Myslím, že v sobě mám smysl pro férovost. To je pro mě základní hodnota, kterou odněkud mám.

Jako dítě jsem se třeba začala rodičů ptát, kam jdou odpadky, když je vyhodíme do koše. Oni prý že je odvezou popeláři. A kam je odvezou? Na skládku. A co je to skládka? No, oni vyhrabou díru, dají tam ty odpadky a zasypou to hlínou.

A já si říkala, moment, to je naše řešení, že zahrabáváme odpadky do země? A mě tehdy napadlo, že mi bude 50 let a všude kolem mě budou hory odpadků. A přišlo mi to nefér vůči budoucí generaci i mojí generaci i jiným lidem na světě.

49:53

Influencerka: Chtěla jsem do politiky, ale lidé k ekologii nemají vztah. Nejdřív je potřeba je edukovat

Číst článek

Na druhou stranu, nejsem z rodiny, která by byla silně občansky angažovaná. Naši chodí volit spíš z povinnosti, ani se u nás nepouštěly zprávy, když jsem byla malá. Až škola mě dostala k tomu, třeba díky těm simulacím, že se můžu angažovat i jako mladý člověk.

Ty příležitosti, které mám, jsem si aktivně hledala a snažím se je dál předávat svým sledujícím. Mám „kanál příležitostí“, kde s mladými sdílím, kde všude se můžou zapojit a co k tomu potřebují.

A hektický proces nedopadá na vaše psychické zdraví?
No, určitě je to velká mentální námaha, když na člověka kouká tolik lidí a každý na něj má názor a chce se vyjádřit. Je potřeba to hodně filtrovat a bylo období, kdy jsem to hodně těžko nesla, neuměla jsem se s tím vyrovnávat. Ale to myslím nikdo.

Ale říkám si, jak pomůžu nejvíc světu? Když budu někde ležet zahrabaná a smutná s „ekožalem“, nebo když budu optimistická, pozitivní a dávat lidem do rukou možnosti.

Myslím ale, že jsem taky hodně odolná. Máme to, řekla bych, trochu v rodině, část rodiny dokonce říká, že se s tím rodíme. Na druhou stranu nechci říct, že to na mě nedopadá. Jsou momenty, kdy jsem z toho špatná, ale není to nepřemožitelné. Je to součást cesty.

‚100 stran hejtu‘

Co se kritiky na sítích týče, napadá mě to v souvislosti s dokumentem, kde byl výčet vašich údajných chyb, které někdo sepsal a šířil na síti X. Takové věci dokážete nějak zpracovávat?
Byla doba, když přišly první „hejty“, a člověk je z toho v šoku. Kouká na to s otevřenou pusou a říká si, co je to za hrozné lidi, co tohle napíšou.

Pak mi pomohlo si číst, že i ti, kterých si vážím, třeba prezident Petr Pavel, dostává takové komentáře. A pak jsem objevila na Českém rozhlase pořad o Karlu Čapkovi a anonymních dopisech, co mu chodily. A já to poslouchala a říkala si: „Karel Čapek dostával stejný hejty, jako já!“

Takže mi pomohlo si uvědomit, že to není osobní a ti lidé v sobě často mají nějaký hněv, naštvání. A naopak velmi ráda se bavím s lidmi, kteří se mnou nesouhlasí, ale jsou slušní. Třeba teď mi jeden kluk napsal, že nesouhlasí s nějakými věcmi z mého videa o elektromobilitě. Probrali jsme to, odpověděla jsem mu, bylo to super.

Není to o tom, že nejsem schopná zvládnout konfrontaci, spíš ta čistá nenávist je zvláštní případ. Ten člověk, co ho zmiňujete, o mně napsal stostránkový dokument o všech mých chybách, takovou složku. Tomu jsem se už ale zasmála a jsem v pohodě. Ještě před rokem bych nebyla. Pomohl mi Karel Čapek.

A dokázala byste naopak vypíchnout něco, co jste si z kritiky vzala k srdci a změnila, co děláte? Nebo spíš tvoříte obsah sebevědomě a tím k němu lidi táhnete?
Jsem hodně sebekritická a beru názory všech, každého si chci vyslechnout. Výhrady k formě obsahu nicméně moc nedostávám. Napadá mě ale třeba příklad, nejím maso a natáčela jsem příspěvek, kde jsem o mase mluvila negativně. Pak se mi ozvalo pár ekologických farmářů, kteří říkali, že chovají zvířata na maso, ale je jim líto, že je dávám do stejné skupiny s velkochovy.

49:23

Nealkoholické pivo už chutná stejně jako klasické, chválí chemik Kučera. Vyvíjí i léčivou variantu

Číst článek

To jsem reflektovala a už říkám, že maso pro životní prostředí není dobré, ale máme tu ekologické farmy, které jsou dobrou alternativou.

Když jsme u té konfrontace, napadá mě, jestli po incidentu s Mirkem Topolánkem v České televizi vám nějak narostl počet sledujících, třeba mezi staršími lidmi, kteří vás viděli poprvé (expremiér při debatě v pořadu Události, komentáře týdne Haškovcovou diskreditoval, když ji oslovil „Rozárko“, načež byl napomenut moderátorem, pozn. redakce)?
Do nějaké míry ano. Ale ne tak, že by mi dvakrát vyskočil počet sledujících. Mám ale pocit, že spousta lidí napříč bublinami o mně minimálně ví. Starší generace, než jsem já, mi třeba začaly psát emaily, ale většinou se lidé ozvali ve zprávách na instagramu.

Cesta do politiky

Na instagramu děláte osvětu, což je i jedním z poslání tradičních médií. Jaké to pro vás je, když nad sebou nemáte žádného editora nebo etický kodex? Cítíte odpovědnost?
Nad tím hodně přemýšlím a tu odpovědnost, kterou mám, si uvědomuji. Když jsem byla na stáži v europarlamentu, měla jsem tradiční práci od pondělí do pátku, od devíti do pěti, a bylo příjemné mít někoho nad sebou a jen plnit úkol. A teď, když za všechno sama zodpovídám, za každé slovo, fotku, to je mentálně vyčerpávající.

Jsem ráda, že se mnou často spolupracují experti. Třeba když chci udělat video o plastech, spojím se s Institutem cirkulární ekonomiky, oni mi dodají nějakou expertizu a jsem ráda, že to po mně někdo zkontroluje. Vlastně všechna moje videa za posledního půl roku mám zkontrolovaná odborníkem. Vždycky v popisku videa může divák vidět, kdo fact-check prováděl.

Co se kodexu týče, nějaký kodex etického influencera existuje, ale je to především o marketingových věcech, jako je označování placené spolupráce ve videích.

Etiku ale často řeším ohledně politiků. Často se chtějí sejít, třeba jen slyšet můj názor, někdy mě chtějí do podcastu nebo na rozhovor. A já si říkám, že když se chtějí pobavit, tak je fajn, že chtějí dialog s mladými lidmi, ale zároveň to někdo může brát tak, že dotyčného politika podporuji.

Snažím se eticky nepodpořit ani ty, u kterých si myslím, že dělají dobrou práci. Protože pak jsou tu influenceři, kteří se nad tím ani nezamyslí a politikům přinesou ohromnou sledovanost.

26:33

Net4Gas: Zákaz dovozu ruského plynu do EU? Pro nás šance. Jsme ale připraveni i na Nord Stream

Číst článek

Příklon k politikům je moje hlavní dilema. Přijde mi fajn s nimi vést dialogy, ale do jaké míry je to v pohodě, nebo ne? Pro to není žádný kodex.

Jaké máte plány do budoucna? V Paříži se chystáte studovat environmentální veřejnou politiku, zatím tedy nehrozí, že byste přesedlala na jinou oblast veřejného života?
Nad tím jsem vlastně nikdy nepřemýšlela, ale do environmentálních věcí jsem se tolik zaškatulkovala, že z toho zatím nechci ven.

A asi je pořád v čem se vzdělávat?
Rozhodně. Chodím třeba na online kurzy od Harvardu a MIT (Massachusettský technologický institut - pozn. redakce) a vzdělávám se v technických věcech. Nepotřebuju vyloženě titul, ale těch témat je spousta. Chtěla bych tomu rozumět tak dobře, abych třeba jednou sama tu politiku mohla psát nebo jít do politiky.

Veřejnou politiku chci dělat, ale nevím, v jaké formě ji budu uplatňovat. Nebo třeba zjistím, že mě napadá super byznysový projekt… Do budoucna to mám otevřené, ale vím, že environmentální veřejná politika mě baví.

Vojtěch Dvořáček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít