Se šikanou na internetu se setkalo 85 procent mladých Čechů a Češek, přímou obětí se stalo 67 procent mladistvých. Většina dětí a adolescentů však na nevhodné chování nereaguje a nesvěřuje se s ním, upozornila v Událostech, komentářích výzkumnice Marie Jaroň Bedrošová. Advokát Tomáš Sokol poukazuje na to, že takové jednání na internetu není ještě v soudní praxi zmapované a jeho postihování je náročné. Pořad moderovala Jana Peroutková.
Kyberšikanu zažily dvě třetiny mladých, většina se nesvěří
14 minut
Události, komentáře: Nenávist na internetu
Podle výzkumu agentury Ipsos bylo 94 procent mladistvých svědky nějakého typu nenávistných projevů na internetu, 85 procent v posledním roce vidělo v on-line prostředí šikanu. Obětí takového chování bylo 67 procent mladistvých respondentů ve věku 11 až 21 let. „Tato čísla jsou poměrně vysoká,“ upozornila výzkumnice z Masarykovy univerzity Marie Jaroň Bedrošová, která se věnuje výzkumu internetu a společnosti.
Šikana na internetu a v reálném světě jsou na sebe často navázané. „Nové technologie jen poskytují nový prostor, jak to (šikana) může probíhat,“ dodala.
Jak ukázal dřívější průzkum, české děti čelí nejvíce nenávistným projevům na internetu z celé Evropy. Podle Bedrošové to však souvisí s tím, jak citlivě nenávist na internetu vnímají. Podobně vysoká čísla průzkumy ukazují i v jiných evropských zemích, a jedná se tak o celosvětový trend, podotýká.
Šikana je právně málo zmapovaná, říká Sokol
Advokát a prezident Unie obhájců Tomáš Sokol míní, že je potřeba odlišovat kyberšikanu od předsudečných nenávistných výroků, které jsou velmi časté. Šikana je podle něj skrytější. I proto není v soudní praxi příliš zmapovaná. „Ze své zkušenosti nevím o žádném případu,“ podotkl.
Problémem může být i postihování nenávistných projevů – i kvůli tomu, že není zřejmé, kde je hranice mezi svobodou slova a ochranou jedince. „Žádné absolutní dělítko nebo definice, (…) kde je hranice mezi svobodou slova a ochranou osobnosti a lidské důstojnosti, neexistuje. Každý případ se musí posuzovat individuálně,“ zdůrazňuje Sokol. „Některé výroky, které jsou z lidského, laického pohledu za hranicí, za tou hranicí (z právního pohledu, pozn. red.) ještě nemusí být,“ zdůraznil.
Děti se často nemají komu svěřit
Podle průzkumu Ipsos se s nenávistí na internetu nejvíce potýkají ohrožené skupiny, například identifikující se s LGBTQ+. Útoky také často míří proti etnickým a národnostním minoritám, například Ukrajincům, ale také třeba ženám. Podle Bedrošové to do určité míry může vycházet z toho, že česká společnost je velmi zatížena předsudky.
Klíčová je podle Bedrošové prevence, děti se často nemají komu svěřit a rodiče o tom, jestli jsou jejich děti oběťmi kybernenávisti, vůbec nevědí. „Velká mezera je v tom, že se děti bojí rodičům svěřit a neví, na koho se obrátit,“ uvedla. Je tak třeba pracovat na otevřeném komunikačním prostředí, míní.
Děti mnohdy nenávist na internetu ignorují a nijak na takové projevy nereagují. To je problematické, protože to může sloužit jako signál tichého souhlasu většiny, který neproblematizuje jednání agresora. Ten si ani nemusí uvědomovat, že jeho jednání někdo odsuzuje, podotýká Bedrošová. V situaci, kdy je člověk svědkem nevhodného chování na internetu, je tak ideální dát veřejně najevo nesouhlas, doporučuje vědkyně.
