Každý, kdo obdivuje mé trvalkové záhony, se ptá, jak to dělám. Vždy odpovím: „To samo.“ Zkrátka, nechávám rostliny, aby byly svým zahradním architektem.
Miluji zahradničení a „vrtáním se“ v hlíně trávím každou volnou chvíli, ale jsem hrozně měkkosrdcatá. Je mi líto vytrhnout malý semenáček, když vím, že za pár týdnů nádherně vykvete. Připadá mi to trochu jako svatokrádež. A tak se stalo, že rostliny převzaly vládu nad záhony. Já jen hlídám, aby mezi sebou měly aspoň trochu místa a ty příliš vitální nevytlačily ty „slušné“. A pleji a zalévám a hnojím.
Výsledek je, že každý rok vypadá zahrada úplně jinak. A vždy nádherně. Tam, kde před dvěma roky vládly náprstníky, se najednou přestěhovaly rudbekie a jedovaté krásky najednou vykukují o dvacet metrů dál. Třapatkovky se přesunuly z jednoho záhonu na druhý a jsem zvědavá, kde je potkám napřesrok. Hledíky a měsíčky jsou všude. Zjistila jsem, že nechat přírodě volný průběh má jistý půvab. Není třeba mít všechno pod kontrolou a plánovat každý centimetr.
Podívejte se na výběr „samomnožících“ trvalek, které jsou nejen krásné, ale i nezávislé. Stačí si pořídit jednu dvě sazenice a za rok či dva budete mít zahradu plnou květů. Mezi okrasnými trávami, růžemi a hortenziemi si najdou vlastní místo a budou spokojené.
Orlíček
Orlíček (Aquilegia) je krátkověká trvalka, která dříve kvetla na každé zahradě
První sazenice orlíčků jsem si vyryla u maminky na zahradě. Byly fialové a modré. Pak mi někdo dal ještě vínové a světle růžové. Dnes jsou rozeseté napříč záhony. Teď zrovna kvetou. Kam se podívám, se třepetají jejich vysoké květy obsypané čmeláky. Modré a růžové odstíny se krásně doplňují s nebeskou modří sibiřských kosatců a opulentních pivoněk. Tím, jak se mezi sebou orlíčky kříží, vznikají nové kombinace barev. Některé jsou fialovo-bílé, jiné růžovo-růžové. Je to jako kouzlo.
Jestli se chcete o tomto divokém jarním vyslanci dozvědět víc, přečtěte si článek: Z českých zahrad mizí, ale snadno jej zachráníte: Tohle je orlíček, půvabná květina našich babiček
Náprstník
Náprstník
Vysoké svíčky obsypané zvonkovými květy se přihlásí o slovo v červnu. Velký, nápadný a… jedovatý. Přísně vzato to není trvalka, ale dvouletka. Tím, jak se přesévá, vyrůstají nové rostliny a staré mizí, si to ani neuvědomíte. Je dobré vysadit rostliny první dva roky po sobě, jinak by se na záhonech objevovaly obrok (protože je to dvouletka). Časem se to srovná. Někdy se totiž stane, že náprstník se rozhodne vykvést až třetí rok. Ale proč čekat?
Příručky tvrdí, že milují polostín až stín. Mám je na plném slunci a nezdá se, že by jim to nějak vadilo. Naopak, nádherně kvetou a běžně mají skoro dva metry. Ale zalévám je, protože mají rády vlhkou humózní půdu. Když je chcete rychle rozšířit nebo přestěhovat na jiné místo, stačí po odkvětu uříznout stvol s uschlým květenstvím a trochu s ním zaklepat, kde potřebujete. Semínka se už o sebe postarají sama.
Kontryhel
Kontryhel
Sametové listy kontryhelu vypadají nejlépe po dešti, když na nich zůstanou obří kapky vody, co se třpytí jako diamanty. Je to rostlina okrasná víc listem, i když jejich drobné žluté květy mají svůj půvab. Hodí se na obruby záhonů nebo jako podrost do polostínu. Vytvoří nádherný podklad pro výraznější rostliny. Trsy kontryhelu časem vytlačí veškerý plevel, a proto je to skvělá půdopokryvka. Díky schopnosti samovýsevu na vás bude číhat na mnoha místech v záhonu.
Kontryhel upřednostňuje slunce či polostín, ale nevadí mu ani plný stín. Půdu má rád humózní a nemá velké nároky na vláhu.
Rudbekie
Rudbekie
Tuhle spolehlivou nádheru jsem si taky přinesla od maminky. Časem jsem objevila naprosto úžasnou vlastnost třapatek, jak se jim hezky česky říká. Kvete od června do zámrazu. Nevadí jí totiž, když se krátí dny, což je pro většinu letních trvalek signál, aby ukončily kvetení.
Ne, že by tak dlouho kvetla jedna rostlina. A to je skvělé na samovýsevu. Nové rostlinky nevyrostou najednou, některé se zapomenou a vytvoří sazeničky až později. V červnu většinou vykvetou starší rostliny. Když jim budete odřezávat uschlé květy, nasadí nové, ale nebude to už taková paráda. Můžete je seříznout víc, protože někde vedle už čeká další, mladší rudbekie, co by ráda představila, jak vypadá. A tak to jde až do zámrazu. Staré odkvétají, nové je nahrazují.
Rudbekie jsou krátkověké trvalky, takže někdy odejdou už třetím rokem. Zanechají ale spoustu krásných dětí, které nemusí vypadat jako maminka. Někdy jsou celé žluté, jindy mají hnědooranžové skvrnky nebo i půlky okvětních plátků. A někdy se objeví i celé sametově hnědé květy. Každá je jiná a vy nikdy nevíte, jaká se zrovna ukáže.
Víc si o jejich pěstování přečtěte v článku: Oblíbená trvalka našich předků se znovu dere na výsluní. Kvete neúnavně až čtyři měsíce
Sledujte nás v Google Zprávách