Prasklá tenisová raketa (Zdroj: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 3 fotky

Stavební zákon je, zdá se, tenisovým míčkem na kurtu bez stavebních úprav. Pořádně nacucaným vodou, která podivně zapáchá, těžkým a trhajícím výplety tenisových raket. Čím větší rána tím větší díra, lámou se dokonce i rámy. Tenisákem odskakujícím od prachmizerné plochy kurtu prapodivně, protože tu a tam šutr a zapomenuté zednické kladívko, kolečko nebo hřebík. Přitom tenisté moc dobře vědí, že právě takhle se Davis Cupy a Wimbledony vyhrávat nedají. Dokonce ani malé turnaje na české Štvanici. Co s tím? Zruší se zase všechno a začne znova? A má to vůbec smysl?

Ve hře je prý další totální přepis stavebního zákona. Štípněte mě do tváře, jestli se to už opakovaně nestalo a zase nezrušilo. Pořádně mě nakopněte (víte kam), abych si byl jistý, že jsem neusnul a nesním podivný stavebníkův sen. Samozřejmě nespím a samozřejmě se to dalo čekat. Skoro to vypadá, že bychom v Česku mohli s každou novou vládou zrušit všechno, co udělala ta předchozí a začít znova. Od nuly. Budeme mít šanci přečkat konec světa nedotčeni tím, co se do té doby ve světě vůbec stalo. Přímější cestu do větví stromů a jeskynních obydlí si snad ani nelze představit.

Jeskynní obydlí, archeologické naleziště Kizilkoyun Necropolis, Sanliurfa, Turecko (Zdroj, Shutterstock)
Jeskynní obydlí, archeologické naleziště Kizilkoyun Necropolis, Sanliurfa, Turecko (Zdroj, Shutterstock)

Ano, hádáte správně, nyní za tím stojí ono ANO. Už se vidí u moci a v rámci zvyšování volebních preferencí a zároveň v nedočkavosti budoucího úspěchu metá jeden tenisák za druhým. Řešením bude podle ANO rozhodně původní, centralizovaná verze stavebního zákona, čili takzvaný superúřad, zrušení lokálních stavebních úřadů a naprosto nová podoba digitalizace stavebního řízení. Prásk. Kam padne tenisák z druhé strany?

Upřímně, pro mne za mne, ať si to udělá kdo chce, jak chce, ať volby vyhraje a stavebnictví nakopne kdokoli, já si prostě chci všechno vyřešit z domova a rychle, pokud už potřebuji jednat s úřady. To samé řekl i soused Franta, byť nemá žádné školy. Je mi úplně jedno, kdo zajistí, aby to šlo. Jenže si také pamatuji, že nejprve jedni nedotáhli superúřad a pak druzí nedotáhli digitalizaci. Jak má tedy obyčejný občan, človíček s občanským průkazem a jedním volebním hlasem, věřit, že by to právě teď mělo klapnout? A rovnou všechno dohromady? Rovnalo by se to skoro biblickému zázraku.

Vlastně mám strach, velký strach, že už brzy nepostaví nikdo vůbec nic. Stavebnictví totiž není o politice, stavebnictví je o tom, že lidé chtějí bydlet, stavět, rekonstruovat, upravovat, investovat a vydělávat, chtějí mít ve všem jasno a hlavně chtějí, aby kvůli úředním nesmyslům nečekali roky na něco, co potřebují již zítra. Někteří už včera.

Symbolika výstavby... (Zdroj: Shutterstock)
Symbolika výstavby... (Zdroj: Shutterstock)

Z příběhu země, kde zítra již znamenalo včera, se stává země, kde včera už znamená zítra. A naopak. Jako na tenisu. Zřejmě nás zase čeká další čtyřletý stavební blázinec bez stavebnictví. A nejvíc by se vlastně měli bát úředníci stavebních úřadů, možná se z nich stanou „lopaty“. 

Zdroj: seznamzpravy.cz