Utajené krásy Česka: Kus historie v pískovcové skále nedaleko Litomyšle
Několik kilometrů od Litomyšle se v pískovcové skále ukrývá zajímavý kus historie, místo, které zatím příliš turistů neobjevilo. Jmenuje se Zderaz, žije tam necelých tři sta obyvatel a turistům zpřístupnili neobvyklá skalní obydlí. Najdete je přímo uprostřed vesnice, neplatíte vstupné a nemusíte se bát, že narazíte na hordy lidí.
„V polovině 19. století bylo na tomto území 94 domů a bydlelo tu šest set lidí. Ti nejchudší je používali v podstatě k přežívání,“ vypráví starosta Petr Novák. „Tenhle první jsme zrestaurovali k srazu rodáků v roce 2001. Dneska máme otevřeno každý den od června do října, bez vstupného. Na čestné slovo,“ pokračuje starosta, skloní hlavu a vchází otevřenými dveřmi po schodech do temné místnosti. „Každý, kdo se tu zastaví, může jít rovnou dovnitř, aniž by se kohokoliv ptal.”
2:54
Utajené krásy Česka: Slavkovský les. Místo, kde hodiny nepotkáte člověka
Číst článek
Starosta sáhne na zeď a rozsvítí. „Elektrifikovali jsme, jsme osvícená obec,” usmívá se a ukazuje původní pec, hlínou umazané stěny, chlév pro zvířata. „Tam bylo tepleji, proto děti na noc zavěšovali do ošatek, aby se zahřály. Pořád se tu drží stejná teplota kolem šestnácti stupňů. I v zimě.“
Díky vzrůstajícímu zájmu lidí obec s pomocí místních hasičů vybudovala další tři expozice. „Teď máme otevřené čtyři sklepy. Třeba ten samoobslužný, tam si lidi můžou vzít pití, zaplatit do kasičky. Sami. A ono to funguje. Jen jednou se někdo vloupal do kasičky. Jinak se nám nestalo, že by nám někdo něco sebral,“ popisuje starosta.
Kasička je pro jistotu připevněná natvrdo, vstupné je dobrovolné, nikdo to nehlídá. Turisté sem přicházejí, i když obec žádnou reklamu nedělá. „My to nemáme na nějaký byznys nebo něco podobného. Jde o to něco ukázat lidem,“ vysvětluje starosta a dodává: „Vlastně ani nevíme, kolik sem chodí lidí. Já osobně vidím před barákem, že tu sem tam někdo zastaví podle aut. Ale že bychom to měli spočítané, to nemáme.“
Za to má starosta spočítané současné sklepy vykutané v pískovci. Je jich dvacet sedm a jsou převážně soukromé. Jeden patří i chalupáři Jaroslavu Vaňáskovi. „Kupovali jsme to kvůli tomu sklepu. Jinak to byla ruina. Bydleli tu lidi v roce 1847, tady je vytesané datum,“ ukazuje penzista na notně zašlý nápis v hrubé hornině.
2:27
Výdejní boxy v historickém centru města? Litomyšl se jim brání, chce je jen u obchodů a na parkovištích
Číst článek
Ve sklepě zbudoval černou kuchyni, kde se po večerech schází s přáteli. „To je původně měděný kotel z prádelny, má vyvedený komín i chytře skrytý přístup. Tady jsme sedávali kolem ohně, hráli a zpívali,“ vzpomíná penzista na časy minulé.
Vaňásek ukazuje, kudy se dřív vcházelo. „Sklepy nebyly propojené. Každý měl svůj vchod a my jsme je probourali.“ Dnes jsou tu dva propojené prostory, s větracími otvory a přirozeným chladem. „To je výhoda, sklep větrá. A tady je ten pověstný sedmý schod,“ směje se penzista.
„Památkově chráněné sklepy nejsou. Takže si tady můžu dělat, co potřebuju. Jsme uprostřed vesnice, ale připadáme si jako na samotě. Božský klid. Jsme tu strašně rádi.“
Zderaz se může stát příjemnou zastávkou na trase do Litomyšle. „Sklepy jsou volně přístupné, nejsou tu žádné turnikety, průvodci ani vstupné. Máme informační tabule, mapku a expozici fotek s historií. A hlavně klid. Návštěvníci často říkají, že tohle místo je úplně jiné než přecpané turistické cíle,“ dodává spokojeně starosta.
