Festival Rock for People

Festival Rock for People Zdroj: foto archiv festivalu rock for people

Martin Bartkovský: Jak je důležité nepřijít o kontakt s lidmi

Martin Bartkovský
Diskuze (7)

Povinnosti šéfredaktora jsou různé. Na prvním místě mám management celého titulu, těsně za ním, na tom druhém, pak redakční práci. Na třetím pak reprezentaci redakce, kde se snažím vyhýbat „oficialitám“, které příliš smyslu nemají, a dopřávat sluchu těm, které jsou opravdu přínosné a po nichž něco zůstane. K těm počítám i letní festivaly, kde je Reflex partnerem. Celý tým se na ně vždy opatrně těší. Letos sezóna začala a já mohu opět prohlásit, jak moc důležité je vyrážet mimo redakci a potkávat se s lidmi.

Zní to jako samozřejmost, ale hodně lidí, zejména pak po pandemii covidu, rezignovalo na chození na nejrůznější akce. O život tak bojují hospody, bary, kluby, divadla i kina. Kultura byla křehká už před tím, než nás virus zavřel na dlouhé týdny doma a změnil naše (anti)sociální návyky. Letní hudební a filmové festivaly jsou v tomhle trochu výjimkou. Zájem o ně je stále obrovský a nabízejí svou terapeutickou náruč všem, kteří zatouží po setkávání s podobně naladěnými lidmi.

Na takových akcích jde stranou politika, sportovněklubová řevnivost i sociální rozdíly. Když prší, trpíme ve stanech všichni stejně. Je-li vedro, má volič pravice stejně spálený krk jako volič levice. A ve frontě na pivo trčí jak sparťan, tak slávista. Ti všichni se pak spolu baví o kapelách, filmech a besedách, na kterých právě byli či se na ně chystají jít. Iluze na smrt rozhádaného černo-bílého Česka se ztrácí, lidé jsou opět schopni konverzovat. Zmizí vyhrocenost sociálních sítí a dostavuje se radost ze sdílení společného prostoru.

V době, kdy čtete tyto řádky, mám za sebou hudební festival Kamen!ce. Ten se konal už popáté v České Kamenici, v takovém předpokoji Českého Švýcarska. Rád o něm říkám, že je to jeden z nejkrásnějších městských hudebních festivalů, jaké v Česku máme. Letos se k tomu přidala i opravdu silná hudební dramaturgie a počet místních obyvatel na jeden víkend v roce vyrovnali a možná i lehce převážili návštěvníci z celého Česka.

Jsou tu vítáni úplně všichni. Na náměstí tak potkáte roztěkané členy generace Z, kteří oblečením oscilují mezi Woodstockem a rokem 2009. Mezi nimi pak českokamenické seniory. V kotli pod pódiem vedle sebe tancuje romská omladina s cyklisty a trampy, kteří v době festivalu zrovna táboří v nedalekém lese. A celé to bez hlesnutí pozoruje místní člen SPD a jeden z největších fanoušků Putina v Česku, Jaroslav Foldyna. Kouzelný svět, do kterého se každý rok na tři dny ponořím a příliš nečtu sociální sítě.

V době, kdy čtete tyto řádky, probíhá zároveň jeden z největších tuzemských hudebních festivalů, Rock for People. S Reflexem tam natáčíme živě epizody našich podcastů, zpovídáme kapely a rozdáváme zdarma narozeninové číslo se samolepkami. Oproti festivalu v České Kamenici tu je asi o 30 tisíc lidí víc. A i tak si tu připadáte mezi svými. Ano, tady už se objeví klasické festivalové neduhy jako ten kluk, který stojí vždycky vepředu u pódia s batohem na zádech. Skupinka polonahých týpků, co stráví celý festival jen v kraťasech, a kdykoli se někde objeví kaluž, tak do ní s křikem a rozběhem skočí placáka. A pak tu jsou samozřejmě ty výborně oblečené ženy a dívky, u kterých nechápete, jak mohou třetí den festivalu vypadat stále čistě, upraveně a nažehleně, když vy jste ve stanovém městečku museli proběhnout ledovou sprchou spolu s deseti dalšími lidmi najednou a vaše tričko ztratilo bílou barvu po deseti minutách v areálu. I tady panuje zvláštní klid a pohoda, jako by svět za areálem královéhradeckého letiště snad ani neexistoval.

V době, kdy čtete tyto řádky, připravuje druhá polovina týmu speciální vydání pro karlovarský filmový festival, kam na začátku července většina lidí z redakce zamíří. Týden práce na plné obrátky a setkávání s lidmi z filmového průmyslu vás opět vyvede z rutiny. Mně konkrétně to nabídne i částečný odpočinek od politiky a politiků. Máte najednou čas chodit do kina, což je kratochvíle, kterou si dopřáváme méně, než by si česká i světová kinematografie zasloužily. Stále vznikají kvalitní kousky a já každý rok děkuji KVIFF, že mi to připomene.  

Ze všech tří festivalů se pak do všedního světa vracím jako vyměněný. Pocit, že nejde jen o aktuální pěnu dní a že Praha a dění v ní nejsou vždy ty nejdůležitější věci na světě, si snažím uchovat co nejdéle. A jsem vděčný za každé jedno setkání s vámi, našimi čtenáři. Je to naprosto zásadní, a když mám k reakcím na naši práci konkrétní tváře, dodává to neuvěřitelnou sílu v ní pokračovat dál a nenechat se otrávit anonymními komentáři sociálních sítí. Těch mám celý rok dostatek. Přeji vám všem, aby vás léto nabíjelo energií, abyste je věnovali hudebním a filmovým festivalům, vycházeli z komfortní zóny, užívali si kulturu a abyste neztráceli kontakt s ostatními lidmi. Protože ti jsou na tom všem nejdůležitější.

Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>

Reflex 24/2025

 

Vstoupit do diskuze (7)