Obálka knihy

Obálka knihy Zdroj: Jakub Šofar

Průvodce, svůdce, sadař-experimentátor, misionář. Jan Lukavec čte za nás ve svých dějinách věcí

Jakub Šofar
Diskuze (0)

Z Hrabalových posledních textů ční věta: „Slova jsou zdvořilostní návštěvy skutečnosti.“ To je neobyčejně jednoduchý, přitom ale zcela vyčerpávající popis základní jednotky literatury. Vybereme-li si třeba slovo „sýr“, můžeme o tom mléčném výrobku psát z pohledu historie, etnografie, antropologie, zdravé výživy, kulinářství, cestovního ruchu, i zcela odborně (srážení, tvrdost, zpracování, obsah tuku atd.). Možná je však také cesta sledování „sýrového“ kontextu, jeho porovnávání a překrývání, proměnu v symbol a jeho různé role...

Tímto způsobem pracuje Jan Lukavec (* 1977) v knize Záchod, džíny, hostie s podtitulem O kulturních dějinách věcí posvátných i zdánlivě obyčejných (Pulchra). Třeba jeho text o „sýru“ je živen pomocí Bible, středověkých spisů, dále pak zásadní historickou prací C. Ginzburga Sýr a červi – a knihami z nedávné doby: Sorokinovým Dnem opričníka a Medveděvovým Návratem ruského Leviathana. Proměňuje se tak v zajímavou politologicko-sociologickou úvahu, proč Rusko nemá sýrařskou tradici a co z toho plyne. Sýr je totiž „plodem stabilní kultury: parmazán potřebuje až tři roky a stará gouda dokonce pět až šest. Na to, aby sýr zrál takhle dlouho, potřebujete politickou a sociální stabilitu, záruky vlastnických práv, dobrou pověst a stabilní poptávku; sýr je prostě investice do spolehlivé budoucnosti.“ A citovaný Medveděv dodává, že takovouto budoucností si nebyl ruský rolník nikdy jist.

Je Jan L. vícečlenné čtenářské družstvo?

Možná že pro hledače tvrdých dat jsou takové vývody neprůkazné, ale tenhle asociativní pohled je často mnohem podstatnější než čistě pozitivistický výklad, ostatně – detail bývá důležitý pro jiné pohledy a nečekaná řešení. Nebývalý rozsah autorova knižního perimetru dokladuje soupis literatury. A bonusem navíc je literárnost, esejistická forma, jež obecně z našich čtecích návyků mizí.

Naprostá většina Lukavcových knih (např. Zneklidňující svět zrcadel, Bytosti na pomezí, Imaginární zoologie) je založena na jeho čtenářské zkušenosti a komparaci. Čte za nás. Je to náš (tedy všech těch, kteří mají k písmenkům vztah nejen jako k pouhému nosiči informace) Čtenář. Průvodce a taky svůdce. Sadař-experimentátor, roubuje to, co by většině přišlo neroubovatelné. Vzhledem ke kvantitě a schopnosti rychle přinášet informace, které nejsou žádné tzv. kraťasy, by mohlo někoho napadnout, že Lukavec je nějaké vícečlenné čtenářské družstvo, či že je označením utajené AI entity. Ale protože se pohybuje v časopiseckém prostoru už delší čas, tak holt můžeme jen udiveně přemýšlet, jak to vše stíhá a jakou metodu pro udržování (zachování) přečteného pro další srovnávání používá. Jediná AI na této knize jsou v tiráži přiznané ilustrace; nutno říci, že povedené.

Misionářův Readerʼs Digest

Po vysvětlujícím úvodu – „Kniha, kterou držíte v ruce, zkoumá, jak se měnily a vzájemně překrývaly významy, jež si spojujeme s věcmi kolem nás, hlavně těmi každodenními“ – jsou pak jednotlivé části knihy (jež v jiných verzích již vyšly v tištěných či internetových periodikách) rozděleny do dvou kapitol. Ta první je konkrétní, kromě sýra např. o záchodech, vidličce, žvýkačce, botách, džínách, vlaku, bubnech, zvonech nebo eucharistii. Druhá je komplexnější, viz např. kapitoly Co je nám dnes svaté?, Závěrečný věk módy či Hmota a její věci. Ta o hmotě končí poměrně aktuálně, až to stojí za citaci: „Další možností, jak si rychle uvědomit materialitu věcí, jsou pak náhlé civilizační otřesy jako vypuknutí pandemie nebo přerušení některé důležité dopravní tepny typu Suezského průplavu…“

Je-li Lukavcova kniha jakousi citací jeho čtenářství, pak přidejme jeden Skácelův verš: „K smrti se bojí slov…“ Možná ten čas přijde, slova budou jenom znaky, ale zatím je nás hodně, co se nebojíme. Jan Lukavec ještě navíc neagresivně propaguje knihy, které by nás mohly zajímat, ale netušíme o nich, protože (na rozdíl od něj) nemůžeme stíhat všechno. Je to svým způsobem misijní činnost. Takže: záchod, džíny, hostie – jak se to rýmuje? Rýmuje!

Začít diskuzi