Delfíni vypadají, jako by se neustále usmívali. Tento dojem vytváří jejich anatomie – prohnutá tlama se zvednutými koutky. Ve skutečnosti ale o úsměv nejde. Ještě nedávno se předpokládalo, že delfíni a další kytovci se usmívat nemohou, protože jim chybí dostatek mimických svalů. Na rozdíl od mnoha jiných savců, hlavně primátů a společenských šelem, kteří se usmívat mohou a často to při hrách také dělají.
Delfíni si hrají,
Také delfíni si hrají, dokonce víc než mnoho jiných savců. Do her se pouštějí už krátce po narození a hravá povaha jim vydrží po celý život. Při hrách spolu komunikují, a protože mají jeden z nejbohatších hlasových rejstříků, považovalo se za samozřejmé, že se dorozumívají hlavně hlasem.
Nedávno je ale vědci začali podezírat, že při těsném kontaktu během her využívají i vizuální signály, tedy zrak a mimiku. Jestli je to pravda, zjišťovali odborníci z univerzity v italské Pise, kteří si ke studiu vybrali delfíny skákavé pro jejich přátelskou a mimořádně hravou povahu.
Otevřená tlama
Studovat hry divokých delfínů ve volném moři je nemožné. Vědci proto sledovali hry delfínů chovaných v mořských zoo v Itálii a ve Francii. Nahráli 80 hodin videozáznamů, na nichž si delfíni spontánně hrají.
Při podrobném studiu záběrů se jim podařilo rozlišit více než tisíc různých výrazů jejich tváře. Tím nejčastějším byla uvolněná otevřená tlama. Toto gesto delfíni používali jen tehdy, když bylo jisté, že se vzájemně vidí. Pokud se neviděli, tlama zůstávala zavřená. Otevřená tlama je tak podle vědců zcela jednoznačně přátelským úsměvem určeným svému protějšku.
Je to jen hra
Že jde o úsměv, dokazuje i reakce druhého delfína. Je stejná jako u lidí: Když se na vás někdo usměje, automaticky mu to oplatíte. A delfíni to mají stejné, úsměv obratem svému druhovi oplatí – jako obraz v zrcadle otevřou tlamu v širokém úsměvu (ostatně vědci toto gesto nazvali zrcadlením).
Vizuální typ komunikace na krátkou vzdálenost považují vědci za velmi důležitý. Hry delfínů jsou totiž často dost drsné, mnohdy připomínají agresivní chování, útok s cílem kousnout. Právě úsměv však slouží jako signál: „Neboj, tohle je jen hra, nic vážného!“
Ritualizace
Vědci mají jasno i v tom, jak se úsměv zrodil. Otevřením tlamy delfín odhalí své zuby. Stejně je tomu i ostatních savců včetně lidí – v širokém úsměvu ukazujeme protistraně zuby. Podle vědců je tak úsměv vlastně ritualizovaná hrozba - vyvinul se z původně agresivního gesta. Otevřenou tlamou s vyceněnými zuby dává agresor najevo svůj úmysl zaútočit nebo jím zastrašuje protivníka. Postupem času se ale toto gesto změnilo, odhalené zuby sice zůstaly, ale ubylo v něm napětí, takže ztratilo svůj původní význam: Už nejde o přípravu k útoku, ale naopak o vyjádření přátelství.
