Jak zajistit klid ve třídě? Motivujte děti nálepkami a popcornem. A uvidíte, co se stane!
Tak konečně koncem května si vedení školy všimlo, že s mojí třídou nění něco v pořádku. Vadili jim zejména dva uprchlíci, kteří několikrát denně utekli ze třídy a procházeli se po budovách školy: dívčí kampus, chlapecký kampus, přípravka, hajzly apod. Já jsem si toho všimla hned v září a žádala o pomoc, tenkrát to ale asi nebyla priorita, neboť se zdobily nástěnky.
Dva utíkači také rádi vylézali z oken třídy, a protože jsme v přízemí, nestalo se jim nic, pouze další útěk z Alcatrazu. Kromě utíkačů nám byly také přiděleny děti, které jedly pomůcky, například mi sežraly všechny knížky z knihovny. Pár jich prostě odmítalo dělat jakoukoliv práci a někteří poletovali po třídě jako motýlci a ignorovali jakékoliv instrukce (Sedni si. Sedni si. Sedni si. SEDNI SI UŽ KUR..DĚJE (anglicky SCURVY)!)
Nyní však škola očekévá inspekci, začíná tedy panika. V pátek jeden utíkač odmítl vrátit iPad, zmlátil mě i obě asistenky, z třídy udělal kůlničku na dříví a ostatní děti musely být eskortované ze třídy, aby jim taky jednu neubalil. Utíkač se ještě pokusil uniknout oknem, ale hbitě jsem ho vytáhla. Do pěti minut byla moje třída plná vedení (ředitel, zástupkyně, psycholožka…). Chlapec už byl v takovém rauši, že kopl i ředitele a řekl mu TY ČUVÁKU. Musela jsem se otočit, aby mi neunikl chichot. Tři dospělí blokovali dveře, ale i tak je přepral a utekl znovu, takže začal další hon a já jsem jen protáčela oči do stropu, neboť tuto třídu jsem s asistentkou zvládala devět měsíců bez jakékoliv pomoci a dveře i okna blokuji profesionálně.
Co se stalo dál, nevím, zřejmě ho nalákali na lízátko a nechali ho hrát iPad v ředitelně, protože nikdo přece nechce drama. Druhý den ráno vnikl do mé třídy ředitel a vysvětlil mi, že neumím uhlídat chování dětí a že to takhle nejde. „Můžete mi doporučit nějaké dobré strategie, prosím? Které by mi pomohly pochytat dvě děti utíkající různými směry, obě s blokem lega v ústech?“
„Samozřejmě,“ zatvářil se důležitě. „Za prvé, zavírejte dveře.“ Možná si nevšiml, že děti umí dveře otvírat. „Za druhé, zavírejte okna.“ Děti si otevřou i okna a jsem přesvědčená o tom, že by s přehledem ohnuly i železné mříže v centru pro podobné případy. „Samozřejmě, skvělé nápady. Že mě to ještě nenapadlo?“
Nevím, jestli si všiml malé ironie, ale pokračoval dál: „Budeme je motivovat nálepkami.“ „Úžasné,“ řekla jsem a představila jsem si, jak by mi slušela trnová koruna. Děti z rodin, které vlastní Bentleys, Maserati, Ferrari, iPhone 16 Pro, letní sídlo na jihu Francie a dvacet služek... mu tu nálepku možná nalepí do míst, o kterých nemluvíme.
„Víme ještě, co je motivuje?“ „Popcorn,“ řekla jsem už popravdě a bez ironie. „Výborně. Tak za každý den, co neutečou ani jednou, budou odměněny popcornem.“
„Mohl byste tento popcorn také dodávat? Já totiž jako chudá učitelka nemohu kupovat do třídy potraviny.“ Ředitel se otočil jako kohout na báni a do hodiny mi přinesl tři pytlíky popcornu, které zřejmě ukradl koordinátorce. Chtěla jsem říct zklamaně jenom tři? Ale nemusela jsem. Oba uprchlíci totiž pokračovali v každodenním utíkání, a tak jsme popcorn snědly s asistentkou.
Ještě čtyři týdny školy.
