Pravěcí obyvatelé Filipín byli vyspělí námořníci, odhalil výzkum

Součástí Filipín je i Mindoro, sedmý největší ostrov tohoto souostroví. Dnes na něm žije asi milion lidí, v minulosti měl být teoreticky liduprázdný. Nikdy nebyl propojený s pevninou a lidé se na něj v dávné minulosti tedy neměli jak dostat. Jenže přesto tam žili.

Výzkum pravěku tohoto ostrova probíhal patnáct let. Za tu dobu archeologové odhalili příběh lidské migrace, nečekaně vyspělých technologických inovací a mezikulturních vztahů na velké vzdálenosti starý více než pětatřicet tisíc let.

Právě v té době zde už totiž musela existovat civilizace, jež nutně musela velmi dobře ovládat námořní technologie, které jí umožnily, aby se na Mindoro a další okolní ostrůvky dostala.

Pestré indicie

Důkazů, že se tak opravdu dělo, našli vědci během svého výzkumu celou řadu. Povedlo se jim odhalit lidské pozůstatky, zvířecí kosti, mušle a sofistikované nástroje z kamene, kostí a skořápek. Pestrost artefaktů podle autorů prokazuje, že pravěcí obyvatelé ostrova úspěšně využívali jak suchozemské, tak i mořské zdroje. Uměli lovit na moři, rybařili a dokázali získat i tam velkou kořist, jako byli žraloci. A současně komunikovali s dalšími skupinami lidí na dalších ostrovech.

Asi před sedmi tisíci lety se naučili zpracovávat a pro výrobu nástrojů využívat i velké druhy mušlí, přičemž krátce poté se stejná technologie rozšířila na ostrov Manus na Papui-Nové Guineji, který je vzdálený přes tři tisíce kilometrů. Vědci to sice nemohou přesvědčivě prokázat, ale předpokládají, že tam tyto triky mohli lidé z Mindoro přenést – to by byl další argument pro jejich schopnost překonávat rozsáhlé plochy moře.

Z doby před pěti tisíci lety pak pochází hrob odhalený na nedalekém ostrově Ilin. Člověk, který v něm je, tam ležel v poloze embrya, což přesně odpovídá tomu, jak se v té době pohřbívalo běžně v celé jihovýchodní Asii. To podle studie, která vyšla v odborném časopise Archaeological Research in Asia, jasně ukazuje kopírování kulturních vzorců z širšího okolí a rozšíření komunikace po oceánu mezi ostrovy i asijskou pevninou.

Celkově tyto archeologické nálezy na Mindoru dokládají, že zde žili kulturně vyspělí lidé, kteří byli svým chováním a technologiemi přizpůsobeni pobřežnímu a mořskému prostředí. Mindoro a blízké filipínské ostrovy byly součástí rozsáhlé námořní sítě, která existovala už v době kamenné a po mnoho tisíciletí umožňovala kulturní a technologickou výměnu mezi ranými lidskými populacemi v celé ostrovní jihovýchodní Asii.