Darja Hajská, která se narodila 20. března 1911 v Mladé Boleslavi, bývá uváděna také jako Darja Dea Voříšková. Záhada s jejím příjmením byla vysvětlena v Krajských listech. Rodiče Darji Hajské už spolu před jejím narozením nežili, takže později měl být do jejího rodného listu zapsán jako otec Josef Voříšek. Pod jménem Voříšková ji ale nejspíš ve filmových titulcích nenajdete.

Zdání klame

Darja byla krásná mladá dívka a na uměleckou dráhu se vydala tak brzy, jak jen to šlo. Sotva vyšla z měšťanky, už pracovala ve Fortunafilmu. I když jen jako pomocná síla. Také ale studovala operní zpěv a brzy se jí podařilo dostat se k různým divadelním společnostem.

Vystupovala na činoherních i operetních scénách po celé republice, to jí ale nezabránilo účinkovat velmi brzy i ve filmu. Nejdřív to byl němý film, teprve ten zvukový ale dal vyniknout jejímu hlasovému projevu.

VIDEO: Tak to je jedna ze slavných hubatých domovnic Darji Hajské. Podívejte!

Dokázala excelentně volit odstíny domovnických „ječáků“, ale také vzpurných služebných jako třeba ve filmu Přednosta stanice s Vlastou Burianem v hlavní roli. Už v té době dostávala role hubatých žen, které si nedají nic líbit. K operním divám měly hodně daleko. A také v nich nebylo moc poznat, jaké měla krásné hluboké oči a laskavý úsměv.

Ve spárech medvědů

Nezapomenutelná byla Darja Hajská ve filmu Šest medvědů s Cibulkou. S Lubomírem Lipským (režíroval jeho bratr Oldřich) tu účinkovali ve společnosti skutečných medvědů. Bylo to prý tenkrát docela horké, protože medvědi nebyli zrovna přívětiví. V jedné scéně se měli natolik rozčílit, že to mohlo Darju ohrozit.

Když si projdete nejznámější filmografii ze 60. a 70. let minulého století, Darju Hajskou najdete ve většině z nich. Ať jsou to Světáci, Bílá paní, Marečku, podejte mi pero, Zítra to roztočíme, drahoušku, Já to tedy beru, šéfe!

Herectví jí nahradilo rodinný život

Šla z role do role, i když nebyly velké. Její divadelní kariéra byla stejně bohatá jako filmová. Snad i to byl jeden z důvodů, proč se provdala až někdy v 60. letech, tedy když už jí bylo nejspíš přes padesát let.

Sňatkem získala jméno Slámová, děti ale pochopitelně už neměla. Napsala pro ně ale spoustu básniček a říkanek. Zemřela 18. března 1981, kdy jí ještě nebylo ani sedmdesát.