Narodil se pět let před začátkem druhé světové války na jižní Moravě. Rodiče měli malé hospodářství, a tak musel už od mala pomáhat, kde se dalo. Tatínek si později našel místo u dráhy a stal se výpravčím. Syn tak nějak automaticky předpokládal, že i on jednou bude mávat plácačkou a pískat na vlaky. Jenže by tenkrát musel vystudovat dopravní průmyslovku. A když zjistil, jaké předměty by ho čekaly, šel raději na gymnázium. Jak se později vyjádřil, byl totiž technický antitalent.

Kamarád mu zavařil

Po maturitě neměl s jeho kádrovým profilem šanci pokračovat v dalším studiu, tak šel pracovat do tamního JZD. Z čištění bedniček na zeleninu ho vysvobodil kamarád. „Já jel za ním do Brna. On náhle vešel do nějaké budovy, vyzvedl tam jakési formuláře, dal mi je a já je na jeho přání vyplnil. Byla to Janáčkova akademie múzických umění,“ líčil v rozhovoru pro Idnes.

Menšík nápověda

Za to, že ho nakonec přijali na JAMU, vděčil nejenom Vladimírovi Menšíkovi, který mu slíbil, že se při zkouškách schová a bude napovídat, kdyby zapomněl text, a skutečně to udělal. Svou roli v jeho přijetí pochopitelně sehrál i hercův talent a osobnost.

On sám měl radost, ale doma to bylo o dost horší. Rozešlo se s ním děvče, rodiče ve snaze mu to rozmluvit dokonce povolali na pomoc strýce faráře. „Ten jim ale řekl, že být herec je podobné, jako být duchovním, že budu také promlouvat k lidem a nabádat je, aby byli lepšími. A navrch mi dal stovku!“ líčil herec. Nicméně trvalo dlouho, než otec s matkou jeho výběr povolání přijali.

Životní láska

Po divadelních štacích na oblastech se herec dostal do pražského Činoherního klubu. Ještě před tím už ale začal točit. A po snímku, ve kterém ztvárnil výpravčího Hubičku už také začal být hodně známý. Pak dostal roli ve filmu Soukromá vichřice, kde potkal půvabnou Evelynu Steimarovou.

Na to, že tahle kráska bude jeho životní láskou přišel o pár let později. Tehdy už Evelyna měla z předchozího vztahu dceru a vzala ji jednou do divadla. Herec tenkrát seděl u piana a malá holčička si k němu přisedla vyťukávali spolu melodie. „Tenkrát se ke mně otočil a řekl: ‚Holky, já vás beru obě.‘ No a to rozhodlo,“ vzpomínala herečka později v rozhovoru pro magazín Vlasta.

Zrada ženy

S Evelynou a její dcerou začal žít a bylo to fajn. Jenže ona pak odjela natáčet, na place potkala Bolka Polívku a bylo zle. Herečka se totiž vášnivě zamilovala a herec ostrouhal. Ona sama pak v jednom rozhovoru líčila, že jí to herec dlouho nemohl odpustit a stála při něm půlka kolegů, kteří s ní za tuhle zradu nemluvili.

Partnerka a manželka

Až teprve o pár let později si herec našel novou partnerku, o jedenáct let starší kolegyni. Jejich šťastný vztah ale přervala její smrt. Hercovou oporou ve smutku se stala její sestra. Jezdila za ním a opečovávala ho, až se jejich vztah proměnil v něco víc. Když v roce 2012 spolu přijeli na Karlovarský filmový festival, už ji představoval jako svou manželku. S ní pak zůstal až do své smrti v roce 2022.

Výpravčí Hubička

Kdo zná oscarový snímek režiséra Jiřího MenzelaOstře sledované vlaky, pak nejspíš už ví, že roli výpravčího Hubičky, který si užil „razítkovací“ scénu s pozadím herečky Jitky Zelenohorské, ztvárnil herec Josef Somr. O tomto poměrně plachém a málo průbojném herci se moc neví, že byl ve skutečnosti ženatý dvakrát. Jeho první manželkou se během oblastních angažmá stala o šest let starší herečka Eliška Kuchařová, se kterou se seznámil ve Východočeském divadle v Pardubicích.