Působil vždycky vyděšeným nebo překvapeným dojmem. Lekal se, divil se, nechápal. Bez Václava Trégla se neobešla žádná filmová komedie. Oceňoval ho Jan Werich, u něhož začínal. Jeho styl herectví inspiroval třeba Luďka Sobotu.

Rodák z Bělé natočil přes 150 filmů

Tatínek Václava Trégla byl pravděpodobně na svou dobu dost moderní. Václav se narodil 10. prosince 1902 v Bělé pod Bezdězem a byl patrně velmi brzy nadšeným divadelním ochotníkem. I když z něj táta chtěl mít lesníka, souhlasil s tím, aby šel syn studovat do Prahy na konzervatoř.

Nejspíš vůbec nebyl sám, kdo u Václava Trégla rozpoznal komediální talent, ovšem hodně zvláštního střihu.

Tak třeba Jan Werich o něm ve vzpomínkové knize Františka Cingera Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha pravil: „Když jsme s ním s Voskovcem hráli, tak jsme byli… on byl v takovým zvláštním transu. Měl vočička jako zavostřený na nekonečno, že když se na nás díval, tak se vlastně díval krz nás.“

VIDEO: Typická gesta Václava Trégla – a kdo je ten kluk? Adina Mandlová!

K výrazu v obličeji přidával Václav Trégl zvláštní mávání rukama, které jako by kopírovalo rytmus jeho řeči. Bylo to hodně zvláštní, ale velmi komické. Popleta, který je občas nejen zmatený, ale také vyděšený. To byl Václav Trégl skoro v každé roli, a že jich bylo.

Začal v roce 1931 ve snímku Pudr a benzín, no ano, u Voskovce a Wericha. Jeho role tam byla tak maličká, že ho zaregistrují jen znalci. Ovšem než se dostal k dalšímu filmování s V + W ve snímku Hej, rup!, střihl si několik dalších rolí.

Nedostižně loajální komorník ve výstřední komediiPán na roztrhání s výbušnou Ljubou Hermanovou, to byla jen jedna role z mnoha. A pak to šlo ráz na ráz – do roka zvládl šest i osm filmů. Při tom všem pořád hrál v divadle, a to na různých scénách.

Z komorníků nahrávačem Vlasty Buriana

Brzy se dostal také do divadla Vlasty Buriana. A ten si jej vybral do několika filmů, kde mu Trégl vytvořil prostor pro jeho komické skeče. Pan Rabas, kterému rozmlouvá rozvod ve filmu Ducháček to zařídí. Nebo natvrdlý pacient Klůcek ve filmu U pokladny stál. Železniční zřízenec Pivoda v Přednostovi stanice.

Poválečná léta přinesla trochu jiné role, ale pro Václava Trégla se vždycky nějaká našla. Kde se měli lidé smát, tam byl Václav Trégl. Obdivovatelem jeho komiky byl i Luděk Sobota, který se s ním setkal třeba při natáčení filmu Zítra to roztočíme, drahoušku!

Jistě si vybavíte i rodiče Josefa Kemra, kteří přijeli na třídní schůzky svého dospělého syna až „z Kojčic u Pejřimova“. Tatínkem filmového Plhy byl právě Václav Trégl.

Stáří na chatě a zahrádce

Ne každému herci se podaří odejít ze světel ramp a být šťastný. Václavu Tréglovi se to povedlo. Ondřej Suchý o tom vypráví, že mu v rozhovoru líčil, jak si se svou manželkou užívá chaty v Lukách pod Medníkem. Byl spokojený obklopený přírodou a prý se mu nestýskalo po uměleckém životě.

Jen ještě občas přijal nějakou roli ve filmu. V roce 1978 natočil poslední film Šaty po tetě. Zemřel 11. února 1979, bylo mu 76 let.