Donald Trump stojí před nezáviděníhodným rozhodnutím, které může na Blízkém východě rozpoutat ještě horší konflikt. Úder proti Íránu by možná uspokojil spojence v Izraeli, ale mohl by stát životy tisíce amerických vojáků, destabilizovat celý svět a vyvolat bouři i uvnitř Spojených států. Ať už se Trump rozhodne jakkoli, musí mít na paměti, že Írán není Irák ani Afghánistán, a Američanům může pobyt v okolí Perského zálivu velmi znepříjemnit.
Rozhodnutí, zda Spojené státy skutečně zaútočí na Írán a tím fakticky podpoří izraelské strategické cíle, leží výhradně na bedrech prezidenta Trumpa. Tento moment připomíná jiné historické okamžiky, kdy Bílý dům stál na prahu války, jež měla změnit region – a zároveň zatížit Spojené státy důsledky, které trvají dodnes.
Stačí se vrátit zpět k rozhodnutí George W. Bushe o invazi do Iráku v roce 2003. Tehdy šlo o válku vedenou pod záminkou neexistujících zbraní hromadného ničení. Výsledkem byla destabilizace regionu, rozmach radikálního islamismu a ztráta důvěry v americkou zahraniční politiku.
Trump nyní čelí podobné volbě – jen soupeř je jiný a podmínky jsou zásadně složitější. Írán totiž není režim v rozkladu. Na rozdíl od Iráku po letech sankcí a mezinárodní izolace má Teherán stále funkční a motivovaný stát, silnou armádu, propracovanou doktrínu asymetrického boje a síť zástupných sil v celém regionu. A co víc – má významné spojence v podobě Ruska a Číny, kteří rozhodně nebudou ochotni sledovat americký zásah s rukama v klíně.
Zatímco v případě Iráku Spojené státy čelily spíše formální opozici, v případě Íránu nelze očekávat mezinárodní mandát. „Koalice ochotných“ tentokrát nebude. Mandát OSN je prakticky vyloučen – jakékoli hlasování v Radě bezpečnosti zablokuje Peking i Moskva. Americký zásah tak bude znovu vnímaný jako unilaterální akce, v očích mnoha států ilegální a nelegitimní.
A právě tady se skrývá první velké riziko. Zásah bez mezinárodního souhlasu posílí narativ Teheránu, že čelí agresi a má právo se bránit. Írán přitom nebude reagovat konvenčně. Ve hře je okamžité zaminování Hormuzského průlivu, klíčového bodu pro globální energetický trh. Jen tato akce by mohla způsobit šokové zdražení ropy a plynu a uvrhnout svět do zase nové ekonomické nejistoty. Americké námořnictvo by mohlo být v pasti, a s ním desetitisíce vojáků v regionu.
Další scénář zahrnuje zásahy prostřednictvím proíránských milic v Iráku, Sýrii, Libanonu či Jemenu. Útoky dronů, balistických střel, sabotáže proti americkým základnám i spojeneckým cílům v Perském zálivu. Američané by se mohli ocitnout v pozici nikoliv osvoboditelů, ale okupantů – obklopených asymetrickými hrozbami, které nevyřeší ani technologická převaha.
Trump tímto rozhodnutím riskuje nejen osudy amerických vojáků, ale i domácí stabilitu. V zemi, která je po dvou dekádách blízkovýchodních válek válkou unavená, by mohly propuknout masové protesty. Spojené státy už dnes čelí vnitřním rozkolům a nový konflikt, jehož důvody budou zpochybňovány od prvního dne, by mohl situaci ještě zhoršit.
Samozřejmě, izraelský tlak a strategická kalkulace nejsou zanedbatelné. Pro Izrael je íránský jaderný program existenční hrozbou a v Trumpovi vidí spojence, který je ochoten jít dál než jeho předchůdci. Jenže prezident Spojených států nemá odpovědnost jen vůči spojenci, má ji vůči zemi, kterou vede, a světu, jehož bezpečnost může zásadně ohrozit.
Trumpovo rozhodnutí není jen otázkou vojenské taktiky či geopolitického kalkulu. Jde o zásadní volbu s morálními, právními i politickými důsledky, které přesahují blízkovýchodní region. Je to krok, který může navždy přetvořit Blízký východ a zároveň otřást globálním pořádkem. Historie Trumpovi za jeho rozhodnutí (ať už bude jakékoli) možná velice brzy vystaví účet. A ten může být daleko vyšší, než si dnes dokážeme vůbec připustit.
9. července 2025 9:30
Putin tak dlouho ignoroval Trumpa, až ho rozzuřil. USA mohou brzy promluvit jazykem síly
Související

Nové informace o rozsahu škod pro íránský jaderný program. Šéf rozvědky promluvil

Pentagon: Útoky na Írán zpomalily jeho jaderný program až o dva roky
Írán , Donald Trump , komentář
Aktuálně se děje
včera

Umělá inteligence sítě X chválila Hitlera. Musk přiznal problémy
včera

Slovinsko balancuje na ostří nože: Premiér Golob návrhem referenda o členství v NATO vyrazil dech
včera

Poprask v Nizozemsku: Každý jeden občan má v krvi chemikálie
včera

Tchaj-wan usiluje o omezení hospodářských vazeb na Čínu, úplné přerušení je však nereálné. Případná válka způsobí globální problémy s mikročipy
včera

Dalo se nedávným protestům v Los Angeles předejít? Podle expertů stačilo dodržet tři postupy
včera

Starmer a Macron vyzvali k tvrdším sankcím na Rusko, Rubio jednal s Lavrovem
včera

Nečekaný propad ANO. Babiš je v novém průzkumu pod 30 procenty
včera

Napětí na hranici Německa a Polska. Volný pohyb je minulostí, přinejmenším dočasně
včera

Politický darebák a lichvář. Trump z mezinárodního obchodu odstraňuje respekt, obětí budou i jeho voliči
včera

Důchody v roce 2026. Ministerstvo zveřejnilo první odhady růstu penzí
včera

Trump zahájil obchodní válku s Brazílií. Nejspíš hraje o osud Bolsonara
včera

Ministerstvo vnitra odhalilo útok hackerů. Citlivá data údajně neunikla
včera

Trump splnil slib poté, co ho rozzuřil Putin. Na Ukrajinu opět proudí americké dodávky
včera

Rusové se pokoušeli o další sabotáže v Česku. BIS je zastavila
včera

Rubio míří na klíčové jednání s Lavrovem. Trump stupňuje tlak na Putina i spojence v Asii
včera

Zdražování nafty má pokračovat. Ve světě panují obavy z jejího nedostatku
včera

Budoucnost ekonomických vztahů Moskvy se Západem. Ekonom si jeden scénář neumí představit
včera

Izrael oznámil pozemní operaci v Libanonu. Křehké příměří se rozpadá, hrozí další konflikt
včera

Exprezidenta Juna znovu zatkli. Jihokorejci se obávají, že by ničil důkazy
včera
Von der Leyenová čelí hlasování o nedůvěře. Nejspíš ho ustojí, ale za vysokou cenu
Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové bude ve čtvrtek čelit hlasování Evropského parlamentu o vyslovení nedůvěry. Tlak na šéfku výkonného orgánu Evropské unie se stupňuje, přičemž politická opozice proti ní roste napříč celým ideologickým spektrem – jak na úrovni Evropského parlamentu, tak i v rámci národních vlád, které se v posledních měsících posunuly znatelně doprava.
Zdroj: Jakub Jurek