Rodina s dětmi šest let čeká na to, až obec změní územní plán, aby si mohla postavit nový dům. Čeká marně, tak odejde. Pro tu malou obec s několika stovkami místních je to srovnatelné s náhlým odchodem několika desítek tisíc obyvatel z Prahy. Přesto se tomu nepodařilo zabránit. Obec se nerozvíjí a rodinu po rodině přichází o svou budoucnost.

V hlavním městě je potřeba postavit asi 10 000 nových bytů ročně. Z velké části proto, že se část bytového fondu přirozeně dostává za hranici životnosti. Minulý rok se ale v Praze dokončilo jen zhruba 6 500 bytových jednotek, celkový nedostatek tak neustále roste. Ceny v mezinárodním srovnání se neúměrně zvyšují hlavně vůči platům. Ve velkých městech se tak společnost rozdělila na ty, kteří byt mají a kteří ho mít nikdy nebudou. I toto jsou reálné důsledky zdlouhavého a neefektivního územního plánování v Česku.

Poprvé po dvaceti letech otevíráme debatu, komu a k čemu má územní plánování sloužit. Samosprávám i největším stavebním firmám jsme minulý týden na Ministerstvu pro místní rozvoj představili hlavní teze jeho velké reformy. Dosud se pozornost věnovala primárně povolování, stavebnímu řízení a jeho digitalizaci- Přitom je to právě územní plánování, které je na počátku procesu, na jehož úspěšném konci má stát nový bytový dům, moderní výrobní hala nebo nová základní škola.

Územní plánování má být nástroj, který umožňuje budovat, stavět a rozvíjet naše města a obce, českou ekonomiku, ne překážka a někdy i noční můra pro investory, developery i nejednu starostku a starostu. Efektivní územní plánování zároveň chápu jako jeden z klíčových předpokladů pro úspěšné bytové projekty a lepší dostupnost bydlení. Proto jsem po mém nástupu na ministerstvo podnikl řadu kroků, aby se slíbená rekodifikace územního plánování začala reálně posouvat kupředu, a to bez ohledu na blížící se volby. Chci udělat vše pro to, abychom všichni – stát, samosprávy, opozice, developeři i odborná veřejnost dosáhli co nejvyšší míry shody na tom, jak má územní plánování v příštích desetiletích v Česku vypadat. Všichni vnímáme, že musí být praktičtější, přehlednější a předvídatelnější – a že jeho reforma není záležitostí jedné vlády nebo jednoho ministra, ale celé společnosti.