KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Sociální demokraté prosí komunisty, aby je vzali na kandidátku hnutí Stačilo!. Nejpotupnější je, že jde o jednostrannou snahu. Předsednictvo SOCDEM zveřejnilo Memorandum o spolupráci s připravenými kolonkami pro podpisy, aniž mělo cokoli vyjednáno. Jak moc v háji musíte být, že hodláte znectít nejstarší českou stranu spoluprací s proruskými radikály a ani nemáte jejich souhlas?
Manévr vzbudil značnou nevoli uvnitř strany. Ex–ministr zahraničí Jiří Dienstbier ohlásil odchod – a není sám.
Paradoxně SOCDEM politoval bývalý komunistický poslanec Jiří Dolejš (sám vyloučený z KSČM za kritiku Stačilo!), který mluví o opakování fierlingerovské zrady. Tehdejší předseda socialistů Fierlinger, který je dovedl do chomoutu bolševiků, byl ovšem Gottwaldův agent. Maláčová zřejmě není tajnou spolupracovnicí Konečné.
Je to od Jany Maláčové zoufalé. Seriózní jednání o společné kandidátce se vedla v lednu. Ztroskotala však na zásadních ideových a programových rozdílech, kdy Stačilo! mimo jiné trvalo na vystoupení z NATO a EU – a hlavně na tom, že národní socialisté (ČSNS) přistoupení SOCDEM ke spolku vetovali. Paradoxně z této strany původně pochází Jiří Paroubek, jenž byl nyní jedním z vyjednavačů spojení obou levicových formací.
Cesta na dno: série promarněných šancí
Nyní již jednou odmítnutá nevěsta přichází na poslední chvíli s prosíkem. Jak se vlastně nejstarší česká strana dostala do této ponižující situace?
Samozřejmě hlavní příčinou je, že se nechala po roce 2013 oloupit hnutím ANO o voliče. Coby poslední silná tradiční partaj tehdy zvítězila s 20,45 % (ani to nebyla žádná hitparáda, ale politický systém z 90. let se už rozpadal). V roce 2017 skončila se 7,27 %, Babiš měl 29,64 %.
Další ranou pro sociální demokraty byl covid. V té době spoluvládl Jan Hamáček s Andrejem Babišem. Po celou dobu zůstávali socialisté „na svých“, tedy na sedmi procentech. Nespokojenost s výkony kabinetu během pandemie ovšem obě části koalice srazila o necelá tři procenta dolů. Pro ANO to znamenalo pád na druhé místo, pro SOCDEM pod pětiprocentní hranici. Nastal boj o život. Respektive o návrat do Sněmovny, jako se to podařilo v roce 2013 lidovcům.
Tehdy jsem já sám radil novému předsedovi Michalu Šmardovi, aby sestavil širokou koalici, včetně komunistů, nazval ji třeba Levice a zdůraznil potřebu silné politiky zaměřené na sociální spravedlnost, která v parlamentu chybí. Samozřejmě, že by se hrálo podle not sociální demokracie, ne KSČM. Jednak ta první přeci jen dosáhla lepšího výsledku, jednak má lepší jméno a patří k hlavnímu proudu unijní politiky, ke druhé nejsilnější frakci v Evropském parlamentu.
Mohlo to uspět? Zřejmě ano, když se daří i Stačilo!, byť je vedeno radikální KSČM, již v trojici doplňují marginální Česká strana národně sociální (ČSNS) a Strana práv občanů (SPO) spolu s echt dezoláty a kremrolemi.
Jenže to už je úplně jiný příběh, než mohla začít psát sjednocená Levice. V ní by sociální demokraté „vyprali“ pověst komunistům, zatímco nyní hrozí, že to bude právě obráceně a SOCDEM se ve Stačilo! pořádně „zamaže“. Bude-li vůbec přijata.
