Ideální zdravotnictví je takové, které nikdo nepotřebuje

Proč by o zdravotnictví měly diskutovat advokátka s ekonomkou? Helena Horská je členkou Národní ekonomické rady vlády (NERV), kde se podílela na vzniku doporučení vládě ohledně zdraví a prevence, a také se prohlašuje hrdou členkou neziskové platformy Ministr zdraví, v níž vykonává funkci předsedkyně správní rady.

Vztah Moniky Maškové k tématu zdravotnictví vyplývá z její právní expertízy. „Přes deset let je mou specializací poradenství subjektům, které se věnují zdravotnictví, tedy zejména poskytovatelům zdravotních služeb nebo farmaceutickým firmám,“ vysvětluje advokátka.

V úvodu debaty se diskutující pokusily definovat, o jaké zdravotnictví bychom jako společnost měli usilovat. Podle Moniky Maškové by zdravotnictví mělo být především efektivní. 

„Mělo by efektivně pracovat se zdroji, které jsou k dispozici, umět správně nakládat s digitalizovanými daty a být zaměřeno na prevenci, která je vždy levnější než následná léčba,“ říká.

Z pohledu Heleny Horské je nejdůležitější právě prevence. „Ukazuje se, že dvě třetiny našeho zdravotního stavu lze ovlivnit naším chováním. Takže ideální zdravotnictví by bylo takové, které bychom ani nepotřebovali. Tedy s výjimkou těch preventivních prohlídek.“ 

Pokud jde o efektivitu, české zdravotnictví podle ní poskytuje skvělé služby, ale je podfinancované. „Je tedy otázkou, jak dlouho budeme schopni takovou kvalitu služeb udržet. Už nyní je nedostatek praktiků, zubařů, někde gynekologů, tedy konkrétních specializací,“ upozorňuje.

Horská souhlasí s tím, že velice důležitá jsou data. „Protože když chci něco řídit, musím vědět, jak se to chová. Je s podivem, že v dnešní digitální době se všechny strany, lékaři, lékárníci, stát i občané, brání poskytovat v nějakém režimu svá data. Chtělo by to sdílený datový základ, samozřejmě velmi dobře chráněný, díky němuž by odpadlo nošení lékařských zpráv, přeříkávání anamnézy, diagnóz a medikace u každé návštěvy lékaře, protože ten by vše věděl,“ představuje optimum ekonomka.

V souvislosti s financováním zdravotnictví se často ve vzduchu vznáší otázka nad udržitelností současného stavu. Podle Moniky Maškové platí, že systém je podfinancován, ale také, že peněz je ve zdravotnictví dost. 

„Máme tu soukromý sektor, kde jsou k dispozici značné prostředky, které jen nejdou tím nejvhodnějším směrem. Stálo by tedy za úvahu, zda a jak by šlo do státního systému získat dodatečné prostředky ze soukromých zdrojů,“ nabízí variantu Mašková.

S tím souhlasí i ekonomka Raiffeisenbank a přidává poznatek k roli zdravotních pojišťoven. „Systém našeho zdravotnictví je jedním z nejvíc závislých na veřejných prostředcích, které vybírá stát a přerozděluje je zdravotním pojišťovnám. Máme tady takový hybrid, který se tváří, že je postavený na pojišťovnách, ale ty pojišťovny mají velmi omezené možnosti, jak prostředky rozdělovat. Další věc je, že Češi ročně vydají 60 miliard korun za wellness suplementy, ale když si mají připlatit za zubní ošetření, lepší dioptrická skla a podobně, nelíbí se jim to,“ poukazuje členka NERV.

Dodává, že umožnit občanům pečovat o své zdraví by mělo být zájmem nejen státu, ale i zaměstnavatelů, pro něž je zdraví zaměstnanců klíčové už kvůli demografickému vývoji. „Zde vidím prostor, kam to posunout a jak umožnit, aby systémem efektivně proudilo více prostředků, a možná by takový systém byl nakonec nejen efektivnější, ale i levnější,“ myslí si Horská.

Jak ale takového stavu dosáhnout, vycházíme-li z toho současného a ze stávající legislativy? Monika Mašková upozorňuje, že překážek na cestě je víc než dost a určitě ne jen na straně práva. 

„Pro takovou reformu by jistě bylo nutné změnit legislativu. Ale problém není v tom, že by takové zákony nikdo neuměl napsat. Problém je v tom, že zdravotnictví je vrcholně politická otázka. Zdraví a zdravotnictví mají všichni voliči hodně vysoko ve svých prioritách, takže prosadit jakékoli změny je velice těžké. Získat dodatečné financování ze strany pacientů formou spoluúčasti není jednoduše prosaditelné,“ konstatuje partnerka PRK Partners.

Zdravotnictví by přitom podle Heleny Horské nemuselo být politické téma, kdyby se šlo německou cestou. Od politiků by to ovšem vyžadovalo schopnost překročit vlastní stín. 

„Politici se nechtějí vzdát moci ten systém kontrolovat. Kdybychom šli německým systémem samostatných pojišťoven, role státu či ministerstva se výrazně sníží. A já se ptám, zda existuje nějaký budoucí ministr financí, který by měl zájem ztratit svou roli v kontrole toku peněz, které systémem projdou. Dodávám, že jde o 700 až 800 miliard korun ročně. Bylo by velmi těžké nastavit systém tak, aby fungoval apoliticky,“ poukazuje Horská.

Jistého pohybu vpřed se podle Maškové podařilo docílit alespoň ve věci digitalizace zdravotnictví. Konkrétně novelou zákona o zdravotních službách. 

„Tato novela konečně prakticky umožnila vést zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě, což je základ pro sběr dat. Zatím je to ale jen možnost, nikoli povinnost a asi bude dlouho trvat, než se povinnou stane,“ brzdí optimismus advokátka.

Podle Heleny Horské je základní problém v mindsetu zainteresovaných, kteří sledují své zájmy. „Ve zdravotnictví existuje více zájmových skupin a my v Ministrovi zdraví zjišťujeme, že ve věci digitalizace není shoda a ochota. Vstupují do toho různé předsudky, je tam i věkový problém, kdy ne každý praktik si poradí s novými technologiemi,“ říká ekonomka.

I výběr správných technologií se přitom může stát kamenem úrazu. Horská zmiňuje pozitivní příklad Spojených států, kde zdravotnictví využívá dva klíčové digitální systémy. Každé zdravotnické zařízení funguje v jednom z nich, podstatné ale je, že systémy bezproblémově spolupracují. Pacientovi pak stačí prokázat totožnost a zdravotníci již mají k dispozici jeho digitální zdravotní dokumentaci.

Jak naznačuje Monika Mašková, v tomto má Česko před sebou ještě pořádný kus cesty. 

„Ani velké fakultní nemocnice nemají všechny jeden systém. Těch systémů je několik a v současné době se připravuje implementace centrálního systému, který má umožnit výměnu určitých typů dat mezi poskytovateli. Národní centrum pro elektronizaci zdravotnictví právě jedná s dodavateli jednotlivých systémů, aby odladili technické standardy, které výměnu dat umožní. Čili jsme na úplném začátku budování této infrastruktury,“ komentuje neradostný stav partnerka PRK Partners.

Důležité to je už kvůli harmonizaci s evropským programem EHDS (Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje), který bude platit na území celé Evropské unie bez nutnosti dodatečné transpozice do vnitrostátních právních předpisů a v účinnost vejde jeho významná část již v roce 2027. 

„Myslím, že musíme velmi usilovně pracovat, abychom byli na EHDS připraveni a byli schopni se k tomu připojit,“ říká Mašková s tím, že budeme rádi, když se připravíme na první pilíř programu, tedy sdílení osobních zdravotních dat. „Příprava na druhý pilíř, tedy využití těchto dat pro vědu a výzkum, se prakticky nekoná,“ dodává.

Jak více podpořit prevenci? Funguje více sankce, nebo pobídka? Čemu by mohla prospět progresivní spotřební daň na obsah cukru? A spolupracuje Česko dostatečně se startupovou scénou zaměřenou na zdravotnictví? I to se řešilo v podcastu Právo & Byznys.