Nazval ho „tatínkem“, aby ho zkrotil: Nový šéf NATO ukázal recept na Trumpa

Trump těsně před summitem odhalil na své sociální síti Truth Social těžko uvěřitelný styl, jímž s ním Rutte komunikuje. Ve zveřejněné zprávě americkému prezidentovi jej chválí za jeho akci proti íránským jaderným zařízením, „na kterou by si nikdo jiný netroufl“, a avizuje další velký Trumpův úspěch na summitu v Haagu. „Evropa bude platit OPRAVDU hodně,“ slibuje a dodává, že „to se nepodařilo žádnému americkému prezidentovi po celá desetiletí“.

Když později na summitu Trump použil přirovnání ze školního dvorku, aby popsal konflikt mezi Íránem a Izraelem, a přirovnal je ke „dvěma dětem“, které se perou, Rutte řekl: „A pak taťkovi nezbývá, než je okřiknout“, čímž narážel na Trumpův naštvaný výstup před odletem, když zjistil, že se Izrael chystá reagovat na údajné porušení příměří ze strany Íránu.

Devótní styl komunikace generálního tajemníka na Trumpa zřejmě udělal dojem. Nejprve sám zveřejnil už zmíněnou osobní zprávu (a Rutte konstatoval, že v tom nevidí problém), později si liboval v onom dvojznačném označení za „taťku“ a nechal video ze svého návratu do Spojených států doprovodit písní „Hey Daddy (Daddy's Home)“ od zpěváka Ushera.

Trump na osobní kouzlo dá a Rutte není v této disciplíně žádným nováčkem – během jeho prvního prezidentského období s ním několikrát jednal ještě jako nizozemský premiér. Celý summit byl vystavěn pečlivě okolo prezidentovy osoby; počínaje délkou, konče intenzivním zapojením nizozemské královské rodiny. 

Zjednodušený harmonogram obsahoval jen jedno jednání lídrů, což mělo zabránit incidentu podobnému tomu ze setkání G7, odkud Trump nečekaně odletěl.

Výsledek summitu byl do značné míry předem daný – po předchozích kolech vyjednávání zbývalo lídrům jen formálně schválit společné prohlášení a pořídit si „rodinnou fotografii“. 

Komuniké bylo také jednoduché, pouze pětibodové, oproti deklaracím z předchozích let bylo očesáno na minimum. Deklarace ze summitu ve Vilniusu 2023 měla devadesát bodů (15 z nich se věnovalo Ukrajině), ta loňská z Washingtonu osmatřicet (13 se týkalo Ukrajiny).

V prvním bodě se členské státy znovu zavazují ke kolektivní obraně ve světle článku 5 Washingtonské smlouvy. Ve druhém bodě se spojenci hlásí k cíli 5 procent HDP na obranu do roku 2035. V tomto bodě se také jednou zmiňuje „dlouhodobá hrozba Ruska“ a „trvalá hrozba terorismu“.

Ve třetím bodě se specifikuje rozložení budoucích investic. Alespoň 3,5 % HDP má jít na přímé vojenské výdaje a 1,5 % HDP na takzvané výdaje související, například na ochranu či budování kritické infrastruktury, civilní připravenost, výzkum a podobně. Spojenci by měli předkládat každý rok plán, všechny výdaje pak budou přezkoumány v roce 2029.

Následuje jediná zmínka o Ukrajině. Do obranných výdajů se započítají i přímé příspěvky na Ukrajinu a její vojenský průmysl, neboť „přispívají k bezpečnosti“ bloku. Čtvrtý bod vyjadřuje technooptimismus a závazek k inovacím a pátý děkuje Nizozemsku za pohoštění a těší se na příští summity v Turecku a Albánii.

Nemůže být pochyb o tom, že nejbolestivěji se rodil bod tři, a pro zkušené čtenáře politických deklarací plných ambiciózních prohlášení není příliš obtížné najít v něm dostatečně široké únikové cesty.

S myšlenkou, že by členské státy měly platit cíl 5 procent HDP přišel v lednu právě Donald Trump. Nezdálo se to reálné. NATO tehdy odhadovalo, že v roce 2024 splnilo dosavadní cíl vydávat 2 procenta HDP na obranu 23 z 32 členských států. Nejvíce vydávalo Polsko (4,12 %), Estonsko (3,43 %) a USA (3,38 %). Víc než premiantů bylo však těch, kteří nedodržovali ani stanovené minimum, průměr se tak sotva držel kolem dvou procent.

Jenže Trump začal dávat najevo, že to tentokrát myslí vážně. Oproti jeho první administrativě se proměnilo jeho okolí, přičemž někteří z jeho spolupracovníků otevřeně hlásali, že NATO nejenže nepokládají za důležité, ale dokonce ho vnímají jako závaží na americké noze. 

Trump se začal soustředit na dosud nemyslitelná témata, jako je anexe spojeneckých území, měl dnes již kultovní hádku s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a naopak několik „srdečných telefonátů“ s ruským lídrem Vladimirem Putinem. 

Ve světle probíhající války na Ukrajině to evropským lídrům způsobilo zásadní bolehlav a významně přiživilo ochotu přistoupit i na dříve nepředstavitelné nápady.

V deklaraci svítí dvě klíčová data: 2029 a 2035. Příští americké volby budou na podzim 2028, tedy už při avizovaném přezkumu výdajů Trump prezidentem nebude. Natož o sedm let později, kdy by se mělo stanovených cílů dosáhnout. 

Do té doby se samozřejmě může výrazně změnit bezpečnostní situace v Evropě, může být dosaženo kompromisního ujednání ve válce na Ukrajině, nebo v Rusku může dojít k mocenské změně. Ochota pro grandiózní investice pak pravděpodobně zase poklesne. Aliance si pro to nechala otevřená dvířka.

Další možnou skulinkou je oněch 1,5 procenta na výdaje související s obranou. Státy tam mohou začít započítávat už stávající investice. Německo tak například ve snaze dosáhnout dříve stanovená 2 procenta započítává do obranných výdajů i výstavbu silnic a mostů.

Španělsko, Belgie, Slovensko nebo Kanada dávaly najevo, že by si rády opatřily výjimku z oněch 5 procent. Výslovně nic takového zmíněno nebylo, španělská vláda však přesto oznámila vítězství. Jak je to možné? Zatímco ve všeobecných formulacích závěrečného dokumentu je užíván plurál („my“), v těch konkrétních se uvádí „spojenci“.

Donald Trump tak odletěl z Nizozemska jako PR vítěz, který „konečně přiměl Evropany platit“. I pokud se stanovených cílů dosáhnout nepodaří (a bez jasně stanovených milníků to není příliš pravděpodobné), evropské výdaje na obranu v příští dekádě nepochybně vzrostou, což je americký cíl dlouhodobě.

Pro představitele evropského křídla je úspěch zachování jednoty NATO, a dokonce zisk vrtkavé přízně amerického prezidenta, kterému se summit evidentně líbil. 

„Ti lidé opravdu milují své země,“ řekl o lídrech NATO na závěrečné tiskovce. „Není to podvod. Jsme tu, abychom jim pomohli chránit jejich státy.“ Pak zmínil, že se ho dění na summitu dotklo: „Přijel jsem sem, protože to byla moje povinnost, ale odjíždím odsud trochu jiný.“

Na okraji summitu se Trump sešel i s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Ukrajinská agenda byla obecně minimalizována s cílem Trumpa nedráždit. 

Zelenskyj mu podle svých slov vyložil aktuální situaci Ukrajiny na bojišti i v týlu a požádal ho o pomoc. Úlitbou pro Ukrajinu je už zmíněné potvrzení započítávání prostředků na pomoc (třeba jen finančních) do obranných výdajů, byť se z větší části jedná o potvrzení dosavadní praxe.

Trump naznačil, že by USA mohly v budoucnu Ukrajině poskytnout další systémy protivzdušné obrany Patriot, nicméně řekl, že je jich nedostatek. Nevyloučil ani finanční pomoc, ačkoliv se k ničemu nezavázal. 

Putina označil za „pomýleného“ a připustil, že jeho územní ambice mohou přesahovat hranice Ukrajiny. Stále si však myslí, že se Putin „chce z války dostat“. Bez bližšího časového určení řekl, že s Putinem bude opět mluvit.

V rámci možností tak ze summitu ušitého „na míru“ odjížděli spokojení všichni. Triumfující Trump po návratu hned obrátil pozornost na americká média, která podle něj dostatečně nedoceňují jeho útok na Írán, a na otázky domácí politiky. 

Evropští lídři si oddechli, že první ze čtyř trumpovských summitů NATO přežilo a oni tak dosáhli alespoň taktického vítězství. Nakolik jsou přísliby investic a kolektivní obrany pevné, anebo naopak děravé, prověří v lepším případě čas, v horším zkoušky.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.