KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | V Česku bude zase o trochu hůř, přinejmenším v oblasti důchodů. Ústavní soud zamítl stížnost opozičního hnutí ANO a svým verdiktem posvětil restriktivní opatření vůči těm, kdo odcházeli či plánují odejít do starobní penze dřív, než by odpovídalo oficiálně uzákoněnému věku.
Cílem kroků Fialova kabinetu, přijatých už před dvěma lety, byla snaha zabránit propadu tuzemského důchodového systému do neudržitelného zadlužování. Shodou náhod právě nejnovější data ukazují, že „protizadlužovací“ plán se prozatím průběžně daří naplňovat, neboť penzijní systém přestal být hluboce deficitní.
Z rozhodnutí Ústavního soudu plyne, že zůstávají v platnosti opatření přijatá sněmovnou už v létě 2023, která mj. zkracují možnost odchodu do předčasného důchodu z 5 let (před dosažením oficiálního věku odchodu do penze) na 3 roky a která také ruší – dříve velmi atraktivní – valorizace penzí i v době pobírání předčasného důchodu. Je podstatné zdůraznit, že ÚS řešil celou kauzu spíše po linii procedurální než věcné.
ANO ve své stížnosti napadalo to, že při schvalování důchodových restrikcí ve Sněmovně byl ze strany vládní koalice porušován jednací řád. To soud nakonec uznal, ale současně dovodil, že porušení nebylo tak vážné, aby kvůli tomu bylo nutné zrušit zákon o „zpřísnění důchodů“.
Každopádně je nutno uznat, že soud dal sice v důsledku za pravdu vládě, ale to nemění nic na tom, že v platnosti zůstaly takové změny v důchodové oblasti, které jsou pro důchodce či předdůchodce nepříjemné, neboť (a navíc retroaktivně) zhoršují jejich možnosti ve srovnání se situací, která platila před tím, než Fialova vláda do systému zasáhla a zpřísnila jeho parametry.
Neúprosná ekonomická realita
Bylo by jistě humánnější, pokud by lidé (samozřejmě, pokud chtějí) mohli odcházet do starobní penze co nejdříve, tedy klidně i o 5 let dříve, než stanovuje oficiální úřední důchodový věk – ten mimochodem už nějakou dobu směřuje postupně k hranici 65 let; přičemž i tato hranice byla „prolomena“, když to byla právě Fialova vláda, jež pootevřela stavidla dalšímu pozvolnému navyšování.
A bylo by pochopitelně i ekonomicky výhodnější, pokud by občané mohli do starobní penze odcházet nejenom o 5 let dříve, ale současně i za podpory okamžitých a celkem solidních valorizací. Jenže (makro)ekonomická realita dnešního Česka je neúprosná.
