KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | V minulém týdnu jsem psal o tom, že uplynulo rovných padesát let od natáčení legendárního českého filmu pro děti Páni kluci a že je řada důvodů, proč si toto výročí i film samotný připomenout. Množství téměř výhradně nadšených ohlasů, které mi jako autorovi přišly, mi dalo za pravdu a měl jsem z toho, přiznám se, velikou radost. Současně si filmoví fanoušci ale připomněli i druhé, mnohem větší výročí, a sice padesát let od premiéry velkofilmu Stevena Spielberga Čelisti. Snímku, jenž změnil Hollywood i světovou kinematografii a režisérovi přinesl „nekonečnou slávu“ a potvrzení toho, že se jedná o talent, jaký tu možná v dějinách filmu nikdy nebyl.
Nenápadná „předehra“: Duel
Film Čelisti měl v amerických kinech premiéru 20. června 1975, tedy v předvečer zahájení letní sezóny, a byl to – ve všech ohledech – spektakulární úspěch. Navíc poměrně nečekaný, k tomu se ale dostaneme až později.
Filmoví producenti, krtici a v neposlední řadě diváci zaregistrovali jméno Spielberg poprvé s veškerou vážností již v roce 1971, kdy mladý, sotva dvaadvacetiletý (!) filmař, ohijský rodák Steven Allan Spielberg (* 1949), dostal od korporace Universal Studios, Inc. (jehož součástí byla i společnost Universal Pictures) smlouvu a peníze na natočení čtyř televizních filmů, jež měly ukázat, zda je schopný naplnit potenciál, který v něm producenti vycítili.
O tom, že se pro Universal Pictures jednalo tak říkajíc o „trefu do černého“, ukázal hned první hraný film, jejž pro ni Spielberg natočil. Fakticky se jednalo o „intimní drama“, o svéráznou Action–Thriller Road Movie s názvem Duel z roku 1971 (celý film volně ZDE).
Duel se sice nestal celonárodní senzací, nicméně ukázal, že Spielberg je talent, jakých věru není mnoho. V zásadě jednoduchý (minimalisticky, ale brilantně napínavě pojatý) příběh obchodního cestujícího (vynikající Dennis Weaver), jehož se při cestě za klientem kalifornskou pouští pokouší zabít ve filmu nespatřený psychopatický zabiják v obrovském náklaďáku, v sobě měl všechno, co o několik let později udělalo ze Spielberga komerčně nejúspěšnějšího režiséra v dějinách Hollywoodu a jednoho z nejoriginálnějších a největších filmařů všech dob.
Schopnost natočit drama o – fakticky vzato – jediném hrdinovi, jenž nemá viditelného protihráče, drama, ve kterém režisér pracuje jenom s jeho tváří a s všudypřítomným strachem, a udržet diváka v napětí čtyřiasedmdesát minut, respektive devadesát minut, na které byl snímek rozšířen pro promítání v kinech, svědčila o opravdu mimořádném talentu.
Dnes je Duel právem pokládán za „kultovní“ a jeden z nejlepších televizních filmů všech dob. Když jsem si ho včera večer po moha letech pouštěl, doslova jsem užasl, jak je skvělý, moderní (tj. že vůbec, ale vůbec nezestárnul), „napínavý jako blázen“, režijně naprosto brilantní.
Každý, kdo měl na filmy jen trochu „čuch“, musel již v roce 1971 vědět, že Spielberg je skutečné režisérské eso. Kdy natočí velký, světový film, bylo jen otázkou času (a trocha štěstí).
Jak se rodily Čelisti
Když se zkušení producentští veteráni z Universal Pictures, pánové, Richard Darryl Zanuck (1934–2012) a David Brown (1916–2010), doslechli o románu Čelisti (Jaws) novináře a spisovatele Petera Bradforda Benchleyho (1940–2006), který byl v roce 1974 čtyřiačtyřicet týdnů národním bestsellerem, okamžitě věděli, že je to „látka“ stvořená pro velké plátno („big screen“, jak říkají Američané).
Na počátku zvažovali jako režiséra zkušeného a mnohokrát osvědčeného matadora Johna Eliota Sturgese (1910–1992), kterého znají i diváci v Česku díky jeho remakeu slavného filmu Akiry Kurosawy Sedm samurajů – Sedm statečných (The Magnificent Seven) z roku 1960.
Ve Sturgesův prospěch mluvilo i to, že v roce 1958 zdařile režíroval jiné „mořské drama“ – Stařec a moře (The Old Man and the Sea) podle románu Ernesta Hemingwaye se Spencerem Tracym v hlavní roli. „Tyhle zkušenosti by se mohly hodit“, napsal tehdy Zanuck Brownovi...
Nakonec ale bylo všechno jinak. Steven Spielberg, který pro oba producenty v roce 1974 natočil relativně úspěšný film Sugarlandský expres (The Sugarland Express), kriminálku s komickými prvky, se o „projektu Čelisti“ dověděl spíše náhodou a váhavě o něj projevil zájem; současně se nicméně obával, aby si jej producenti, a hlavně diváci nezařadili do škatulky „truck and shark director“, tj. režisér, který točí filmy a zabijáckých kamiónech a žralocích.
Zejména Brown ale věřil, že Spielberg je schopen natočit „opravdu velký film“ a současně mu řekl, že když natočí Čelisti tak, jak si on myslí, že je natočí, je si jist, že „potom už bude moci dělat jen to, co bude chtít...“
Myslím, že ani tak zkušený producent, jakým byl Brown, neměl představu, jak moc jsou jeho slova prorocká a pravdivá.
Letní blockbuster par excellence
Co všechno stálo za fenomenálním úspěchem Čelistí, jenž trvá dodnes, je snadné vyjmenovat. Jak jsem psal už ve svém článku o filmu Páni kluci, hlavně se muselo všechno, co bylo třeba, „sejít“ dohromady.
Na prvním místě byl již zmíněný Benchleyho bestseller; na druhém scénář, na kterém sice autor knižní předlohy pracoval, ale jemuž „dal filmový život“ až herec a scénárista Carl Gottlieb (* 1938), přítel Spielberga, jenž si ve filmu také zahrál malou roli editora místních novin. Později dokonce o složitém natáčení napsal knížku s názvem The Jaws Log (Deník o filmu Čelisti), který je pro početné fanoušky docela zajímavým čtením o tom, jak kultovní film vznikal.
Příběh o pátrání po vražedném monstru – velkém bílém žralokovi, který terorizuje rekreační městečko Amity, je dostatečně znám, takže ho není třeba vyprávět. K úspěchu pomohl kromě výše uvedeného rovněž výtečný casting: místní policejní náčelník Brody (Roy Scheider, kterého diváci znali například jako parťáka „Pepka Doylea“ [Gene Hackman] z Francouzské spojky), ichtyolog Hooper (Richard Dreyfuss), a hlavně fenomenální lovec žraloků a mořský vlk Quint (Robert Shaw), známý také z filmu Hlubina (The Deep; 1977), který Peter Yates natočil, čistě pro zajímavost, také podle románu Petera Bradforda Benchleyho; výtečně „politicky i lidsky slizký“ byl i starosta Vaughn v podání Murraye Hamiltona.
Všemu ovšem dominovala Spielbergova brilantní režie. Způsob, jakým tehdy šestadvacetiletý režisér (ano, v roce 1975 bylo Stevenu Spielbergovi pouhých dvacet šest let!) zvládl herecké hvězdy (viz výše), s nimiž není nikdy snadné pořízení, jak dokázal měnit tempo filmového vyprávění, střídat napětí a uvolnění, je dodnes, a že je to padesát let, dech beroucí. Když se zkrátka někdo narodí s takovým talentem jako on…
Zajímavé je, že když si Spielberg přečetl Benchleyho román, neshledal ani jednu z hlavních postav sympatickou a navrhoval, aby vraždící žralok na konci vyhrál. To mu ale producenti přirozeně nedovolili a udělali dobře; pro diváky byla dost krutá i Quintova smrt v závěru…
Výsledek byl pro producenty téměř šokují. Film, jehož natáčení přišlo na devět miliónů dolarů, se stal okamžitě „letním hitem“ a celkově vydělal téměř půl miliardy (477,9 miliónu) dolarů. Kromě toho byl nominován na čtyři Oscary (včetně sošky za nejlepší film roku, který ale získal Formanův Přelet přes kukaččí hnízdo) a tři z nich získal (za nejlepší střih, zvuk a dramatickou hudbu), na čtyři Zlaté glóby, na sedm cen BAFTA (včetně nejlepšího filmu a nejlepší režie) a na spoustu dalších cen.
Kritiky byly vesměs (samozřejmě ne úplně všechny nadšené), filmoví znalci psali již tehdy a po letech ještě častěji, že Spielberg svými Čelistmi změnil Hollywood jako málokdo jiný. I proto se Čelisti velmi často objevují v nejrůznějších anketách a žebříčcích nejlepších filmů všech dob.
Také pro Spielberga byly Čelisti ve všech ohledech přelomové, protože si od té doby mohl dělat opravdu jenom to, co chtěl, jak mu předpověděl producent Brown – a že toho, přátelé, bylo. Jenom namátkou se spoustou „vynechávek“: Blízká setkání třetího druhu (1977), Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy (1981), E. T. – Mimozemšťan (1982), Jurský park (1993), Schindlerův seznam (1993), Zachraňte vojína Ryana (1998), Chyť mě, když to dokážeš (2002), Mnichov (2005; můj druhý nejoblíbenější), Lincoln (2012) nebo Fabelmanovi (2022), který miluju nejvíc ze všech, protože je lásce k filmu…
Světový hit a/versus čeští kritici…
Na závěr jednu poznámku pro pobavení. Zatímco nejlepší světoví režiséři i kritikové skládali Spielbergovi za Čelisti jednu pochvalu za druhou, čeští kritikové, kteří se umí ve srovnání s ním i s nimi, s nadsázkou řečeno a jednou výjimkou (viz dále), sotva podepsat, dali filmu u příležitosti jeho obnovené premiéry v roce 1988, jak jsem se dočetl na Wikipedii (o které vím, co je zač, ale tedy zřejmě nemá důvod lhát) tři z pěti hvězdiček (Stanislav Bensch z periodika Záběr), stejně jako Michal Bartůšek (Kino), Miloš Petana (Scéna), Eva Zaoralová (Film a doba, což mě přinejmenším šokuje, protože si ji pamatuji jako vzdělanou a mimořádně inteligentní dámu), zatímco Pavel Melounek (Zemědělské noviny) a Věra Míšková (Rudé právo) dali Čelistem hvězdičky dokonce jen dvě.
Jestli to bylo na příkaz komunistické vrchnosti, nevím, je to možné, protože takhle tupí snad být opravdu nemohli... Jak jsem už napsal: nic to neznamenalo tenkrát a neznamená to nic ani dnes, k pobavení to ale je...
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
