Audioverze
Civilizovaný západní svět se nám kvůli posedlosti tituly před i za jmény jen směje. Všichni ti Ing., MUDr., JUDr., RNDr. a také Mgr. a Ph.D. zaplavili českou společenskou krajinu v míře větší než malé. Tituly jsou zapleveleny hřbitovy, domovní zvonky, pozvánky i vývěsní tabule. A pokud si někdo chce potrkat sebevědomí, na vizitku si napíše tituly zdvojené, například Mgr. et Mgr.
„Titulománie“ je atributem české malosti. Jako by titul určoval lidskou kvalitu jeho nositele, respektive ho zařazoval do té správné společenské vrstvy. A tak – zatímco na největším švédském hřbitově, v Skogskyrkogården ve Stockholmu, mezi sto tisíci náhrobními kameny sotva nějaký titul najdete – i na tom nejmenším českém venkovském hřbitově se to tituly jen hemží.
A pokud titul zesnulý neměl, nechal si vytesat alespoň povolání, které v životě zastával. Například na pražském vyšehradském Slavíně najdeme náhrobek s tímto nápisem: „Antonín Stružný, c. k. poštovní podúředník“, Zkrátka v Česku titul dělá člověka.
Historik Martin Kovář, anglista Ladislav Nagy a novinář Pavel Vondráček reagují na „okurkovou kauzu“ s magisterským titulem ministryně spravedlnosti Evy Decroix.
Vysvětlují, kde jsou kořeny českého společenského tiku – nadužívání titulů, jak se k profesnímu označení staví ve Velké Británii a jak v USA, čím se liší „titulovací kultura“ mezi Čechy a Němci, proč je šlechtický nebo udělený titul někdy společensky přijatelnější než ten profesní a zda u nás titulování slábne, nebo naopak zesiluje. Na několika případech navíc názorně předvedou, kde jsou kořeny trapnosti.
