Česká policie nás plaší terorismem

Česká policie nás plaší terorismem 1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

V pondělí jsme se nejdřív dozvěděli, že ministerstvo vnitra plánuje měnit ústavu. Ústavními zákony se mají ošetřovat zásadní věci, takže co tak důležitého má ministerstvo na srdci? Usnadnit majitelům legálně držených zbraní, aby svou zbraň mohli nasadit při teroristických útocích. Ve vzduchu hned zavoní svařené víno, bratwursty a krev z berlínského vánočního trhu.

Pak na rááádiu Impuls promluvil policejní prezident Tomáš Tuhý. Vyslovil se ke třem aktuálním bezpečnostním událostem. Den před silvestrem v Praze na Letišti Václava Havla nouzově přistálo polské letadlo cestou z Kanárských ostrovů do Varšavy. Podezření na bombu, které způsobil psychicky narušený pasažér, se nepotvrdilo. Včera musela policie u Berouna vyklízet vlak na trati Praha–Mnichov. Opilý cestující nahlásil, jak jinak, bombu, vlak nabral 115 minut zpoždění, než se, jak jinak, zjistilo, že ve vlaku žádná bomba není. Do třetice po vytipovaných veřejných místech v České republice patrolují policisté se samopaly. Střízlivě vzato se tu za pár posledních dnů povedlo navodit atmosféru ohrožení – bez jakéhokoliv reálného ohrožení.

Jmenovaná opatření se jednotlivě dají vysvětlit a snad i pochopit. Jestli si ministr vnitra myslí, že občan na procházce odstřelí teroristu, dobře. Policie samozřejmě nemůže ignorovat nahlášenou bombu. S policisty samopalníky na veřejných místech je to spornější, například londýnská policie bude v metru chodit ozbrojena teprve od letošního roku, a to Londýn na rozdíl od Prahy zkušenost s terorismem má poměrně bohatou.

Co všechna tato opatření posouvá do nepřijatelné roviny, je tón, s jakým je ministerstvo vnitra, policejní prezident a média prodávají veřejnosti. Rádio Impuls v tiskové zprávě zcela vážně píše, že host Kauzy dne Rádia Impuls policejní prezident Tuhý „v uplynulých dnech musel řešit celou řadu složitých bezpečnostních situací“. To jsou slova redakce, takže tady jsou pro změnu přímo slova Tuhého, jak při rozhovoru komentoval planý poplach v polském letadle: „I toto je věc, která se může stát a která se v této době dá očekávat, že může být jakýmsi budoucím signálem.“ A redakce tato Tuhého slova překládá do češtiny pro všední den takto: „Podobné události, jako je přistání polského letounu kvůli bombové hrozbě v Praze, musíme v dnešní době očekávat!“

Jaký rys dnešní doby se tu myslí – teroristické útoky, nebo panika vyvolaná sledováním zahraničního zpravodajství v televizi? Myslím, že se nespletu s odhadem, že akcionismus, jaký sledujeme v posledních dnech, souvisí s masakrem v Berlíně. Ale Praha, natož jiná česká a moravská města včetně Uherského Brodu, který po Berlínu pro jistotu zrušil své vánoční trhy, se v jednom zásadním ohledu od typického západoevropského města liší. Nemají naštěstí muslimské menšiny velké tak, aby v nich džihádisté nalezli podhoubí, bez jakého by většina teroristických útoků nebyla v daném provedení uskutečnitelná. (I Tunisan, který vraždil v Berlíně, se pohyboval po salafistických centrech a mešitách, navštívil či navštěvoval jich podle jednoho policejního odhadu za rok a půl strávený v Německu minimálně deset, v některých údajně i kázal). K nám se islámský terorismus v posledních měsících zeměpisně blíží, přesto cítíme, že naši hranici nepřekoná. A to kromě velké úlevy v některých lidech evidentně vzbuzuje i pocit nenaplnění. V čem tak zásadním se tato lačnost našich státních orgánů a novinářů liší od happeningu Martina Konvičky, který v létě s autem v barvách Islámského státu děsil turisty na Staroměstském náměstí?

Sdílet:

Hlavní zprávy