Souboj malých cruiserů: Benelli 502C vs. Honda Rebel vs. Kawasaki Vulcan S vs. Zontes 310 V

Úvodní proslov Honzise je doslova a do písmene vyčerpávající, a proto se bez dlouhých vytáček vrhnu hned na hodnocení jednotlivých motorek v testu.

Honda Rebel: Chuligán s něžnou duší

S Rebelem jsem z testované čtveřice měl tu čest strávit nejvíce času a netajím se tím, že si za tu dobu Honda dokázala získat mé sympatie. Ukázalo se totiž, že pod drsným až možná trošku temným vzhledem ukrývá velice přátelskou duši. Pro modelový rok 2020 doznal Rebel několik změn – kompletní LED osvětlení, ukazatel zařazeného rychlostního stupně, upravené odpružení a pohodlnější prošívané sedlo. Hodně férová mi přijde cena. Základ za sto šedesát tisícovek je slušná nabídka, a pokud přihodíte navíc ještě deset Palackých, můžete mít identický model v černé barvě s prošitým sedlem a kapotkou, který máme v testu.

Co si budeme nalhávat, u cruiserů je vzhled a cool styl na prvním místě a tady Rebel u mě boduje na celé čáře. Přísný, minimalistický kukuč se zajímavě řešeným LED světlometem, štíhlá nízká silueta, úzká nádrž, minimum lakování, krásná matná černá barva, prostě žádná zbytečná cingrlátka. Z každého detailu je cítit taková ta správná syrovost. Ani by člověk při takovém drsňáckém vzhledu hned nepoznal, že kromě rámu a základních prvků je zde hojně zastoupen plast.

Při pohledu na společnou fotografii všech testovaných biků je poznat, že Honda je ze všech nejmenší. Postavám do 175 cm výšky nabídne příjemný uvolněný posez, krásné malé prošité sedlo nabízí vcelku slušné pohodlí. Řídítka by mohla být širší a stejně tak i zrcátka by mohla být o kousíček více od sebe, není v nich moc dobře vidět. Celková ergonomie bude nahrávat zejména ženám, kterým bude Honda Rebel opravdu slušet. Právě ty nejspíše ocení nízkou výšku sedla 690 mm a s tím spojený fakt, že došlápnou celými chodidly na zem, čímž získají potřebnou jistotu například během častého rozjíždění v městském provozu. Žirafám a žirafákům, jako jsem já, je však Rebel příliš malý. Nejvíce znát je to na úhlu pokrčení kolen. Pro dlouhány Rebel prostě není. A pro spolujezdce to také nebude pravé ořechové. Maličké sedátko a malý prostor pro nohy tak motorku předurčuje pro jízdu sólo.

Minimalistickému pojetí odpovídá také přístrojovka – jeden kulatý budík s inverzním LCD displejem. Zobrazuje rychlost, stav paliva v 11litrové nádrži, spotřebu a dva tripy, hodiny a nově také zařazený kvalt. Zklamáním je špatná čitelnost na ostřejším slunci, tím spíš, když vím, že podobný inverzní displej na jiných Hondách bývá čitelný naprosto bez problémů. Přepínání a nastavení údajů na palubce se provádí dvěma „tykadly“ na budíku. Vše funkční, jednoduché a bez zbytečností. Spínací skříňka je umístěna pod levou stranou nádrže.

Stroj se svými sto devadesáti kilogramy je Rebel druhým nejlehčím v testu, navíc má hodně nízko umístěné těžiště, což umožňuje velice snadnou manipulaci na místě i krásnou ovladatelnost během jízdy ať už pomalé, či rychlejší. To asi opět bude nahrávat holkám, ženám a dívkám.

Nově přepracovaný podvozek není žádná měchuřina, ani pojízdná lavice, ale je sympaticky tuhý a zároveň pohodlný. Tady na sobě Rebel fakt zapracoval. Díry a výmoly na silnici zvládá s přehledem a musí to být už sakra velký kráter, aby to člověk pocítil na svých zádech. Pořádné balony v bobberovském stylu na šestnáctkových ráfcích pak už jen zapadají do navozené atmosféry.

Uvnitř Rebela se ukrývá kapalinou chlazený řadový dvouválec převzatý z řady CB500, ale s odlišně naladěnou elektronikou pro větší krouťák v nižších otáčkách. Výsledkem je 34 kW při 8500 ot/min a 43,3 Nm při 6000 ot/min. Hodnoty na papíře nevypadají nijak závratně, ale důležité je, že v praxi se motor chová velice příjemně. Vlastně i samotná jízda na Rebelovi je velice příjemná a poskytuje ten správný intenzivní prožitek. Žádné rychlostní rekordy, ale jen tak si proplouvat krajinou za krásného zvukového doprovodu dvouválce a užívat si tu ryzí jednoduchost, naslouchat zvuku motoru a sledovat krásu kolem nás. Jasně, nečekejte mamutí zátah osmnáctistovky, ale pokud po něm nebudete chtít kdovíjaké zázraky, motor se vám odmění plynulým tahem z nízkých otáček.

Rebel se dobře cítí ve městě, kde se bude snadno ovládat a na semaforech za sebou nechá nejeden silnější stroj. Ještě více mu sedí klidná jízda po zakroucených okreskách či průjezdy vesničkami klidným cestovním tempem. Prostě nic neřešit a jen otáčet heftem a užívat si tu nádhernou svobodu. Abyste si nemysleli, že Rebel je nějaký lenoch, to určitě ne, když se mu poručí, na dvojku uhání přes kilo, na trojku dá přes stodvacet. Maximálku jsem ani nezkoušel, protože Rebel se pro polykání kilometrů s vytočenou šestkou ani nehodí. Tady je to prostě o pohodě, čemuž odpovídají také kotoučové brzdy na obou kolech, s dvoupístkovým třmenem vpředu a jednopístkovým vzadu. Nejde o žádnou divočinu, ale brzdí tak akorát pro tenhle typ stroje. Perfektně se dávkují a mají hodně nízké ovládací síly. Páčky přední brzdy a spojky nejsou nastavitelné. A pokud by se přeci jen někdo náhodou vašemu malému černému broučkovi vysmíval, setřete ho jednoduše údajem průměrné spotřeby od 3,5 do 4 l/100 km.

Honda Rebel je jedním z baiků, který si vás dokáže podmanit a není problém se do něj zamilovat. Není dokonalý, ale má v sobě kouzlo osobnosti, kterým těch pár chybiček mistrně zastíní. Rebel mi učaroval nejen svým cool vzhledem, ale i svou nezáludnou přátelskou duší, kterou pod ním skrývá. Přiznám se, že po dobu parkování v garáži jsem se šel na Hondu několikrát jen tak náhodou podívat J. Bohužel bikeři a bikerky vyššího vzrůstu se budou muset poohlédnout někde jinde, pro ně bude stejně jako pro mě Honda malá, což je moc velká škoda.

Kawasaki Vulcan S: Pan cestovatel

V naší testované čtveřici je Kawasaki zkušeným matadorem, alespoň co se věku týká. Díky většímu a výkonnějšímu motoru se z této skupinky trošku vymyká. A jestliže Honda Rebel v našem testu zastávala roli nejmenšího stroje, tak Kawasaki Vulcan se nachází na opačném konci, je ze všech testovaných strojů největší, nejtěžší a také nejdražší. O padesát tisíc více než za Hondu už je celkem dost, ale zase se tu bavíme o šestsetpadesátce, takže najednou vyšší cenovka dává smysl. I když jako jediná mašina v testu nemá kompletní LED osvětlení, což se v dané cenové kategorii už moc často nevidí.

Přestože na designu je pokročilý věk již maličko poznat, jako taková má i dnes určitě stále co nabídnout, čehož jasným důkazem jsou prodejní čísla. A právě na téma vzhled a design jsem během testování od kolegů z redakce zaslechl názor, že jim Kawasaki připadá už moc zastaralá. Mně se ale i po těch letech stále líbí, i když se dokážu vžít do role mladíka, pro kterého bude Vulcan příliš usedlý.

Hned po usednutí za řídítka se na Kawě cítím jako na opravdovém a pořádném cruiseru. Všechno mi zde přijde takové větší a bytelnější než u ostatních soupeřů. Řídítka jsou vytažená hodně nahoru, nohy daleko vepředu – ergonomie, která mně osobně naprosto vyhovuje. Moc se mi líbí, jak je motorka pěkně štíhlá v místě kolen. Vulcan nabízí ze všech čtyř mašin nejvíce místa a pohodlí, v jeho sedle se cítím nejlépe. Je nízko umístěné (705 mm – o chlup výše než Honda) a potěší i menší postavy, které pohodlně došlápnou oběma nohama na zem. Pro nalezení vhodné polohy Kawa disponuje stupačkami nastavitelnými do tří poloh. Více než u zbylých baiků je zde myšleno i na spolujezdce, kterému Kawasaki nabízí plnohodnotnou sedačku a slušný prostor. Na rozdíl od Hondy má Vulcan perfektní výhled ve zpětných zrcátkách. V jediném sedle Kawasaki mám pocit, že bych na ní mohl pohodlně vyrazit až na kraj světa. Oproti Hondě jsou znát i větší kola, vpředu 18“ a vzadu 17“. Kawasaki ve srovnání s Hondou o něco pohodlnější.

Jednoduchá a přehledná přístrojovka Kawasaki je kombinací analogového otáčkoměru a LCD displeje. Z mého pohledu vlastně ideál. Kaplička přístrojů svým vzhledem a provedením sice není právě symbolem krásy, ale z funkčního hlediska jí vlastně nelze nic zásadního vytknout. Přepínání údajů gumovými čudlíky na přístrojovce mi v dané cenové kategorii připadá dost staromódní, ale jinak to vlastně ničemu nevadí. Nastavitelné páčky jen dokreslují pečlivost, kterou Vulcanu u Kawasaki věnují.

Motor je osvědčený řadový dvouválec známý z malého Versyse, takže je jasné, že se svým výkonem 45 kW nám do testovací flotily až tak úplně nezapadá. Dle očekávání má oproti svým konkurentům největší svaly. Všem dokáže ujet, ale rozdíly nejsou až tak velké, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mě si získal takovou svou univerzálností. Při jízdě na kochačku v nižších a středních otáčkách je úžasně kultivovaný, a pokud se s ním chcete povozit více sportovněji, dokáže se ve vyšších otáčkách slušně rozparádit. Mým představám o cruiseru odpovídá motor Vulcanu nejvíce. Čtrnáctilitrová nádrž bude nahrávat i delším výletům. Pro objektivitu testu je ale nutné říci, že tady nevystačíte s řidičákem A2 jako u ostatních konkurentů, nicméně i na těch 35 kW se dá Vulcan S bez problémů nechat seškrtit.

Kawasaki dokáže být nesmírně pohodlná a zábavná zároveň. Přestože je z celé čtveřice s přehledem nejtěžší, na samotné jízdě to není kupodivu nějak výrazně znát. Motorka je skvěle ovladatelná, poslušná a člověk si s ní užije sérii zatáček stejně jako korzování po městě či let nízko při zemi na dlouhých rovinkách. Na horších cestách z vás určitě nevytřese duši, její podvozek je komfortní a jistý zároveň a působí na mě jako největší univerzál v testu. Vzadu lze měnit předpětí pružiny v sedmi stupních.

Benelli 502C: Sportovec tělem i duší

Při pohledu na pěkně rostlý sportovní cruiser Benelli mám pocit, že motorka si k nám do testu jen na chvilku odskočila z natáčení filmu Hvězdné války. Jsem v tomto směru spíše „konzerva“, a proto mě osobně vzhled Benelky až tak neokouzlil. Obzvláště hlavní světlomet už je na mě moc sci-fi. Ale abych jen nehudroval, hnědá barva Italce moc sluší a z naší testované čtyřky působí nejvíce sportovním dojmem. A také je jí pěkný kus.

Ani pro úplného laika nebude až takový problém rozpoznat jižanský původ, protože vše je pěkně propracováno do posledního detailu. Přesně to Italové prostě umí. Krásně designově ztvárněné je sedlo, nabízí však plnohodnotné místo pouze pro řidiče. Také designová zrcátka sice vypadají efektně, ale za cenu horšího výhledu. Na to, že se jedná o italskou mašinu, je zde slušná kvalita zpracování. Výbavou patří Benelli v testu k tomu lepšímu – za zmínku stojí full LED osvětlení, padáky, nastavitelná páčka brzdy. Cena za to všechno 169 900 Kč mi rozhodně nepřijde nějak přemrštěná. Náš „kousek“ měl navíc příplatkový hodně užitečný tankvak pro uložení drobností.

Podobně jako Zontes, tak i Benelli hraje hodně na sportovní notu. A je to poznat hned po usednutí do sedla. Pozice řidiče za řídítky a celková ergonomie jsou dost odlišné od svých konkurentů a nebudu lhát, když řeknu, že tady mi „Benellka“ úplně nepřirostla k srdci. Sedí se tu hodně vysoko, a přestože se jedná o poměrně velkou mašinu, nenalezl jsem za celou dobu testu úplně tu správnou pozici, která by mi vyhovovala. A nezachránila to ani skvělá a v testu nejširší řídítka a štelovatelné přední stupačky. Obvykle mám rád, když má motorka pořádnou „bandasku“, ale tady mi tvarování velké nádrže docela vadilo. Na druhou stranu velký objem nádrže 21 l společně s velkým dojezdem na jedno tankování může Benellce závidět nejedno cestovní enduro.

Naopak přístrojovka v testu patří k těm hezčím a propracovanějším. Tvoří ji barevný TFT displej, do kterého se povedlo vtěsnat spoustu údajů (rychlost, zařazený kvalt, otáčky, palivoměr, teplotu chladící kapaliny), takže nastavovat se dají vlastně pouze dva tripy a hodiny. Alespoň že se nechají přepínat a nulovat tlačítkem na pravé straně řídítek. Naprostou spokojenost mohu vyjádřit s čitelností jednotlivých údajů.

Nejlepší z celého bajku mi přijde motor. Objemem rovná pětistovka se dvěma válci dává největší výkon 35 kW při 8500 ot./min. Svým zvukem vzdáleně připomíná tříválcovou Yamahu Tracer a díky svému výkonu dokáže udělit 217 kg vážícímu motocyklu přesvědčivou dynamiku. Jen mi k tomuto typu motorky moc nesedla výkonová křivka, kdy motor od nízkých otáček těsně nad volnoběhem obstojně zabere a kolem čtyřky na otáčkoměru mu maličko dochází dech. Naštěstí se motoru po překročení šesti tisíc vrátí chuť do života a zůstane mu až do omezovače. Pětsetdvojka chce prostě točit, točit a točit. Charakteristika motoru tak nadchne zejména sportovně založené řidiče, kterým nebude nutnost častého řazení díky nakrátko poskládaným kvaltům. Ale, co, je to přeci sportovní cruiser a tato vlastnost se k němu perfektně hodí.

Ruku v ruce se sportovním výrazem Benelli jdou její brzdy. Přední s dvojitými plovoucími kotouči o průměru 280 mm a zadní s kotoučem o průměru 240 mm odvádí skvělou práci. Přestože v testu ani jedna motorka nebrzdí špatně, dle mého názoru Italka brzdí o něco lépe než její soupeři. O co víc mě nadchly brzdy, o to méně mě okouzlil podvozek. Motorka je na můj vkus moc tvrdá, což lze ocenit na hlaďoučkém asfaltu, ale na českém tankodromu nikoli. Na druhou stranu vás hodně pobaví v zatáčkovitých pasážích, které projíždí s obdivuhodnou jistotou. Sportovní šmrnc Benelli podtrhují hliníková paprsková sedmnáctipalcová kola.

Celkově na mě působí Benelli jako horkokrevná Italka, která osloví spíše sportovně založené jezdce. Pokud preferujete jako já více pohodlí před adrenalinem, raději zkuste zapátrat po něčem jiném.

Zontes 310 V: Elektronické rodeo

V naší skupince největší benjamínek. Na rozdíl od dvou japonských konkurentů tady slova sport a moderna nejsou jenom plané řečičky. Ano, Zontes 310 V je svým pojetím opravdu sportovní cruiser. Po designové stránce je to maličko divočina. Na druhou stranu nejen díky výrazné červené barvě vnáší do testované čtyřky takový svěží vítr a mladickou energii a vlastně se mi i docela líbí. Mladým řidičům by se přesně takovéto ztvárnění cruiseru mohlo zalíbit. Působí svěže, lehce, moderně a v testu se chlubí zdaleka nejnižší cenou 119 900 Kč a nejvyšší výbavou. Ta čítá například bezklíčkové zapalování, kompletní LED osvětlení, USB nabíjení, LED displej, nastavitelné přepákování pro řidiče, integrovaný padací rám a opěrku spolujezdce. Třešničkou na dortu je pak krásné červené podsvětlení ovladačů. Přestože tady najdeme v hojné míře plastové díly, nepřijde mi Zontes špatně zpracovaný, ba nopak.

Poprvé jsem na něj přesednul z Rebela a musel jsem se až smát, jak je tu všechno jinačí, chvilku jsem mával nohama ve vzduchu, než jsem našel stupačky. Ale po chviličce jsem zorientoval a posez mi přišel moc fajn, je to jen o zvyku. Oproti Rebelu a Vulcanu se tu sedí trošku jako na kozlíku. Líbí se mi tak akorát široká řídítka. Z našich cruiserů je dle očekávání bezkonkurenčně nejlehčí, a proto se s ním také nejlépe manipuluje na místě, což z něj dělá takovou malou městskou štiku.

Barevná LED přístrojovka mě vzhledem k nejnižší ceně motorky hodně mile překvapila a vlastně se mi ze všech obrazovek líbila nejvíce. Pěkný vzhled, zobrazuje čitelně všechny potřebné údaje, má několik možností zobrazení a ovládá se tlačítky na řídítkách. To se bohužel nedá tvrdit o zbytku elektronické výbavy. Právě tady více než kdy jindy platí, že méně znamená někdy více. Celá nálož elektroniky na mě působila hodně cirkusovým a laciným dojmem. A navíc tento elektronický cirkus dokázal chvílemi nepěkně pozlobit. Motorka na mě každou chvilku blikala, houkala, zámky se odemykaly, zamykaly a mě to neskutečně rozčilovalo. Je to docela škoda, protože v případě spolehlivého fungování by se jednalo o užitečné pomocníky, například bezklíčkové startování a elektrické otevírání nádrže či automatické uzamykání zámku řídítek. Dle vyjádření prodejce se však jednalo o jeden konkrétní nepovedený kousek.

Jak název motorky napovídá, pohon Zontesu obstarává nejmenší motor v testu, navíc jediný „jednobuch“. O to více jsem byl překvapen, že až takový rozdíl, jaký jsem očekával mezi třistadesítkou a ostatními stroji, to zase nebyl. Motor je naladěn spíše na sportovní notu a svůj nevelký výkon 26 kW doháněl tenhle mrňous svou chutí do otáček. Samozřejmě že zbylé tři stroje Zontesu ujedou, ale když jej chytnete pěkně pod krkem, drží se jich statečně. Pomyslné nůžky se více rozevírají až v rychlostech nad 100 km/h, kdy menší výkon už je prostě znát. Ale ono to na nějaké bláznivé lítání stejně není. Ptáte se proč?

Tím se dostávám k nejslabšímu místu celé motorky, a tím je podvozek. Naladění dvojice zadních tlumičů se tvůrcům moc nezdařilo. Jízda na nerovnostech se podobá spíše jízdě na divokém býkovi. Motorka se stále houpe a houpe, ale netlumí. Ono to zpočátku nevypadalo až tak zle, ale když jsem v okolí Sedlčan s motorkou vlítnul do několika po sobě jdoucích zatáček, dost mě odezva Zontesu vyděsila. Od té doby jsem už k němu přistupoval s mírnou nedůvěrou. Je to strašně velká škoda, protože nebýt tohoto „faux pas“, tak by se jednalo o vskutku příjemnou motorku. Alespoň mají kluci v Číně nad čím přemýšlet, prostoru pro zlepšení je tu dost a dost.

Závěrečné zhodnocení

Počáteční zadání, postavit proti sobě čtyři malé sportovní cruisery, potvrdilo známé rčení, že když každý dělá totéž, nemusí to být totéž. Vezmu to pěkně popořádku – pokud nebudu brát v úvahu malý podvod s větším objemem motoru, jasným vítězem se v mých očích stává Kawasaki Vulcan S. Přijde mi jako celkově nejvyváženější a nejuniverzálnější cruiser v našem testu. Je pohodlný, rychlý a zábavný. Honda Rebel si mě získala svým super cool vzhledem a svou nezáludnou přátelskou povahou. Určitě není dokonalá, ale má v sobě charisma, které ostatním bajkům v testu chybí. Začátečníci, dívky a ženy z ní budou nadšeni. Škoda jen, že svou velikostí nebude pro každého. Suverénně nejlevnější Zontes mě hodně mile překvapil. Nedá se mu upřít snaha vetřít se do společnosti zkušenějších borců. Bohužel mu to kazí ne právě dobře fungující podvozek a poblázněná elektronika. Jinak za ty peníze zajímavý motocykl. Přestože miluji italskou produkci, k Benelli jsem si moc cestu nenašel. Hlavním důvodem je ergonomie a celkový pocit z tohoto stroje. A nezmění to ani skutečnost, že pětsetdvojka má skvělý motor a nejlépe v testu brzdí.

Informace o redaktorovi

František Hadt (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 193 cm
Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Fuka - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE