KTM 890 Duke R vs. Triumph Street Triple RS: Chuligáni pro fajnšmekry

KTM 890 Duke R. Papírové hodnoty jsou hodně lákavé, přesto tahle motorka v mém skromném seznamu letošních přání tak nějak zaostávala. Asi ji zastínil její větší brácha a všechny ty ostatní nadlitrové mašiny, možná za to může i loňský test sedmsetdevadesátky. Na tu jsem se strašně těšil, byla skvělá, ale díky jejímu přespříliš digitálnímu plynu a dalším několika drobnostem to pomyslný vrchol loňské sezóny nebyl. Duke R tak na sobě neměl deku přehnaného očekávání, přišel uvolněný a s naprostou lehkostí mě rozsekal. Ani teď, několik týdnů po testu, se mi nechce věřit, že se ta motorka tak moc změnila! 790 byla skvělá, lehká, ovladatelná, dokonce si pamatuju, že jsem o ní řekl, že to je nejlépe zatáčející motorka celé sezóny. A k tomu jí samozřejmě nechyběl dostatek výkonu pro hromadu ilegální zábavy. V Mattighofenu ale asi ovládají černou magii, protože Duke R je oproti tomu zlo. No, nebudu přehánět, ale prostě „to“ má v sobě. Je to ten druh motorky, která vás neustále poňouká k nekalostem, na rameni vám vykouzlí čertíka a ten vám do ucha neustále šeptá: „Zvedni to na zadní! Dej tam ještě víc plynu ať se to kolo zvedne! Zmáčkni tu brzdu víc, ať jedeme po předním! A co takhle vymalovat tlustou čáru zadním kolem?!“. A z toho jsem v sedmém nebi, protože takhle už se dneska motorky nedělají. To si může dovolit jen „Ready to Race“ KTM, která byla vždycky trochu jinde a zatímco ostatní dělají motorky co nejpřívětivější, milé, na plynu jemné, KTM tam pošle tuhle pecku, kde máte všechno hned z první ruky. Všechno je ostré, všechno máte hned a máte toho hodně.

Přiznávám bez mučení, dostal mě

Tak třeba motor. U 790 mi vadila odezva plynu. Na nejostřejší mapu Track se v podstatě nedalo jezdit po městě, na rozbité silnici hrozně cukala, na ostatní mapy tam byly hrozně cítit jedničky a nuly a i když byl silný, nebyl to takový ten rabiát. Jestli neoceníte fotky vyvolané z filmu na papír, biják v kině točený na kinofilm a písničku puštěnou z desky, asi vás jeho odezva trápit nemusí, já jsem ale fanda analogu, a tak mi ta digitálnost prostě vadila. A 890 R je oproti tomu úplně jinde. Celou dobu jsem jezdil na nejostřejší mapu Track, liboval si v odezvě a neměl jsem nejmenší důvod měnit. Ještě o fous by to teda mohlo být lepší, třeba jako na velkém vévodovi, ale i takhle to byla velká paráda. To je ale jenom drobný dílek do skládačky, kde je 121 koní a 99 newtonmetrů, které jsou zatraceně cítit! Odezva na plyn totiž není přehnaně uhlazená a umírněná, jak otočíte plynem, tak to tam máte. Otočíte prudce, a jdete na záda. Trhnete plynem na trojku na lehounké vlnce, a jdete na záda. Okamžitá přímá reakce potentního motoru, který chce, abyste za něj tahali. Taká 790 nebyla, byla hodnější. Střed „erka“ je hodně parádní a je to hlavní devíza tohohle motoru. Příval krouťáku je návykový a výjezdy ze zatáček jsou plné nadšení a rychlosti, přitom motor táhne i těsně před omezovačem. Moderní dvouválce jsou často postavené na krouťák, kde si užíváte spodek a střed, ale moc se jim nechce do vrchu, dnes už jsou ale častěji naladěné na výkon v otáčkách, a tam už zase není ten pověstný úder kladiva. Tenhle vévoda ideálně kombinuje oba dva světy. Co je ale nejlepší, jeho výkon jde využít. Tady je mnohem víc příležitostí otočit plyn nadoraz, než když jedete na velkém Supervévodovi. Jeho mocných 140 Nm je šílených a jsou návykový, ale na silnici je i ta necelá stovka dost na to, aby ve vás probudila to, o čem jste ani netušili, že v sobě máte.

Sto kubíků navíc + pár drobností = jiný motor. Hlavně ale tleskám za vylepšený ride-by-wire

Vážně bych se „spokojil“ s malým Dukem, i v něm je dost divokosti a navíc je tu jeho ovladatelnost. Jestli byla 790 nejlépe zatáčející motorkou, tak už nevím, co je 890. Lehce pozměněná geometrie, posez a podvozkové komponenty opět posunuly Duka R o level výš. V jeho sedle není nic nemožné, neexistuje zatáčka, kterou byste neprojeli a rychlost, ve které byste ji neprojeli. Ta motorka zatáčí tak rychle, zároveň čitelně a dává k tomu tolik důvěry, až je to skoro nebezpečné. Nájezdové rychlosti se zvyšují, s nimi úhly náklonu, rychlost zatočení a do hlavy se mi dere pořekadlo o džbánu a utrženém uchu. Jak je návykové točit plynem a dělat s Dukem všude bordel, tak stejně návykové je jezdit rychle v zatáčkách. Ideálně rozmotat trojku, čtyřku, sáhnout po páčce brzdy a nechat jedním prstem pořádně zakousnout Stylemy do velkých 320mm kotoučů. Kdo k tomu bude mít dost odvahy a umění, aby si zapnul mód supermoto, skopnul kvalty se spojkou a poškádlil zadní brzdu do elegantního smyku, bude na pokraji nirvány. Ta se naplno rozjede se sklopením stroje a následným opuštěním vinglu při sázení dalších rychlostí bez ubrání plynu. Přitom si Duke pěkně zapráská do výfuku, který má celkově dost povedený zvuk. Jen ten jeho tvar není nic moc, to si vyloženě koleduje o laďák. V zatáčkách je to hodně fascinující mix ovladatelnosti a stability, co namíchali v KTM, protože ani při ostřejší jízdě není známka po nervozitě stroje. Žádné vrtění řídítky, houpání, kopání, vlnění, prostě jen skálopevná jistota a přesnost, přitom je tu stále ta ovladatelnost supermota. Možná dokonce lepší, když přihlédnu k nedlouho poté testované Husqvarně 701 Supermoto, a to prostě chcete! A úplně nejlepší na tom je, že ani nemusíte letět jako pako, abyste si tu ovladatelnost užili. Už jen kličkování ve městě mezi čárami je radost.

Krom výfuku mě nebaví ještě světlo a držák RZ, který v dešti stejně moc nefunguje

Jenže je to všechno něco za něco, i když Duke R kupodivu není nekompromisní jednoúčelové nářadí. Teda samozřejmě záleží, jakou máte náturu a jak na něj koukáte. Ano, na cestování po dálnicích to nebude a vlastně pořádně ani na rychlých rovných okreskách, protože tu hodně fouká. Posez je hodně specifický a chce to zvyk, hlavně pokud jste odkojení klasickými naháči. I když sedíte až za vysokou nádrží, pocitově sedíte spíš na ní, hodně nad předním kolem a dost to připomíná supermoto. Na druhou stranu je to ale pořád o něco sportovnější než třeba na Yamaha MT-09. Řídítka mají tu správnou šířku a už usednutí do sedla prozradí, že je to ryzí sporťák, protože je dost vysoko a jeho tuhost připomíná plast, který je hned za ním. Pod sebou nemáte skoro žádnou motorku, mezi kotníky je parádně štíhlá a koleny skoro nemáte co obejmout. Překvapivě je tady dost prostoru pro nohy, nejsou extra zalomené, méně je ho už na samotném sedle. Se svými 183 centimetry jsem seděl vlastně skoro pořád opřený o krovku. Motor ale překvapivě skoro vůbec nevibruje, ochotně se sbírá i z nízkých otáček a nedělá mu problém konstantní pomalá jízda, takže přejezdy městem nejsou vůbec problém. Ale pořád je ten jeho temperament cítit, ne že ne, a kdo nemá pořádně vycvičenou pravačku, možná mu přijde při běžném užívání až moc hrrr a přece jen trošku ucukaný.

Je to jiné, je to sportovní, funguje to a je to překvapivě použitelné

Stejně tak by někomu mohlo přijít moc tuhé nastavení podvozku, jenže pořád na tuhle motorku musíme koukat jako na ryzího sportovce. Já osobně mám rád tužší pozdvozky, které dávají jasnou odezvu, a upřímně jsem byl překvapený, jak je tohle odpružení i přes svou tuhost poddajné, tím spíš když se po uvelebení do sedla ani nehne. Dá se s ním lítat i na našich okreskách bez problémů, není to žádná tuhá uskákaná pryčna, takhle by měl kvalitní sportovní podvozek vypadat. Takže je to hlavně o tom, jak na motorku koukáte. Jestli jako na univerzálního naháče střední třídy pro každý den, tak pro vás pravděpodobně bude moc divoký, akční, tvrdý, nervózní, bude vám dávat až moc informací a bude i docela nepraktický, tím spíš, když vedle něj bude stát Triumph. Pokud na něj ale budete koukat jako na sportovní motorku pro adrenalinové ježdění, tak tady moc chyb nenajdete. Já mu dokonce odpustím i to, že ve srovnání s Triumphem vypadá hůř, i když je to díky barvám pořád o chloupek lepší jak 790. Ovladače jsou ale pořád o dost horší než u Triumphu, displej je menší, méně nápaditý, na přímém slunci se blbě čte a celkově z motorky tak nějak míň cítíte, za co jste svoje peníze utratili. Jenže pak se svezete, a všechno je zase v pořádku.

Snaha tu je, ale prémiovost Triumphu nebo jiných značek tu ještě taková není

Zato Street Triple, to je velká paráda, už když na něj koukáte. V téhle černé ne tolik jako ve stříbrné, ale i tady jsou typické britské detaily k nakousnutí. Je to decentní a krásné. Zatímco KTM je pro adrenalinové fajnšmekry, Triumph je pro ty, co ocení vytříbenost po všech směrech a začíná to právě u vzhledu a detailů. Ovladače na řídítkách, zrcátka, šroubky nebo výfuk, to všechno je o úroveň před KTM. Jestli ne o dvě. Nebo třeba budík, který je větší, barevnější, jemnější, s nastavitelným sklonem, ve finále ale také blbě čitelný. Zatímco na KTM je problém sluníčko, tady samotná grafika. Už jsem ji kritizoval ve Španělsku a jsem rád, že mi Prochy dává za pravdu. Někdy se holt to neustálé zlepšování jednoho a toho samého může zvrtnout.

Bez komentáře...

To naštěstí neplatí pro jízdu, před kterou mě teda čekal malý šok. Že bude už na první usednutí působit Triumph jako klasičtější naháč, to jsem čekal, ale že budu mít nohy víc vpředu a budou mít míň místa, to už ne. Ale je to pořád dost dobré, no, vlastně je to úplně normální, jen ne pro kluky v oranžových košilích. Řídítka jsou taky parádní a pozice vrchní poloviny těla je taky dost vzpřímená, což potvrzuje nápor vzduchu v rychlostech nad 120. Ale ten motor, to je krása. Už jeho chod na volnoběh a odezva na plyn, to naprosto odpovídá uhlazenému vzhledu a celkovému citu pro detail. KTM má sice hezkou reakci na přidání a ubrání, ale Triumph je v tomhle ohledu zase o kus preciznější. Dost možná za to může architektura motoru, ale tady je to spojení s pravým zápěstím ještě přímější. Navíc je tu jeho krásný soundtrack, ten nakřáplý zvuk tříválce se jen tak neomrzí. První usednutí je ve finále v pozitivním duchu a to se týká i výkonu motoru, protože jsem to upřímně čekal horší. Tři válce, o dvacet newtonmetrů míň, ale jede to dost, nemusíte mít strach.

Hned na první dobrou je to všechno víc "normální"

Jen to chce logicky trochu jiný styl a není to takové hurá divadlo. Na KTM otočíte kdykoli plynem a ona hned vyrazí, Triumph na otočení zareaguje klasickým rychlým, ale jemným vytáčením řadového motoru. V zatáčkách to chce mít dobře odřazeno a držet motor ve vršku, jinak Prochy zaburácí na KTM a hned je o pár metrů dál. Ale jakmile držím pomocí toho nejjemnějšího quickshifteru motor ve správných otáčkách a často jedu nižší kvalt, jsem naprosto srovnatelný soupeř a ještě se náramně bavím ze ždímání i těch nejposlednějších otáček. Stejně tak se bavím při zatáčení, kde je to opět hodně vyrovnané. Triumph je i v téhle disciplíně o chlup mírnější a přívětivější. Představte si to asi tak, jako kdyby KTM měla pneumatiky do špičky a Triumph pěkně dokulata. KTM je bleskurychlá, až to možná pro někoho může být moc. Pro něj je tu pak Street. Rychlý, hbitý, lehký, krásně čitelný a stabilní. V rukách a v pozadí mám hromadu citu, díky tomu se cítím jistě a i v utažených zatáčkách tlačím na Prochyho a jeho hbitější KTM. Dovolím si zkrátka hodně hned od prvních metrů, což je známka dobrého kámoše, co ke mně skrz o chloupek měkčí podvozek a sedlo pouští jen ty informace, které potřebuju. Taková drobnost, která dokazuje skvěle navržené a vyvážené šasi je absence tlumiče řízení, který tu prostě nepotřebujete.

O fous měkčí pořád znamená dost sportovní

Vlastně je to přesně tak, jak jsem čekal. KTM je ortodoxní ostré nářadí, kde máte všechno nefiltrované, z první ruky. Triumph je velmi vyrovnaný soupeř, který je o něco jemnější, přívětivější, díky tomu asi taky univerzálnější a mnohem víc si zaslouží zařazení do zmiňované střední třídy. Vlastně bych se ani tolik nebál ho doporučit někomu méně zkušenému. O to víc mě překvapují vibrace, které nastupují už od 6000 otáček a jsou znát hlavně v řídítkách. Vůbec by mi u sportovní motorky nevadily, dokonce kdyby tolik vibroval Duke, mávnul bych nad tím rukou. A i když ani tohle není motorka na dálnici či cestování a při svižném ježdění vám vyloženě vadit nebudou, tak tady v tom konceptu „dokonalosti“ to je vedle budíku druhý černý puntík. O to víc vynikne vedle oranžového pankáče, kterýmu je všechno jedno, ale vibruje méně.

I když je rozumnější, tak to neznamená, že neumí zazlobit

Celkovou náturu motorek potvrzuje i jejich elektronika. KTM je vlastně bezchybná. Kontrola trakce vám nekecá do ježdění po zadním kole, ABS vám v režimu Supermoto dovolí jezdit po předním kole nebo smykovat zadním, jeho zásah jen tak nevyprovokujete a vlastně o nějakých asistentech ani nevíte. Rychlořazení je také naladěné na jedničku, ale přeci jenom ne tak dokonale, jako u britského konkurenta, takže ho budete používat hlavně při svižné a sportovní jízdě. U Triumphu bude v permanentní akci, protože tady je úplně jedno kolik má motor otáček, jestli táhne, brzdí nebo jede konstantně. Odezva na páčce je jemňounká, až to možná může být pro někoho moc, ale stejně se vám nestane, že byste trefili falešný neutrál. Ostatní elektronika je ale o něco horší. Může za to zmiňovaná absence IMU a celkově je k výtržnostem méně benevolentní. Pro zapnutí okruhového režimu nebo toho programovatelného musíte zastavit, kontrola trakce není v režimu Sport příliš přívětivá k ježdění po zadním a ABS je také přísnější a dokáže plácnout přes ruku. Na silnici je to ale i při sportovní jízdě v 90 % v pořádku a okruhový režim posune toleranci pomocníků ještě dál, navíc jdou povypínat. Po spárování s telefonem si tu navíc můžete nechat promítnout na displej příkazy z navigace. Už jsem říkal, že je Triumph univerzálnější?

I tady je to vyrovnané. Každý má v něčem navrch, každý někde chybuje

Takže co z toho všeho plyne a vypadne nám z toho vítěz? Mně ano. Je to KTM 890 Duke R. Miluju jeho divokost, hravost, zábavnost, to jak neustále chce dělat blbosti, jak je rychlý, přesný a dá se do něj opřít. A i když je pro mě dost použitelná i v běžném světě, pro někoho to může být pořád hodně vyhraněná motorka a někdo nemusí s přihlédnutím k ceně zkousnout její detaily. Zvlášť vedle Street Tripla, který je hezčí, příjemnější, uhlazenější, hladší, ale pořád dostatečně sportovní a rychlý. Takže je to o prioritách, což vlastně potvrdí i Prochy ve své kapitole.

U mě vítězí KTM

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Který model byste si vybrali vy?

1. KTM 890 Duke R
   Hlasováno: 49x
2. Triumph Street Triple RS
   Hlasováno: 44x

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE