Velký test terénních dobrodruhů: Tuareg vs. DesertX vs. Norden vs. Ténéré World Raid

Text: Vláďa Novotný , Jan Rameš , Honza Zajíček , Míra Lisý | Foto: Jiří Jevický | Video: Jarda Ducháček , Honza Zajíček | Zveřejněno: 1.9.2022 | Zobrazeno: 44 106x

Kapitoly článku

Psát u opravdových cestovních endur o zábavnosti na silnici může na první pohled vypadat možná trochu potrhle, ale berte to tak, že je často sedlají motorkáři, kteří už z těch jednostranně rychlých motorek trochu vyrostli. Chtějí se také podívat někam dál, než jen na několik desítek kilometrů vzdálený kousek pěkného asfaltu a zároveň začínají koketovat s terénem v míře větší či menší. Na druhou stranu, kdo je v jedné stopě kratší dobu a vzhlédl se v těch dobrodružných propagačních materiálech, ten se také bude chtít dobře pobavit při kratší odpolední vyjíždce po práci. Dobrou zprávou pro všechny je, že asfaltovou zábavu a radost nejdete na všech. Záleží jenom, kolik toho máte za sebou a kolik koní k životu potřebujete.

Aprilia Tuareg 660 svou konstrukcí a hlavně motorem sedne těm méně zkušeným. Psal o tom už Vláďa v terénní kapitole, já to musím potvrdit i v té silniční, to dá rozum. Příjemný měkký motor a nízká váha, to je všeobecný recept na nezkušnost. Jenže ta váhová převaha (jakože nejméně kilogramů) se samozřejmě projeví i při okreskovém řádění. Lehounkou motorku si budete hravě přehazovat levá pravá v utažených serpentýnech, jedničkové zavřené vingly se najednou stanou zábavnou kratochvílí. Takové zatáčky jsou často spojené s rozbitým asfaltem, ten samozřejmě baští terénní odpružení s chutí a vy i na takové rozbité silnici můžete nasadit slušný kvapík. Aprilia navíc nezapře svůj horkokrevný italský původ. Nejmenší motor přitom není nejslabší, ve špičce porází o pár deci větší Ténéré a na charkteru je to znát. Oproti vyloženě silničně sportovním sourozencům je motor samozřejmě ještě vyklidněnější, ale chuť točit se je tady výrazná a přechod ze středních otáček do vysokých s následným atakem výkonového maxima v 9 250 otáčkách vám připomene nemalé úspěchy této noalské továrny v Grand Prix. Na druhou stranu absence objemu je tu znát ve spodních otáčkách, tam nemůžete logicky čekat žádné drama. Fajn, že nezkušené nevyleká v nevhodných situacích, pro ostřílenější tam ale chybí trocha zábavnosti. A tím, že ten maximální výkon nakonec není nijak dramatický, tak to zkušeného pilota ve finále moc nerozhicuje. Proto dávám Tuaregovi v této asfaltové honičce poslední místo. Škoda, protože podvozek je schopný, brzdy jsou adekvátní, alektronika funguje na jedničku... Zkrátka po všech směrech skvělá motorka pro méně zkušené, pro holky a vlastně nakonec pro všechny, pro koho není velký motor to nejdůležitější.

Husqvarna Norden 901 je pravý opak. To je motorka, která svým motorem dostane, nebo minimálně osloví, i ty nejprotřelejší bardy na scéně. Jeho podvod s laděnou koncovkou mu odpouštím, i když to je teda silná podpásovka. Rachot, který se ozývá při zatáhnutí za plyn, k tomu prásknutí do koncovky pokaždé, kdy tam pod plynem posílám další kvalt, to je návykové a dostane to úplně každého. Krom vašich sousedů. Tenhle setup mít na 890 Duke R, tak jsem šťastnej jako blecha. Šťastný z motoru ale budete, i když na něm otevřená roura nebude. Právě v Dukovi jsem si ho zamiloval a i když je pro cestovní endura přeladěný, pořád mu zůstává jeho hlavní charakteristika. Takhle nějak si představuji silné véčko, byť je tohle falešné. Má silný spodek a ze středu se vytáčí naprosto líbezně, hlavně k tomu má tu správnou odezvu. Musíte tedy mít připlaceno za režim Explorer, kde si můžete ladit odezvy na plyn i další elektronické asistenty tak, abyste z Nordena dostali všechno. Bohužel ale musím jedním dechem dodat, že motor je to jediné, z čeho je cítit Ready to Race. Tohle není zkrátka KTM a je vlastně neuvěřitelné, jak moc se jim povedlo postavit nesportovní motorku. Norden mi prostě nesednul, a to jak v terénu, tak na silnici. Podivně tvarovaná nádrž roztahuje nepřirozeně kolena, a čím máte delší nohy, tím je roztahuje víc, kotníky jsou přitom na cestovní enduro až moc vzadu. Ve finále to je jenom jeden z dílků skládačky. Třeba hmotnost, zejména pocitová. Na místo srazu jsem přijel na nejtěžší Ducati, ale když jsem ze stojánku zvedal Husky, tak jsem se pěkně podivil. Za jízdy to není jiné. V kombinaci levá pravá není hbitá jako zbytek startovního pole, chybí jí přirozená hravost, chuť ze života a “korunují” to brzdy, které jsou tupé, nečitelné a bez výraznějšího zákusu. Nezbývá tak, než na výjezdu otočit plynem a přemýšlet nad tímhle průzkumníkem. Ano, je to přesně tak, jak můžete číst v propagačních materiálech a testech. Tohle je průzkumník, cestovatel, nic sportovního. Ve finále to ale není špatná motorka a pro někoho může být dokonce ta nejlepší, viz Honzisova kapitola. To jen ten srovnávací test ve společnosti sportovnějších holek je takový krutý. I přesto má ode mě třetí sportovní místo, protože objem a koně doženou lecos.

To Yamaha Ténéré 700 World Raid, to je vyváženější holka. A taky boduje svým motorem. I když nemá takovou palebnou sílu jako Norden, má svoje charizma a vlastně je tomu dvouválci od Husqvarny dost podobný. Má perfektní spodek a střed, navíc k tomu krásnou odezvu na plyn. Mrzí mě to propírané škubnutí, ale kdybych si měl vybrat, jestli radši škubání plynu na lanku, nebo chemickou kdovíjakou odezvu elektronického plynu bez škubání, jednoznačně beru analog a naučím se pořádně s pravačkou. To spojení s motorem potažmo zadním kolem je kouzelné a v kombinaci s okamžitě reagujícím motorem je to nesmírně zábavné. Motor CP2 působí silnějším dojmem a není divu, že sklízí chválu všude, kde jezdí. Díky tomu je dle mě i nad Aprilií, jeho fun faktor vyváží absenci několika koní ve špičce i deficit dvou newtonmetrů v krouťákovém maximu. Zbytek stroje je pro asfaltové radovánky podobný, jako u Aprilie. Podvozek je na svou třídu dost schopný, brzdy adekvátní, ovladatelnost lehkonohá... Tady není moc co psát, tohle prostě funguje. Jen teda takhle při přímém porovnání mi přišla Tenerka lehce stísněná. Vláďa už psal o nejužších řídítkách, já k tomu přídám, že je motorka sice krásně uzká mezi nohama, ale já mám 183 centimetrů a když jsem zapadnul do dolíku v sedle, koleny už jsem začínál narážet na rozšířenou část nádrže. Nic, s čím by se nedalo žít, ale je dobré o tom vědět, stejně jako o tom, že je ergonomický trojúhelník Ténéré celkově takový utaženější. To už se ale spíš hodí do kapitoly o cestování, protože zábavu to rozhodně nekazí.

Že bude nejlepším strojem na zábavu Ducati DesertX, to asi moc nepřekvapí. Dlouholetá tradice ve výrobě sportovních desmomotorů s válci rozvřenými podle písmena L se projevuje i v tomhle cestovním enduru, byť je samozřejmě i tady motor proti zbytku silničních sourozenců podladěný. Jenže stejně jako u Aprilie, ani tady se DNA nezapře a ten vršek... Ten vršek, to by Desertovi mohly závidět kdejaké sportovní naháče. On teda i ten střed stojí za to, ale protože je tohle agregát točivý, rychle ho překonáte a zase se šplháte ke všem 110 koním. Sériový quickshifter je skvělým parťákem a dokonce i zvuk, který se Vláďovi nepozdával, je tady v tomhle tempu naprosto v pohodě. K tomu je tady vychytaná elektronika, na kterou se můžete spolehnout a nechat tak na výjezdu zadní kolo tancovat v rytmu samby. "To nejvíc” je to i v opáčné disciplíně, tedy brždění. Monobloky M50, k tomu 320mm kotouče - opět výbava, kterou může lecjaký sportovec závidět. A ani nevadí, že tu je “jen” obyčejná pumpa, kotví to famózně a dávkovatelnost je také příkladná. Maximálně zamrzí lehká vůle v páčkách a jejich samotný tvar, to není úplně prémiové. Premiantskému vysvědčení naopak odpovídá ovladatelnost a chování ve vinglech. Ducati je sice nejtěžší, ale vůbec byste to do ní neřekli. Je hravá, pocitově lehounká a zároveň je při náklonech sebejistá i ve vyšších rychlostech. Tlumič řízení i tužší odpružení je tu zkrátka znát, nic z toho se ale neprojeví negativně. Prostě stará dobrá Itálie, kde je sport na prvním místě. Pokud i v této třídě hledáte emoce, charakter a rychlé zábavné svezení na silnici, jste tady na správném místě.

Bohužel, tohle zrovna nejsou vlastnosti, které běžně u cestovního endura hledáte. Moc bych si přál, aby byl DesertX na prvním místě i celkově, je mimo jiné nádherný, ale na to nemá. Je moc vyhraněný a orientovaný na zkušené jezdce. V terénu nechcete motorku s tupým spodkem, motorku, která těsně nad volnoběhem na jedničku zní, jako že každou chvílí chcípne a u které pořádně nevíte, co se při otočení s rukojetí děje v motoru a se zadním kolem. Vlastně to nechete ani na silnici v zapadlé vesnici při otáčení. Tohle je prostě protivný a zatímco u ostatních Ducati to zkousnu, u cestovního endura ne. Zejména, když je pro mě jízda v terénu svátek a potřebuju dostat od motorky důvěru. Přitom všechno ostatní je super - jízdní pozice, podvozek, ovladatelnost... Jak já nadával, když se při představení produkční motorky v rámu objevila vodou chlazená Testastretta, která vystřídala vzduchem chlazené Desmodue použité u konceptu. Ten motor by přitom snadno vyřešil všechno, na co tady nadávám, nebo si to alespoň myslím. Být to malá osmistovka, byla by to přímá konkurence pro Tenerku a Tuarega, s jedenáctkou by to bylo šťavnatější, ale nemá cenu snít. Realita je, jaká je a ta v mých očích posílá DesertX na celkové dělené druhé místo. Spolu s ním tam bude Aprilia Tuareg 660. Pravý protiklad. Vstřícná hodná motorka pro ty, kdo s terénem začíná nebo začíná úplně, motorka s měkoučkým a hodným motorem, nízkou hmotností a přístupnou výškou sedla. Buď máte už dost odjeto, v tom případě jdete pro Ducati, nebo naopak začínáte a je tu pro vás Aprilia. Na chvostu končí Norden, protože je tak trochu ve špatné společnosti. Sice má kola 21”/18” ale podle mě by k němu seděla úplně v klidu přední devatenáctka. Víc než konkurent pro ostatní tady je to alternativa k V-Stromovi a podobným cestovatelům, proto jestli máte takové založení a líbí se vám, s chutí do toho. Jednička je pro mě Yamaha Ténéré 700 World Raid. Jednoduchá relativně dostupná motorka se skvěle vyváženými jízdnimi vlastnostmi. Dostala mě i tím, jak mi sedla v terénu. Okamžitě mi dodala důvěru, cítil jsem se na ní dobře, vlastně tohle jiná nedokázala. Její motor je dostatečně zábavný i na silnici, nakonec by se dalo napsat, že to je největší univerzál z univerzálů. Ale každý to může mít jinak, proto si najděte čas a vyzkoušejte si ty motorky osobně, než se pro některou rozhodnete.