Rumunskem až po deltu Dunaje

7. den - neděle 1.8.2021 - 441 km

Opět vstáváme v 5, chceme vyjet brzy ráno, dokud je chladno. Navíc máme naplánovanou větší porci kilometrů a po zkušenostech s cestou sem nechceme nic nechat náhodě. Z Murighiolu jedeme jinou cestou než jsme do něj přijeli a ukazuje se to jako dobrá volba, moc hezká krajina, lepší než na severní cestě, v Enisale vyjíždíme k hradu, pak pokračujeme na Babadag, Izvoarele, Macin až do Smardanu. Přes Dunaj musíme zase přívozem, opodál sice stojí mostní konstrukce, chybí však mostovka. Jeden místní člověk nám vysvětluje, že je teprve ve výstavbě, prý ho staví tak rok a další dva to ještě bude trvat. Od překonání Dunaje je to až do Bercy tranzit, tady ovšem najíždíme na krásnou šotolinu a jedeme se podívat na bahenní sopky. Dost turistická atrakce, každopádně zajímavá. Dál míříme na Brašov, už na sopkách jsme našli přes booking.com ubytování přímo v centru města. V Brašově si chceme užít večer, nasát atmosféru. Bohužel po příjezdu zjišťujeme, že parkoviště nemají, motorky zůstávají na chodníku. Převlékáme se a vzhůru do víru historického centra. Čekali jsme lidi, ale že bude komplet plné hlavní náměstí včetně okolních ulic, to jsme trošičku překvapení, ale je léto, všichni chtějí žít a užívat. Večeříme, fotíme pár nočních fotek, dáváme si luxusní zmrzlinu, kde jako kornout použili náš oblíbený trdelník, no prostě super večer !

8. den - pondělí 2.8.2021 - 313 km

Spalo se parádně, ale další zážitky čekají, tak vzhůru do sedla. Cestou jsme si blikli hrad Bran (ten jsme navštívili už v roce 2015) a míříme směr Campulung, tato cesta je pro nás nová a je parádní, hlavně jedna vypečená zkratka, kudy nás navigace vede, a to po parádní šotolině, nádhernými místy. Ještě předtím ale slyším ten nejhorší zvuk, ze všech možných, a to když se motorka dře o silnici. Alča spadla v zatáčce na písku - naštěstí se to obešlo bez větších škod (pochroumaný malíček a modřina na stehně). V Curtea de Arges najíždíme na silnici č. 7C, ano Transfagarašan. Lidí a motorek mrak, hory krásný, dva medvědi (pro nás dost silný zážitek - bohužel jsem to fotograficky nezvládl), asfalt horší, nahoře na parkovišti arogantní kokoti a hlavně mlha a silný dešť. Ten jsme přestáli pod přístřeškem restaurace, kde jsme si aspoň dali dobré jídlo, které je vlastně také jedním z cílů dovolené. Cestou dolů se na nás usmálo štěstí a na chvíli ustoupily mraky, takže fotky máme !!

9. den - úterý 3.8.2021 - 229 km

Míříme na Transalpinu, navigace sice říká, ať to vezmeme přes Sebes, to ale nechceme, bereme to přes kopce a vesnice, jedna z nich - Poiana Sibiului je na rumunské poměry hodně opravená a domy jsou tady opravdu velké. Dole pod kopcem najíždíme na silnici č. 67C, severní část Transalpiny je hodně v lesích, což kvituji s povděkem, konečně nemusím za každou zatáčkou stát a fotit a můžeme se pěkně svézt. Nahoře u jezera se potkáváme se slovákama, se kterýma se naše cesty na pár kilometrů spojují. Jižní část Transalpiny nabízí oproti severní panoramatické výhledy, tohle místo jsme jeli před dvěma roky a museli jsme si ho zopakovat. Platí, že radši 3x Alpinu, než jednou Fagaraš. Nahoře si dáváme kousek šotolinové Strategicy, pak se vracíme a pokračujeme dál až do vesnice Novaci. Další cestu směřujeme do vesnice Vulkan, kde nás čeká další dobrodružství, ale to až zítra !

10. den - středa 4.8.2021 - 269 km

Hlavní atrakcí dnešního dne je silnice č. 664, šotolinový Transvulcan, tu jsme jeli před dvěma lety též, dnes to dáváme naopak, vystoupáme z obce na 10 kilometrech o nějakých 1500 výškových metrů nahoru, tady mlha, zima, jen pár dělníků. Dolů z passu, směrem na vesnici Schela, je už šotolina. Hory, bukové lesy, šotolinová cesta (ve dvou úsecích poznamenáná silnými dešti) a my úplně sami. Takový rozdíl proti Fagaraši, či Alpině ! Po projetí téhle pecky už to směřujeme přes Targu Jiu, NP Domogled do Baile Herculane, kde máme plánovanou zastávku u krásných zchátralých lázní. Pak dolů na Orsovu a podél Dunaje přijíždíme do Svaté Heleny. Zkoušíme, zda nebudou mít volný pokoj naši známí, Karel a Marjana Karbulovi, máme štěstí a zůstáváme u nich na dvě noci.

11.den - čtvrtek 5.8.2021 - 100 km

Dnes máme v plánu udělat si pohodový den, hned po příjezdu do Svaté Heleny na mě totiž skáče těžká lenora. Vůbec se mi nikam nechce, nakonec se ale přemlouvám a vyrážíme aspoň do Rovenska a Gerniku. Podél Dunaje do Liubcove a odtud šotolinou nahoru, koryta vymletá od vody se dají objet, v jednom místě se však Alče nepodaří vjet do lepší stopy a koryto jí pohltí. O nic by nešlo, bohužel si narazila o kámen nohu, takže jelito tentokrát na pravé noze.

No snad už máme pro tentokrát vybráno. Vyjedeme do Rovenska a začíná pršet, naštěstí pod pergolou u obchodu je místa dost. Budují se zde nové cesty, takže cestou do Gerniku jedeme po upravené šotolině, na kterou budou pokládat asfalt, za rok už to bude i pro choppery. Začíná pršet, jsme už ve vesnici, ale asi 1,5 km nám chybí do hospody, v tu chvíli se déšť mění ve slejvák. No nic, do hospody jdeme jak vodníci. Zpět na Helenu jedeme přes Moldavu, cestou ještě zastávka u vodopádu, vody moc nebylo, ale i přesto to bylo fajn. Večer jdeme uhasit žízeň do hospody, tady v Heleně se pořád žije tak nějak po staru, je tu prostě hezky !

12. den - pátek 6.8.2021 - 603 km

Na naplánovaný tranzit k Balatonu jsme si pěkně přivstali, cesta ubíhala jako na drátkách. Ve 12 hodin máme za sebou už 300 km a jsme pořád tak nějak čerství, výhodou je, že dnes teplota nepřelezla 28°C. Vyhlédnutý kemp na Balatonu má zavřenou bránu a místní buritos nám oznamují, že je plno, zkoušíme další kemp, zchátralý a zavřený. Sedáme tedy naproti do restaurace, dáváme si luxusní Halászle a rozhodujeme se, že pojedeme dál, je totiž teprve 5 hodin. Nakonec dojíždíme až do Pannonhalmy, kde bereme penzion. Dnes to šlo skvěle a na zítra už nám zbývá taková pohodovka, nějakých 300 km. Super !

13. den - sobota 7.8.2021 - 336 km

Sotva vyjedeme, už jsme v Rábu. Napojujeme se na dálnici, šup šup a už přejíždíme hranice na Slovensko. Vojáci jen mávají, ať jedeme dál, jsme překvapení. Slovač profrčíme po dálnici a za chvíli už jsme v Břeclavi. Jsme tu sotva pár minut a už jsme nasraní. Kolona v Břeclavi byla tak brutální a nedala se objet, že po 2-3 kilometrech otáčíme motorky a volíme úplně jinou trasu. V Dolních Věstonicích obědváme a pak podél hranic míříme domů. Proběhla i klasická závěrečná zmrzlina ve Slavonicích, náš tradiční závěr výletů. Byla to krásná dovolená !

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE