Aktivista Tomasz Peszynski zaútočil na ekonomku Markétu Šichtařovou. Označil ji za šiřitelku dezinformací. Dáma se muži, jenž se často zaklíná Evropskou unií, vysmála.

Den co den přicházejí bizarnější a bizarnější zprávy o výrocích, myšlenkách a chování mladých levicových politiků. Zdá se, že to je globální trend, kdy se aktivisté předhánějí ve své hlouposti a neschopnosti.

Je to celkem známá poučka: Čím víc se tlačí na pilu, tím spíš se pila zakousne. Může to mít tisíc a jednu variantu v běžném životě, ale většinou to platí beze zbytku.

Taky máte v poslední době pocit, že čím větší podržtaška, tím větší funkce? Nemyslím jen u nás, myslím globálně. Kupříkladu jednoho dne bylo potřeba někam odložit vysloužilou francouzskou političku, i dala se jí funkce ředitelky…

Dámy a pánové, neuvěřitelné se stalo skutečností! Já asi prvně v životě souhlasím s francouzským prezidentem Macronem! Macron totiž prohlásil, že potížisté v otázce migrace by měli být vyraženi ze Schengenského prostoru. Má recht!

Vždycky jsem měla osypky ze začátku školního roku. Poslední týden prázdnin stál za starou bačkoru. Jako dítě jsem si myslela, že až budu věku vyššího než povinného, bude to lepší a „syndromu posledního prázdninového týdne“ se zbavím.

Ministerstvo financí opakovaně – už roky, a to bez ohledu na stranu, která mu zrovna vládne – podléhá nebezpečné iluzi. Má dojem, že jak se ekonomice dařilo letos, tak se jí taky bude dařit v roce příštím. To má ale jisté ponuré následky.

Většina lidí si myslí, že fake news vytváří vlády. Někdo z toho viní ruskou propagandu. Někdo americkou. A někdo zase bruselskou. No - podle mě je vytvářejí i neziskovky. Vážně! Jedna z nich tento měsíc zveřejnila Globální index otroctví.

Myslím, že jsem na to konečně přišla. Osvítil mě vzácný záblesk geniality a došlo mi, jak by měl vypadat ten správný volební program správné liberální, levicové, progresívní strany, hodné dnešní Evropy: „Osla do každé rodiny!"

V poslední době pozoruji mezi lidmi novou fobii: strach z přelidnění. Přispívají k ní jak různí ekologičtí aktivisté obávající se, že lidé planetu vytěží, tak třeba i nedávná imigrační krize, která ukazuje, jak rychle se do Evropy tlačí…

Nějak tu v poslední době máme jednu zahraniční jobovku za druhou. Nejprve značně předimenzované GDPR. Teď zas Istanbulská úmluva.

Zaplaťpámpu, že vývoj se ubírá tím správným směrem. Kampaň #metoo jasně ukázala, jaký je trend. Dost bylo sexismu a zesměšňování žen.

Jsme zdravá země pečující o zdraví svých obyvatel. Naplňuje nás hrdostí, kolik zákazů a příkazů na ochranu zdraví zříme ve svém zorném poli. Tak třeba takové kouření. Leckdo by mohl namítnout, že kdo se chce kouření vyhnout, vyhne se mu.…

Veřejné mínění zase jednou rozčísnul případ, který by dokázal vyždímat emoce i z žulové sochy. Jde o případ britského dvouletého chlapečka Alfieho, u kterého se objevila nediagnostikovaná neurologická nemoc.

Premiér Andrej Babiš (ANO) si mimo jiné vytkl za cíl připravit důchodovou reformu. Jenže podle ekonomky Markéty Šichtařové se místo reformy můžeme dočkat jen velkého podvodu, takže bychom se měli mít na pozoru. Na pozoru bychom se prý měli…

Někdy mám pocit, že kam se podívám, tam „v rámci pokroku“ vidím snahu o rozmetání tradičních hodnot.

Na jednotce intenzivní a resuscitační péče ústecké Masarykovy nemocnice zavolal lékař na matku policii. Zavolal ji, protože matka chtěla na oddělení zůstat se svým pětitýdenním chlapečkem se zápalem plic. A skandál byl na světě.

Po válce mělo Německo velké problémy s denacifikací. Úplně se vlastně nepovedla nikdy. I po válce dál ve vysoké politice zůstávali někteří lidé, kteří předtím byli členem NSDAP, ačkoliv nešlo o nijak masový jev.

Aktuálně se u nás rozehrála taková hra: Uměle si vyrob a zastřel svého nepřítele. Tím nepřítelem se pro část společnosti stal Czexit. Tohle není text ani na podporu Czexitu, ani proti němu. Tohle je o uvádění mýtů na pravou míru.

Vždycky jsem byla toho názoru, že je zvrhlé odsuzovat lidi jen za názor nebo výroky - a to jakékoliv. Dneska se to děje. I text či vyslovený názor může být trestným činem.