Slíbil jsem minule, že napíšu, proč je v létě léto, a vynechám politiku. Koneckonců vystudoval jsem matematiku a zeměpis (i ho léta učil), a přestože jde spíše o popisný předmět (viz název) a oproti matice „lehčí“ – tak to neznamená, že by…

Argumentací „ad hominem“ se snažíte vyvrátit oponentovo tvrzení poukazováním na jeho jiné názory, případně i na jeho skutečné či domnělé osobní nedostatky. Taková argumentace je špatná. Například, argument typu „X je špatný člověk, tudíž…

Uplynulý týden dominovaly republice vzpomínkové akce na srpen 1968. A taky akce politické. Padesát let od chvíle, kdy přijely tanky.

Vládou prošla s neutrálním stanoviskem novela o českém sportu. A pan poslanec Hnilička mi to už taky přinesl, tak dnes pár slov o sportu.

Za co umírají čeští vojáci v Afghánistánu? Z jakého důvodu? Koho a co tam hájíme? Bezpečnost České republiky? Nebo nějaké jiné hodnoty? Jaké?

Týden nabídl i přes okurkovou sezónu spoustu zajímavých věcí, které by se mohly komentovat. Mě však zdaleka nejvíce zaujala kauza paní režisérky (Olgy) Sommerové a jejího komentáře na lidi z paneláků.

Celý týden jsme sledovali zprávy z Hamburku. A dovolil bych si trochu jiný úhel pohledu. 196 policistů bylo zraněno. Někteří vážně. Demonstranti útočili kovovými tyčemi a praky s kameny. Byli připraveni zabíjet. Hořely desítky aut, byla…

Cítit se jako člověk, který si rozhoduje sám o sobě, nebo se cítit jako dobytče hnané vymezeným koridorem – to je setsakra rozdíl.

České školství není tragické, je jenom průměrné, klesající, čím dál více nerovnoměrné, čím dál dražší a vytváří si složitý systém legislativně-metodického hloží, aby tento trend nedokázalo zvrátit. Popřípadě, aby to, co fungovalo, fungovat…

Příští týden napíšu něco humanistického na vánoční svátky, ale dnes je ještě normální pracovní den, a budu se věnovat zlu.

Člověk, zejména svobodomyslný člověk, otevře noviny a začne mu stoupat adrenalin. Každý den, každým zákonem, vyhláškou, projektem, vládním plánem či naopak nečinností ve věcech, které by hledání řešení vyžadovaly.

Co si budeme povídat, o našem životě se z velké části rozhodne zítra bez nás. USA jsou nejvlivnější světovou zemí a pro oblast Evropy a hlavně střední Evropy to platí ještě víc.

V sobotu jedu s cyklistickým týmem jako každoročně do bavorského Regensburgu (Řezna) na ArberRadMarathon. A tak jako nevím.

Ve čtvrtek půjdou Britové k referendu, a mohli bychom být tedy tři dny napjatí, jak to dopadne.

Tenhle komentář není oslavou méně známé (i když výborné) knihy George Orwella – „Nadechnout se“. Jen mám pocit, že drtivá většina mých dosavadních (108) pondělních komentářů je spíš o špatných věcech, byrokracii, hlouposti a tak.

Tak se nám opět rozjela kauza ohledně šátků ve školách a navazující mediální prezentace. Tak se, s dovolením, vyjádřím.

Jít jako slušný občan demonstrovat není jen tak. Člověk už musí být pořádně vytočenej, protože většinou toho moc nezískáte. Vrchnosti se nedovoláte, někam úmorně pochodujete, neboť na demošku se nedá přijet autem...

Už si skoro nepamatuji, kdy byly Vánoce naposledy na sněhu. A pokud zrovna nebydlíte na Luční boudě nebo na Pradědu, budete na blátě letos i vy. Počasí patří k mým koníčkům, dlouho jsem si na chalupě vedl záznamy o výšce sněhu, trvání…

Na útocích zástupců primitivnější civilizace na náš západní svět není nejstrašnější brutalita nebo počet obětí. Nejstrašnější je zoufalost a bezradnost evropských elit.

Je čtvrtek ráno, 18. června, začínám psát komentář. Přesně před 73 lety (18. června 1942) bojovalo sedm českých hrdinů proti stonásobné přesile v kostele v Resslově ulici kus od Karlova náměstí. Nevzdali se.