Slíbil jsem minule, že napíšu, proč je v létě léto, a vynechám politiku. Koneckonců vystudoval jsem matematiku a zeměpis (i ho léta učil), a přestože jde spíše o popisný předmět (viz název) a oproti matice „lehčí“ – tak to neznamená, že by…

Žít a nechat žít. Svobodná společnost. Společnost hájící svobodu slova a názorů. Společnost umožňující každému jít za svým štěstím, pokud neporušuje zákon. To jsou hodnoty západní civilizace. To jsou hodnoty, na nichž jsme se stali…

Celá debata o stěhování národů se (nesprávně) zužuje na problematiku nelegální migrace. Kdy tedy statisíce lidí od východu a jihu míří do Evropy, nějak překračují její hranice a pak tu zůstávají.

Je to tady. Horké léto je za námi a každý, kdo má nedospělé děti či je dokonce učitel, se střetává s osudovým datem. Prvního září.

Uplynulý týden dominovaly republice vzpomínkové akce na srpen 1968. A taky akce politické. Padesát let od chvíle, kdy přijely tanky.

Mistrovství světa ve fotbalu plní stránky novin. Sleduje ho celý svět. Psal jsem tady v pondělí za ty čtyři roky jednou o Bohemce, ale o fotbalu jako takovém ještě ne.

U nás (Praha 6-10) začaly jarní prázdniny a tak se mi nechce psát nic vážného. Jasně, socani měli sjezd, ale vždycky mě přivádí k zuřivosti, když nějaký číman, který volí zelené nebo Topku – radí pravici, co má dělat a koho si dát do…

…a když, tak jenom na chvíli. Tohle napsal Petr Nárožný do své krásné předmluvy knihy „Pondělní komentáře“ loni a já tím zahájím historický komentář.

Týden nabídl i přes okurkovou sezónu spoustu zajímavých věcí, které by se mohly komentovat. Mě však zdaleka nejvíce zaujala kauza paní režisérky (Olgy) Sommerové a jejího komentáře na lidi z paneláků.

Celý týden jsme sledovali zprávy z Hamburku. A dovolil bych si trochu jiný úhel pohledu. 196 policistů bylo zraněno. Někteří vážně. Demonstranti útočili kovovými tyčemi a praky s kameny. Byli připraveni zabíjet. Hořely desítky aut, byla…

Cítit se jako člověk, který si rozhoduje sám o sobě, nebo se cítit jako dobytče hnané vymezeným koridorem – to je setsakra rozdíl.

Příští týden napíšu něco humanistického na vánoční svátky, ale dnes je ještě normální pracovní den, a budu se věnovat zlu.

Nevím, jestli se to v prvouce pořád učí. Asi jo. Oheň, milé děti, krásně v kamnech hřeje. Máme díky tomu na chalupě teplo. Ale pozor, když chytne střecha a začne hořet – tak to je hrozné. Chalupa nám shoří.

Co si budeme povídat, o našem životě se z velké části rozhodne zítra bez nás. USA jsou nejvlivnější světovou zemí a pro oblast Evropy a hlavně střední Evropy to platí ještě víc.

V sobotu jedu s cyklistickým týmem jako každoročně do bavorského Regensburgu (Řezna) na ArberRadMarathon. A tak jako nevím.

Ve čtvrtek půjdou Britové k referendu, a mohli bychom být tedy tři dny napjatí, jak to dopadne.

Tenhle komentář není oslavou méně známé (i když výborné) knihy George Orwella – „Nadechnout se“. Jen mám pocit, že drtivá většina mých dosavadních (108) pondělních komentářů je spíš o špatných věcech, byrokracii, hlouposti a tak.

Čím dál agresivnější pokusy zničit svobodu slova, shromažďování a podobně nejsou západními elitami ostouzeny. Naopak.

Jít jako slušný občan demonstrovat není jen tak. Člověk už musí být pořádně vytočenej, protože většinou toho moc nezískáte. Vrchnosti se nedovoláte, někam úmorně pochodujete, neboť na demošku se nedá přijet autem...

Na útocích zástupců primitivnější civilizace na náš západní svět není nejstrašnější brutalita nebo počet obětí. Nejstrašnější je zoufalost a bezradnost evropských elit.