Nevěříte? Mohu posloužit svými zkušenostmi z června 2026. Tak především, pokud chcete za méně peněz dost muziky, nejezděte s žádnou cestovní kanceláří. Jejich servis vás připraví o spoustu peněz a taky o velkou část osobní svobody. Vyberte…
Kdysi jsem sloužil u policie, tenkrát SNB. Nastoupil jsem po škole u PMJ, tedy Pohotovostní motorizované jednotky. Dnes prvosledové hlídky, jak je znáte z televize.
Nevěrnice nevěrná… Ano. Přesně tak se cítím. Rok! Celý rok už uplynul od mého posledního příspěvku. A od té doby se toho tady tolik změnilo! Nová grafika, rubriky, schémata, čtenáři i pisatelé. Jojo, za nevěru s jinými platformami se holt…
Bydlím na konci města, kde přes cestu je umístěna v parku plném zeleně Střední zemědělská škola. Vzdělává mladé lidi již přes sto let. Po chodníku vede stará paní svého pejska.
Naše babička jezdila se seniory a seniorkami na výlety a nás dvě se sestrou brala s sebou. Jednou byl na programu výlet do Drážďan. Já jsem ovšem několik dní před výletem onemocněla, a tak jela sestra Ingrid sama s babičkou.
„Vidíš tam ty stromy, Kalupinko?“ ukazuje děda (pokolikáté už?) do dáli. „Tak ty jediný zbyly z našeho jabloňového sadu, tam až sahal, až tam bylo všechno naše.“
„Pět deka šunky pro Maxíka, prosím, mladá paní,“ odpověděla mi vrásčitá drobná stařenka pokaždé, když jsem obsluhovala u pultu s uzeninami. Očka měla jako korálky a ve tváří vždy pomalý přívětivý úsměv.
S příchodem teplých dnů odkládáme uzavřené boty a nohy se po dlouhé zimě konečně dostávají na vzduch. S odhalenou kůží se však pojí zvýšené riziko vzniku plísní a bradavic na nohou, které jsou infekční a šíří se.
Pozoruji na sobě, že jak pomalu stárnu, začínám se více hádat. Typově jsem člověk, který spíše lidi vede, než se nechá vést. To nese větší sebeprosazování.
Jaro se letos povedlo. Je teplo už v dubnu. V parku mám svoji oblíbenou lavičku, pod stromem v závětří. Listí je ještě mladé a sluneční louče hezky hřejí.
Dne 16. června se v dalekém Aucklandu slavilo. Stěží uvěřitelných 108 svíček na dortu totiž sfouknula rodačka z východočeské Ostroměře Marie Havašová, která se řadí mezi sedm nejstarších obyvatel Nového Zélandu.
Všichni si určitě pamatujeme na dobu, kdy se začínaly naplňovat anebo taky nenaplňovat sny o naší budoucnosti, o povolání, které bychom chtěli vykonávat, kterým směrem bychom se chtěli životem ubírat.
„Jauvajs...“ Spíš než pravověrné a procítěné citoslovce bolesti to bylo jenom takové potlačované syknutí. Jeho autorkou byla Maruška, která pozvedla šálek kávy pravou rukou, hned ho zas položila a k ústům si ho donesla levačkou.
Mladičká Vítězslava Kaprálová se vypracovala v mezinárodně uznávanou skladatelku – ačkoli v její době platilo, že ženský talent mužskému nestačí. Nevěnovala se jen hudbě, aktivně se účastnila veřejného dění v době světové válečné krize.
Ponte Vecchio je vůbec nejstarší most, který přes florentskou řeku Arno vede. Stojí na místě, kudy v dobách antiky vedla sto třicet kilometrů dlouhá silnice Via Cassia, spojující Řím s vnitrozemím Toskánska.
Jak je všeobecně známo, počasí bývá častým tématem rozhovorů lidí. Když není o čem mluvit, jistí to počasí. V Anglii dokonce patří k bontonu. „To nám dnes krásně prší, že, Sir?“ „Yes, Madam, ale včerejší slejvák byl lepší.“
I ze zdánlivě bezvýznamné a v samém zárodku pozitivní události, jako je úspěšná koupě nových, padnoucích šatů, se může v konečném důsledku vyvinout eskapáda řetězících se epizod hraničící s klasickou groteskou.
Ráda bych vám představila chloubu nejmladšího města naší republiky – Havířova, a to Kulturní dům Radost, dříve Kino Radost a malý íčkařský bonus na závěr.
Jako dítě a mladá dívka jsem fotbal v podstatě nevnímala. Bylo to jistě zapříčiněno i tím, že mého otce ani mého bratra tenhle sport nezajímal. Natož tedy mne.