slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu
Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.
Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.
Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,
píšu ti, protože jsme se nestihli rozloučit, a protože mi hrozně scházíš. Scházíš mi pod nohama, na svém místě, na zahradě, pod stolem i kuchyňskou linkou, všude, kdes byl, protože jsi toužil být poblíž. Scházíš mi vedle postele.
První dovolená po osmi společných letech, první prázdniny u moře s naším synem, první jeho let. Snažili jsme se připravit, zásobili se vysokofaktorými opalováky, léky, vybrali místo vhodné pro 7leté dítě a chovali se spořádaně.
Inu, fejk je to, vytržený z kontextu a upravený tak, aby se hodil do krámu dezinformátorům a těm, co pravdu znát nechtějí. Zatímco na jedné fotce, který dezinfowebem cestuje, ani VZ není, na té druhé jde o jeho představení.
Hrozně ti to sluší, ale… To se ti povedlo, ale…. Je to hrůza na té Ukrajině, ale… Já pomohu, ale… Zaslouží naši pomoc, ale… My se uskrovníme, ale…Souhlasím s tebo u, ale… Uvědomujete si, že tím „ale“ devalvujete to, co jste řekli?
Tak nám Rus napadl Ukrajinu. No a co? USA před pár lety bombardovali v Iráku a Sýrii a Ukrajinci přeci bránili Rusům v zabrání Krymu. Rus napadl suverénní stát. No a co? Putin přeci říkal, že tam jsou fašisti.
Jsem učitelka. Je mi 51, mám nadváhu a vysoký tlak. Ne, neznamená to, že sedím doma pod poklopem a klepu se strachy, ale snažím se chovat odpovědně a od počátku vím, že jakmile budu mít šanci, nechám se očkovat.
To radostně štěbetaly do telefonu jedna babička za druhou, tedy všechny tři. „Už brzy si vás všechny obejmu, vnoučátka pošušňám“, těšily se. A mně došlo, že jsme se naposledy viděli v létě a že i tak se uvidíme až téměř po roce.
„Takový zákrok jen kvůli roušce? To policajti přehnali, vždyť nikomu nic neudělal“, reagují mnozí. Policie (ať MP či PČR) nezasahuje jen pro potěšení. Kontrolovat provádění opatření a zákonů je jejich práce a nejjednodušší je spol
Testujeme plošně. Konečně. Ale k čemu jsou testy, které mají citlivost u bezpříznakových záchyt jen 44 %? Ve firmách snad. Ale školy, kde jsou děti často bezpříznakové, bude dále ruskou ruletou, a to jak pro neočkované zaměstnance
Českou veřejností otřáslo video s mužem, na němž klečí zlý policista, doprovázené pláčem mužova syna. Vám nescházelo to, co na videu nebylo? Proč se pán do takové situace dostal a proč nechal situaci takto vyeskalovat?
a svádějí své viny na druhé. Já vím, dalo se to čekat. Ani nevíte, jak ráda bych se byla ve všem níže uvedeném mýlila. Nicméně, jak se jistě bude objevovat v diskusi, co bylo zvoleno v demokratických volbách, to máme.
Roušky jsou nepohodlné, potím se pod nimi a špatně se mi dýchá. Roušky nemocným vadí. Roušky jsou toxické. Roušky používají politici, aby nás zastrašili a ovládali. Je to Babišovina. Při testu nám šťourají až do mozku.
Jsme jako malé děti. Znáte to, jak si batole zakryje oči a je přesvědčeno, že když ono nevidí, není ani viděno=je v bezpečí? Takto mi přijdou ti, kteří popírají existenci a nebezpečnost onemocnění a funkčnost roušek.
a premiér coby spasitel těch, kteří vidí roušky jako symbol nesvobody a Covid-19 a informace o počtech nakažených, nemocných a zemřelých za způsob politické manipulace.
Tak nám ta chytrá karanténa nefunguje vůbec a chytře už vůbec ne. Hygienici trasují stále stylem tužka-telefon-papír, kolabují pod náporem stále se zvyšující nálože práce a horka, ale politici se bijí v prsa, jak to vymysleli.
Za nepředstavitelných muk zemřelo 11 lidí. 6 z nich se udusilo a uhořelo, 5 ze zoufalství skočilo 33m. Vážně si někdo myslí, že kdyby to byli Romové (a oni nebyli), nebylo jich taková škoda či jejich utrpení bylo menší?
Zdálo by se, že už většina lidí zjistila, že onemocnění působené Covid19 není rýmička ani zbytečné malování čerta na zeď. S ohledem na rostoucí čísla v okolních zemích doporučuji mít rozum v hrsti při nadcházejícím uvolňování.
15.6.povolil ministr školství Plaga, že si všechny děti mohou dojít do školy pro vysvědčení. 25.6. prohlásilo ministerstvo práce a sociálních věcí, že pokud rodič, který je na tzv. OČR, vyšle dítě pro vysvědčení, nárok ztrácí.
Svatý Václave, myslím, že nastal čas, abys mobilizoval či alespoň poslal odborníky. Tady končí legrace. Už jsme zvyklí, že premiér postrádá sebereflexi. Ale aby se odvolával na Zemi, Slunce a měsíc v novu…mám obavu o jeho soudnost
Ne, že bych očekávala něco jiného. KSČ(M) svůj charakter ukázala dávno a předseda Filip umocnil despekt k nim pociťovaný nedávnými prohlášeními k situaci kolem sochy Koněva. Uvědomují si dopad svého souhlasu nebo se jím baví?
PR našeho premiéra dokázalo v jeho voličích popřít základní princip demokracie. Vštípilo jim totiž přesvědčení, že vládní opozice je špatná, protože oponuje. To ovšem popírá základní princip zřízení, ve kterém se nacházíme.
Ve dnešní době je nadužíván pojem sociální bublina. Navíc v diskusi pod mým blogem zazněla myšlenka, který mne přiměla k zamyšlení. Stejně ale myslím, že MChPD zde funguje jako stmelující faktor. Pokusím se vysvětlit svou úvahu.
Oním kopnutím myslím symbolické ujištění obra, že ho nic neopravňuje nás dirigovat a diktovat nám, co smíme, ani nám vyhrožovat konsekvencemi jen proto, že jsme menší a slabší. Stejně, jako si respekt kdysi získal David.
Jsem chvilkařka, ač nechodím na velké demonstrace a nesouhlasím se vším, co se tam řekne. Přesto jsem podepsala většinu jejich petic, souhlasím s jejich základními idejemi a sleduji každý jejich krok. A možná půjdu i demonstrovat.
Tak parafrázoval Tyršův odkaz Jára Cimrman a stejně připomíná ve svých současných projevech předseda senátu, Miloš Vystrčil. Jsme příliš malí na to, abychom podlézali. Pak by nikdo nevěřil, že se dokážeme narovnat.