Vážení čtenáři, přátelé, mnozí z vás mě podporují a spolupracují se mnou už dlouhé roky. Je čas seznámit vás s novou etapou mé cesty. Rozhodl jsem se udělat další krok, který je logickým vyústěním dosavadní práce.
Občas je mně a kolegům vytýkáno, že prý ve věci czexitu a tedy vystoupení České republiky z EU odmítáme spolupracovat s jinými. Není tomu tak. Jako důkaz předkládám naše zásadní rozhodnutí a návrh ústavního zákona.
Koronavirus přinesl strach, zmar, nenávist i kýbly žluče. Přinesl ale také očekávání, naději, víru a nové příležitosti. A hlavně přinesl upřímnou a dobrovolnou solidaritu, jaká tu nebyla desítky let. Nevěřil bych, že to zažiju.
Představte si to. Stojíte na jednom místě a ani se nehnete. Na rozdíl od Dobytí severního pólu Járy Cimrmana a slavného „Jdu na sever. A už jdu na jih!“, nemusíte udělat jediný krok. Jednu vteřinu jste v EU a druhou už ne.
Byly dny, které mám v paměti. Jako by to bylo včera. Třeba když jsem byl u porodů synů, mámu držel za ruku při odchodu, v přímém přenosu se díval na útok na Světové obchodní centrum, nebo když Britové rozhodovali o odchodu z EU.
Integrovaný záchranný systém zahrnuje Hasičský záchranný sbor ČR, poskytovatele zdravotnických záchranných služeb a Policii ČR. Skvělá a potřebná věc. Ale než přijedou, jsme na to sami. Proto máme hasičák a lékárničku. A zbraň.
V roce 1989 jsem sedl do autobusu, abych se mohl přidat k ostatním. Cinkal jsem klíči na Václaváku v Praze a chtěl svobodu. Bylo mi 19. Uplynulo 30 let a já se rozhlížím kolem a hledám, kde ta svoboda je.
Zažil jsem dobu, kdy auta měla pořádné motory. Policajt se na vás usmál, když jste na chopperu neměli helmu. Cigáro jste si, věřte nevěřte, zapálili v hospodě. Holky a kluci věděli, co a proč mají dole a neměli v tom bordel.
Klimatický alarmismus je nebezpečnější, než si mnoho lidí připouští. Otevírá stavidla tzv. „nouze“, tedy stavu, pod který se legálně schovají zakázky z ruky bez výběrových řízení, krádeže a různé formy znárodňování. Ale nejen to.
Po vášnivé debatě o plošném zákazu kouření v restauracích a hospodách nakonec prohrála svoboda souboj s demokracií. A salámovou metodou přicházejí další oblasti. Aktuálně jsou na řadě například prázdné soukromé byty.
Máme po volbách do Evropského parlamentu. Protagonisté EU si otřeli čelo a oklepali se, protože mají další roky jisté. V oblastech, kde před volbami ubrali plyn, aby nenaštvali voliče, přidali teď do eurounijního auta nitro.
Chci v tuto chvíli všem jasně říct, že to nikdy nevzdáme. Říkám to přesvědčeným, kteří už vědí, že jsme jejich volbou. Říkám to váhavým. A říkám to i našim nepřátelům. Nikdy to nevzdáme!
Jediným řešením, jak ochránit dosavadní práva na poli držení a nošení zbraní v této zemi, je vystoupení České republiky z Evropské unie. Myslíte si, že je to bláhové a naivní? Ani omylem. Dosavadní nařízení EU je jen začátkem.
Není to nic nového, jde jen další tykadlo normalizované korektnosti, které vystrkují samozvaní strážci morálky a narovnávači údajných nespravedlností. Pokusy měnit dějiny a kultury se nám množí a jsou pro Evropu stejně nebezpečné.
Dnes mi nepříčetně zvedl tlak rektor olomoucké univerzi Ladislav Miller, který si opět osobuje patent na pravdu, konkrétně tu jedinou, po bruselku normalizovanou. Navíc ji chce vtloukat do hlavy dětem, což je morální zločin.
Češi chtějí znovu získat kontrolu nad vlastní zemí. Chtějí rozhodovat o podobě své vlastní hospodářské i imigrační politiky. Chceme, aby naše vlastní zákony měly přednost před zákony Evropské unie.
Poprvé účinkuji v nějakém filmovém díle a jsem rád, že je to zrovna v dokumentu o Evropské unii, který natočil výborný reportér a novinář Stanislav Brunclík. Dnes ho můžete vidět na vlastní oči.
Víte, jak jsme si dělali často legraci, že před každým autem bude zase kvůli klimatu a bezpečí člověk s vlajkou? Tak nás v Bruselu bohužel vzali vážně.
Když vyhraje ideologie nad logikou, fakty a zdravým rozumem, je to vždy pověstné Pyrrhovo vítězství. A právě takto s neuvěřitelnou vehemencí „vyhrává“ současná Evropská unie. Bohužel poraženými jsme my.
Po razantním návrhu Evropské unie k omezení střelných zbraní přichází z Bruselu další nesmysl, který se týká omezení používání a nošení nožů. Takže, až půjdete příště do lesa na houby, budete je asi muset čistit klacíkem.
Asi nic nevystihuje „fungování“ Evropské unie lépe, než nechutný příběh masa z nemocných polských krav, které se bohužel dostalo i na talíře českých zákazníků v restauracích a jídelnách.
V souvislosti s volbami do Evropského parlamentu můžeme stále častěji slyšet slova o reformě EU. Na několika málo příkladech ukáži, že to není možné. Ženení možné ohnout či zastavit současný trend stále hlubší a hlubší integrace.
Psal se rok 2003. Bylo mi 33 let a v referendu o vstupu do EU jsem hlasoval pro vstup. Měl jsem k tomu dva důvody – jeden idealistický a druhý pragmatický. Od té doby dělám každý den všechno, co umím a znám, abych to napravil.
Tak nám tu změnili pravidla hry. Prý aby to bylo všechno férovější, transparentnější a vůbec tak aby bylo líp. Je skvělé, že se můžu s ostatními podělit o osobní zkušenosti. A rád. Tak pro začátek: leccos je jinak.