Netrpím masochismem, proto také nesleduji hodinové výstupy opozičních poslanců zejména z SPD ve Sněmovně. Nemám na to čas, ani to na rozdíl od ostatních poslanců a novinářů, případně dalších zainteresovaných, dělat nemusím.
Jednoho dne se před branami Lánského zámku objevily nákladní vozy velmi podobné těm, které převážely humanitární pomoc přes hranice Ukrajiny v době, kdy ruští vojáci trávili v příslušné části Ukrajiny dobrovolně dovolenou.
Dnes o půlnoci končí nouzový stav, jehož prodloužení ve čtvrtek 11. února sněmovna neschválila. A hned bezprostředně navazuje další nouzový stav, nově vyhlášený, kterým vláda vyhověla žádosti hejtmanů,
Ach, nechte mě zemřít, ach! Zadám ještě alespoň 58 znaků a pak už mě snad ten perex přestane otravovat a propustí můj naléhavý nářek k uším všech, ke kterým se dostane.
Na Václavském náměstí uprostřed v podchodu působí již přes padesát let toaletářka. O svých životních zkušenostech se ráda svěřuje svým zákazníkům. I poslední projev pana prezidenta zanechal stopu...
Soudružka vláda nám zakázala noční vycházky od 21. hodiny večerní až po 4.59 hod. ranní. Opušťák dostanou pouze ti, kteří se přepravují do zaměstnání, mají akutní potřebu navštívit zdravotnické zařízení nebo také pejskaři.
Mikuláš Minář rezignoval na předsednictví spolku Milion chvilek pro demokracii a v médiích se vyjádřil, že se v nejbližší době rozhodne, zda se pustí do dalšího dobrodružství, kterým by měl být vznik nového politického
Známá jsou ohniska, odkud se šíří nákaza. Jednou je to ambasáda, kde včera znamená už předevčírem, a vlny pak bouří, posedlé bouří, nad klenoty ukryté v katedrále.
Projevy politiků ve dnech křesťanských svátků jsou nevkusné. Tedy u nás a dvou z nich, kteří zastávají nejvyšší funkce. Hlavně proto, že papalášské móresy a křesťanské principy jsou si vzájemně nesympatické.
Všichni víme, že je budoucím nositelem vysokého vyznamenání. Řekl to sám pan prezident. A ještě řekl, že to bude překvapení. Pan budoucí laureát má jednu podivnou vlastnost. Ačkoliv je subalterním úředníkem, dostane-li prostor,
Vzpomněl jsem si na obraz Paula Gaugina. Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme? O jeho tvorbě se píše, že měl snahu jak ve svém díle, tak v reálném životě o návrat k přírodě, k přírodě viděné primitivním a nevinným pohledem.
Kdosi krásně poděkoval tomu pánovi, který tráví celý den před televizními kamerami, aby bez ustání vysvětloval svoji práci pro lidi. Jenom zapomněl dodat, nebo nezapomněl, a já jsem nedával dobrý pozor, že pro ně pracuje zadarmo.
Neotvírám blogy, u nichž je zakázána diskuse. Výjimečně jsem tuto zásadu porušil u článku "Řidičáky pro voliče nebo pro politiky?".Jaroslav Čejka v něm rozvinul téma blogu V. Valíkové, pod nímž jsem reagoval jedním příspěvkem.
Nemohu se dočkat novoročního projevu našeho pana premiéra. Koupil jsem si metr a hodinu od hodiny ustřihuji jeden centimetr za druhým, odpadávající jak článek tasemnice z těla hostitele. Tato názorná pomůcka mi odměřuje čas
Celkem pravidelně slyšíme nebo čteme v mnoha médiích o údajném střetu zájmu premiéra, stejně tak i o jeho údajné spolupráci s StB. Je proto na místě pro ty, kterým je v kontextu našich hromadných sdělovacích prostředků poněkud
Jakoby byl v Praze den placek. Každý měl nějakou placku, někdo na čepici, někdo na klopě, někdo na zádech s batohem, někdo v kapse. Všechny se podobaly jako vejce vejci, na bílém podkladě jakýsi červený klikyhák a dva černé
O filmu se mnoho píše a mluví v médiích, z napsaného nejvíce ční skutečnost, že je v něm mnoho scén zobrazujících násilí, což mnohé potencionální diváky odrazuje od zhlédnutí. Já jsem si naopak pospíšil s návštěvou tohoto filmu
Kdo vnímal dění na naší politické scéně v posledních dvou, třech měsících, mohl by ten čas rozdělit na krátké střídající se etapy: čas čekání a očekávání, čas údivu a nedostatku schopností uvěřit, čas naděje i čas beznaděje,
Trikolóra je název hnutí, který aktuálně oznámil světu Václav Klaus mladší. Snad každý, kdo byl seznámen s tímto názvem, si představil trojbarevnou stužku, která se nosí ve vypjatých chvílích národa připíchnutá na klopě,
Neustále se setkáváme při různých příležitostech s pověrou, že program antibabiš je neefektivní a ve výsledku pomáhá holírně nás všech pod hlavičkou Anofertu k jejímu rozvoji a světlým zítřkům. Je to ovšem demagogie velká jako věž
Způsobují to hlavně diskutující, kteří dodržují pravidla dialogu, což je nekonečná nuda. Držet se tématu, neodbíhat k vedlejším, ale proč stále omílat jednu věc? Správně je to tak, jak to říkám já a jestliže to někdo vyvrací,
Kdyby mi o nich někdo vyprávěl, asi bych věděl, jak vypadají. I když jsem to vlastně tak trochu věděl, protože na stěnách světnic, kam jsem někdy nahlédl, visely barevné obrázky se svatými,
Obávám se, aby se letošní 50. výročí úmrtí Jana Palacha nezvrhlo podobně, jako se zvrhly loňské "oslavy" výročí okupace sovětských vojsk v roce 1968. Jakoby bylo co oslavovat. A bohužel, ani v tomto roce, 51 let po okupaci
Myslím, že kdo to zažil, potvrdí. V roce 1968 stejně jako v roce 1989 převládla u většiny lidí v naší zemi skvělá nálada. Hýřilo se úsměvy, každý měl potřebu mluvit o tom, co se děje i s neznámými lidmi a s nadšením.
Poslanec za SPD Václav Klaus mladší vyjádřil ve svém článku své neporozumění. jaký smysl má vojenská mise Armády ČR v Afghanistánu. Je poněkud překvapující, že než se s tímto nedostatkem svěřil veřejnosti, nezeptal se svého otce,