Za mě nulová. Od doby, co jsem si prošla vyjádření doc. JUDr. Zdeňka Koudelky - o fungování Nejvyššího st. zastupitelství, přihrávání kauz Nejvyšším st. zastupitelství, panu nejvyššímu st. zástupci nevěřím ani "Dobrý den".
Boy band. Skupina, složená většinou z fešných chlápků - ( no spíš takových dorostenců), stojící především na image, choreografii, schopnosti zvládat zpěv i tanec...a hlavně se líbit:-).
V souvislosti s časem adventním si každoročně vzpomenu na období zhruba tak před dvaceti lety, kdy jsem jedno léto měla neskutečnou potřebu sedět doma a hrát si a zpívat koledy.
A veřejně se k tomu už přiznávají. Kdo? No naši umělci, přeci! A dnes za všechny - pan Jan Hřebejk, režisér a uznávaný představitel naší kulturní fronty.
Tomu "panoptiku" - jak sama nazvala naše celebrity na jedné akci. Za výrok - "zpěvačky za zenitem" se s touto odbornicí přes modu soudí Helena Vondráčková.
A tak jsme se vypravili na špacírku, na Letnou. S pejskem a s Milošem. Tedy s prezidentem republiky, panem Milošem Zemanem, na odznaku-placce, připnutém na mojí bundě. "Stojíme za svým prezidentem". Tak to moje placka sdělovala.
Dnes zahraju pro oba. Protože oba ve mně zněli a zní...., ať už si o tom myslí - kdo chce, co chce. Nikdy, za žádnou cenu nepopřu svoji vnitřní rezonanci - ať už by byla jakákoliv.
Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?
Slova. Mají svou barvu, sílu, moc, fluidum, kod…. , krásu, melodii, něžnost, zvukomalebnost, příběh, ale i nepříjemnost, odpornost, nudu i šeď. Slovo a jeho zvuk je nositelem informace. Já se krátce zaměřím jen na ta povznášející.
Přesně si vzpomínám na dobu, kdy ve mně název knihy - Zde by měly kvést růže.., rozezníval struny touhy objevovat život a s pokorou pak přijímat i fakt, že zde, bohužel, jenom růže nekvetou...
Those were The days - Dorogoj dlínoju - Dolej si číš a zapudruj si pláč.... Tohle je všechno je jedna krásná a zároveň moc smutná vzpomínka. Vzpomínka na někoho, kdo byl a už tu není.
Když jsem si dnes přečetla emotivní vyjádření režiséra Igora Chauna směrem k nadcházejícím oslavám 30. výročí sametové revoluce, nemohla jsme se ironicky neusmát.
Ti, co zamrzli svým myšlením v roce 68, stále se ohánějí strašákem jménem Rusko, či komunismus - jsou, dalo by se říct, tak trochu mimo mísu, pokud by se pořádně podívali a pochopili, co se v současnosti vlastně děje.
….a tančí se všude. Na dnešním Karláku, Václaváku, Újezdě. Všude to jím žije. Tančírny praskají ve švech, tančí se i tam, kde teče pivo:-). Kdepak vídeňská noblesa. Ta je na Čechy krátká......
Dle mého - ne. Protože mnohdy jsou děti skutečným obrazem svých rodičů - a co si budeme povídat - některé maminky a tatíčkové bývají v určitém ohledu - dost hustí.
Když mě dnes jeden moc fajn diskutér na blogu, pan Petr Korecký, upozornil - na zítřejší svatomartinské - letos předčasné "koštování", bylo mi jasné, že u mě to letos s vínečkem nedopadne. Proběhne totiž Božkov tradiční - rumíček.
Tak samozřejmě, že si někdy říkám, koho pak nám jednou volby zase přinesou do funkce hlavy státu. No a v současnosti se celkem dost počalo hovořit o možném kandidátovi na prezidenta, panu generálovi, Petru Pavlovi.