kunft.blog.idnes.cz

add

Někdy se člověku zdá, jako by nebyl. Jen zabírá místo, dýchá vzduch na dluh. Dělá jen pozadí, neposouvá děj. Je prostě zbytečný.

Je krásně a na ničem nezáleží. Nezáleží ani na nikom, na všechny se usmíváme, máme radost a chceme, aby to všichni věděli. Tak to tehdy bylo.

Tak nás zasáhl prach ze Sahary. Znít to tak romanticky Sahara, ale ve skutečnosti je to docela opruz, vyschlo v ústech, špatně se dýchá a všude ta vrstvička prachu.

Člověk má nutkání čas od času napsat neskutečnou krávovinu a pustit jí do světa. Bude zábavné pozorovat kdo to pochopí a kdo se nachytá.

Otevírání hor a vydávání pokladů nemá nic společného s křesťanským Velkým pátkem. Je to stará pohanská tradice spojená s příchodem jara. Mytologické téma je smrt a znovuzrození.

O Viole Těšínské je zoufale málo písemných zmínek. Není divu, nebyla příliš významná a manželkou panovníka byla pouze rok. O to víc může pracovat fantazie.

Ženy, láska, krása o tom je poezie. Všechno ostatní je veršovaná filozofická úvaha převlečená za poezii. Někdy i neveršovaná.

Poslednina napsaná jenom pro to, že je hezky. Šla ven sama, asi tam někde vzadu v hlavě byla již delší dobu založená. Tak tady je.

Oceán mě vždy fascinoval, jeho klid, mohutnost a nedozírnost. Jestli mi něco opravdu chybí, tak je to postání na břehu oceánu. Ten klid v duši.

Upozornění!! Četba nevhodná pro lidi pod 70 let. Poslednina pro dědky. Dámy prominou mé ženské já na jaro jaksi nereaguje.

Tak v neděli snad trochu poezie. Ani poslednina, ani libozvuk, něco mezi. Takhle vnímá světlo starý tramp. Ruku za hlavou, hlavu zakloněnou, oči skoro zavřené.

Barbora Celjská (Cellská) byla podle Eneáše Silvia Piccolominiho (pozdější papež Pius II.) poživačná a bezbožná žena. Nutno podotknout, že Piccolomini neměl rád Celjská hrabata a také vše, co se týkalo Čech.

Nemá cenu se trápit něčím, co se nedá změnit. Ničit si život, nebo to, co z něj zbývá nesmyslným šťouráním a patláním se v minulosti.

Poslednina psaná seniorem pro seniory, ale ne nutně o seniorech. Posledniny jsou již svým názvem odsouzeny k tomu být trochu nostalgické.

Tak tohle je poslední publikovatelná věc z mé dávné minulosti. Někdy únor 1967.Je mi to docela líto, byla to zábava se v těch starých papírech prohrabovat. Některé věci byly sotva čitelné.

Tak tohle je někdy z roku 1964, kdy jsem prolézal antikvariáty a seznamoval s literaturou tehdy ne příliš podporovanou. Oficiálně to nebyla ta správná, ale mezi pražskými snoby byl člověk, který ji nečetl nulou.

Někdy se člověk jen tak zamyslí a čeká co přijde. Myšlenky se zaostřují a zase rozostřují. Vzniká neklid i uklidňující lad.

Jedna z úplně prvních asi1963 nebo 1964. Hodně, hodně mladé a trochu velkohubé, ale nestydím se za to a přiznávám se k tomu.

Dlouhá léta jsem nevěřil, že duchové existují, až mě přesvědčil Lojza. Lojza byl duch ve svých projevech nenápadný, ale vytrvalý.

Tohle se mi vymklo z rukou. Původně jsem jen chtěl porovnat oblohu zanesenou světelným smogem a druhou daleko od měst a průmyslu. Ono se to napsalo samo a jinak.

Trochu jiná poslednina. Asi pod vlivem dnešního počasí mi před očima vyskakují různé dojmy. Není to zamyšlení, jen dojmy.

Starý řecký mýtus převyprávěný Ovidiem v Proměnách. Byl jsem vždy pochybovač, opravdu to tak bylo? Byla to Diova a Hermova práce, nebo se zde projevilo silnější božstvo, dobrota a láska. Už to slyším, starý a ještě naivní.

Libozvuky jsou podsekcí poslednin, nemusí vždy dávat smysl, ale musí hezky znít. Tenhle má kupodivu i trochu myšlenku.

Není to bilancování, je to jenom sled slov, který mě napadl. Je nebo není, jak to vlastně je? Možná, že kecám, možná, že ne.

Opět typická poslednina, vzpomínka na dětství. Lidi si budou říkat, dědek si nepamatuje, co měl k snídani, ale pamatuje si, kde pochoval ptáčka.

Celý život jsem byl otrokem lásky, teď chci být alespoň její služebník. Další z poslednin na mé oblíbené téma, láska a její moc.

Tohle je pravá poslednina, tak jak byly zamýšleny. Psaná seniorem, o seniorech, pro seniory. Mladší generace prominou.

Jak by byl život jednoduchý, kdyby do něj nevstupovala vášeň. Zastiňuje rozum, nutí nás dělat věci, které bychom jinak nedělali.

Je to místo, kam občas zajdu se psem na procházku. Úplně obyčejné, ale je od zbytku městečka jakoby odříznuté, někdy je odříznuté od zbytku světa. Inspirovalo mě k několika libozvkům a teď i k poslednině.

Dobrá královna Anna, nebo také Anna Česká byla mezi lety 1382 až 1394 jako manželka Richarda II. Plantageneta anglickou královnou.